Slovo “vibes” je čím dál populárnější i mezi česky mluvící mladou generací a na příkladu FC Baník Ostrava let 2023-25 by šlo snadno demonstrovat, co znamená. Na první pohled se zdá, že klub právě dvakrát finišoval v Top 4, přičemž obě umístění byla sama o sobě pozoruhodná – první znamenalo opožděný návrat do soutěží UEFA a prolomení jakéhosi mentálního bloku, zatímco druhé znamenalo vhodné navázání prostřednictvím skoku o jedno místo a spoustu bodů. Ale ty “vibes”… ty byly jiné. Zatímco ročník 2023/24 byl nejistým krokem správným směrem, ročník 2024/25 byl již sebevědomou přihláškou mezi elitu.
Dvě umístění v Top 4 nemusí být nutně stejná. Na cestě za setřesením titulové kocoviny po roce 2004 prostřednictvím 3. místa v sezoně 2007/08 začal Baník zhurta a až do 14. kola se nevzdal umístění v Top 4. V roce 2009 nebyl jeho start tak rychlý, ale po 10. kole již na Bazalech nepřihlíželi nikomu jinému než členovi Top 4. V této a minulé sezóně si Baník dal s výstupem do Top 4 načas (kolem 14.-15. kola), ale rozdíl byl v tom, jak dlouho se v ní udržel. V sezóně 23/24 skončila Ostrava na 4. místě poté, co jako tým Top 4 zabalila pouhých 6 kol; v sezóně 24/25 se onen počet kol mezi smetánkou vyšplhal na 15.
Jak mi správně připomněl Danny, mezi 1. listopad a 1. duben se dokonce rozprostřelo patnáctizápasové období, kdy byl Baník zcela nejaktivnějším sběračem bodů v lize, které po celou dobu pevnou rukou vládl jiný klub. To už není žádný záblesk, to je konzistence, jakou byste od aspiranta na Top 4 očekávali. Na hřišti je nyní Baník více než jen aspirantem.
Na nejvyšších představitelích nyní je, aby klub posunuli blíže k první trojce i mimo hřiště, a v tomto směru jim rozhodně nelze upřít aktivitu. Rozšíření výkonné složky o žádaného bývalého sportovního ředitele Dukly Jana Staňka, stejně jako rozšíření trenérského štábu o videoanalytika Davida Bernatíka, jsou stavebními základy. Iniciativa Chachar Pass – s férovou cenovou politikou, některým doplňkovým obsahem a spoustou nejasností kolem jejího zavedení – se pravděpodobně stávala nutností, kterou pocíťuje i spousta dalších klubů. Nová spolupráce na mládežnické úrovni s Liverpoolem je vítaným doplňkem již existující desetidenní stáže v ADO Den Haag, která je povinná pro všechny, kdo navštěvují ostravskou Obchodní akademii, podobně jako byla vítaným posílením reputace klubu účast některých mezinárodně uznávaných ateliérů v probíhající architektonické soutěži na “Nové Bazaly”. To kompletní výměna trávníku – po trapném desetiletí nečinnosti – byla mezitím spíše nápravou reputace než jejím posílením.
V neposlední řadě pak patří mezi priority také bezstresová sezona pro druholigový Baník “B”. Jak je vidět na podpisu smlouvy s Dominikem Simerským, který ještě v tomto postupovém ročníku patřil ke stálicím Zlína, na budování kádru se dnes klade mnohem větší důraz než v roce 2024. Nyní by měly být k dispozici ty správné kousky – zdravý mix zhruba deseti hladových mladíků, kteří se reálně ucházejí o budoucí místa v prvním týmu, a několik pevných rukou na kormidlu v podobě hráčů v tom nejlepším či adekvátně pokročilém věku. To vše ve snaze neopakovat zmatenou ad hoc výpomoc z áčka v průběhu sezony 24/25.
Ohlédnutí za ročníkem 2024/25
Co se (zejména) povedlo
Klíčem k výraznému posunu vpřed je obvykle vyřešení největšího problému z předchozí sezóny (či sezón), což Baník dokázal, když se na domácím hřišti prezentoval výkony hodnými první čtyřky. Loni v létě jsme se pozastavovali nad jejich druhou nejhorší domácí bilanci od postupu, přičemž stejný počet výher, remíz a porážek (5-5-5) tehdy představoval jen drobné zhoršení již tak špatné bilance z prvního roku Hapalova působení ve Vítkovicích (6-1-8). Baník Ostrava ročníku 2024/25 byl o něčem jiném; dosavadní narativ dočista postavil na hlavu. Tentokrát si Hapalovi hoši odnášeli do nadstavby ohromující domácí bilanci 12-1-2. A to za A) zaslouženě, neboť tvořili shluk čtyř týmů v šedesátiprocentním pásmu podílu xG, daleko za Slavií; za B) aniž by tím jakkoliv ubrali na obvykle dobré bilanci na cestách, kde byli stále silní a trápili soupeřovy obrany v podobě druhého nejvyššího průměru xGFExpected Goals For (xGF) estimates how many goals a team should have scored based on shot quality, location, and context.. (Ovšem ta obrana!)
Klíčem k takové vyvážené bilanci doma-venku je samozřejmě porážet všechny – nejen šikanovat ty nejslabší. A že to se tedy Baníku povedlo v historickém stylu! Schválně, jestli nic zásadního neopomenu: Poté, co v sezoně 23/24 konečně po 18 letech porazil Jablonec na jeho hřišti, udělal si Baník další zářez, když si ze starého binga “čekání na výhru” (od roku 1994) odškrtl Julisku, poprvé po deseti letech vyplenil Letnou a v nadstavbě vystřihl výhru v klíčovém mači ve Štruncových sadech, kde předtím neuspěl téměř 17 let. Radim Řezník byl tehdy ještě teenagerskou senzací. Domácí vítězství 3:2 nad Spartou, které nechalo fanoušky ještě jedno další kolo snít o druhé příčce a hlavně zkompletovalo první double (triumf doma i venku) nad Spartou od sezony 1981/82 (k tomu první plzeňský double od ročníku 2007/08), bylo už jen takovou vhodnou třešničkou na dortu. Zejména v tomto zápase Ostrava ukázala svou největší jarní sílu: proměňování vedení po první půli v body. Po 19. kole vedli nad svým soupeřem v poločase desetkrát (do té doby mimochodem jen dvakrát), přičemž dohromady v poločase zaznamenali gólový rozdíl plus 9.
Je vždy příjemné začít dobře.
Co se (zejména) pokazilo
Možná jste si všimli, že Slavia ve výše uvedené sekci podezřele chybí. No… to je ta část emancipace, kterou si Ostrava (snad?) nechává na někdy později, protože ročník 2024/25 byl pro ně právě na této frontě snad ještě krutější něž kdykoli předtím. Baník ani na tři pokusy proti lídrům ligy neskóroval, ani jednou se nedostal nad 7 střeleckých pokusů (proti Spartě a Plzni jich zvládl 14, respektive 17), přičemž jejich kombinované skóre (0:5) vlastně pěkně koresponduje s rozdílem xG (minus 4,99). V celé sezóně se urodilo přesně 552 xG výkonů; dva pokusy Baníku proti Slavii přistály na 519. (MD35) a 535. místě (MD22).
Au.
Výsledkem je, že navzdory umístění tzv. na bedně (poprvé od roku 2010) a předskočení Sparty poprvé po ještě delších 21 letech, by xG bohové vlastně vůbec nesouhlasili s tím, že Baník zakončoval ročník v euforii, na vrcholu. Síla soupeřů byla pro Baník samozřejmě nesrovnatelná se spodními patry tabulky, ale i vzhledem k tomu, že měl místo dvou domácích zápasů k dispozici rovnou tři, není 13. místo pro útok (průměrné xGF za 5 zápasů) a 14. místo pro obranu (průměrné xGAExpected Goals Against (xGA) estimates how many goals a team should have conceded based on shot quality, location, and context.) ani zdaleka tím vysvědčením, které byste v nejdůležitější fázi sezony chtěli vidět.
Nejužitečnější hráč (stále na palubě)
Podle mého modelu MVP (tradiční statistiky): Ewerton (6. místo v celé lize)
Podle mých pozičních modelů (pokročilé statistiky): Filip Kubala (97. celkový percentil na pozici CF)
Podle On-Ball Value (OBV) metriky Statsbomb: Dominik Holec
Dá se vlastně mluvit o průlomové sezoně u někoho, kdo se již před rokem na stejné pozici dobral mimořádně vysokého (95.) celkového percentilu? Víte co, já si myslím, že ano – protože uplynulá sezona Matěje Šína takový vibe rozhodně měla. Především jsem byl ještě trochu opatrný s jeho umístěním na depth chartu před 2024/25, když jsem ho zařadil až za Filipa Kubalu, a nahlas přemýšlel, zda Šín nebude nucen hrát hlouběji, než by měl. To se nepotvrdilo: Šín nasbíral v součtu o 5 startů více než v sezoně 23/24, přičemž vždy nastupoval jako jedna z desítek (s výjimkou dvojí absence Riga i Bouly ke konci).
Za druhé, větší prostor a svoboda rozhodně Šína vystřelily do odlišné stratosféry. Tam, kde měl v souboru metrik “stěžejního ofenzivního přínosu” v sezóně 23/24 průměrnou hodnotu percentilu 72,7 (6. místo v celé lize), má nyní průměr 84,2 (3. místo). Tam, kde byly jeho “schopnosti a nástroje v získávání pokutového území” stále považovány za sotva “bránitelné” na základě průměrného percentilu 71,5 (6. místo), byly nyní vyloženě “nebránitelné” na úrovni průměrného percentilu 86,2 (4. místo). Postupné kroky vpřed pro čerstvě (!) jednadvacetiletého mladíka? Jistě, ale spíše bych tom viděl skutečnost, že se Šín již napevno usadil mezi elitou na svém postu. Zástupce kapitána v podstatě pozvedl svou hru ve všech směrech – nejvíce v úspěšných vstupech do pokutového území ze hry, kde se z mírného nadprůměru vyšvihl na 5. místo – do té míry, že je nasnadě se ptát, kde leží jeho strop. Nejužitečnější hráč ligy je v tuto chvíli asi jedinou rozumnou ambicí. (Kromě toho, že by snad mohl na hřišti vydržet celých 90 minut více než dvakrát za sezónu).
Co se týče Šínových aktuálních předpokladů pro MVP týmu, nejsou bezkonkurenční – na tomto místě jsem zvažoval i Dominika Holce, Tomáše Rigu či Ewertona – ale určitě jsou velmi silné. Pouze Šulc a Provod, dva přední kandidáti na MVP ligy, dodali svým týmům více EPAExpected Points Added (EPA) estimate the value of one's goals and assists based on game state (late game winners = top)./90 než Šín Baníku (celkem 8,46). Ve výsledku se podílel na druhém nejvyšším počtu branek Baníku (17), a mezi ostravskými útočně laděnými hráči pro základní sestavu zvláště vyčníval tím, že většinu svých bodů (11) doručil v zásadních okamžicích (7 IGImportant Goal (IG) was either a go-ahead goal, or an equalizer. The rest is a standard goal. + 2 IAImportant Assist (IA) was delivered either to a go-ahead goal, or an equalizer. And it must've mattered.).
Kdo má co dokazovat
ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz
Když Tomáš Zlatohlávek opouštěl Pardubice, musel se cítit neohroženě. Ve svém hodnocení v polovině sezony jsem ho chválil jako podivně neopěvovaného hrdinu rozbitého týmu, který měl přesto našlápnuto za stanovením nového osobního rekordu v produktivitě (9 bodů), přičemž většinu ze svých pěti příspěvků zaznamenal v situacích, kdy na nich velmi záleželo (4,03 EPA o Vánocích), přestože v některých duelech byl trenérem Střihavkou nucen působit jako provizorní osmička, ne-li dokonce šestka. Zlatohlávek zlepšil svou fyzickou kondici a defenzivní práci do takové míry, že se toto jeho využití skutečně stalo schůdným, byť zároveň neoptimálním.
V těchto dnech se zdá, že pardubický plán C pro Zlatohlávka je navzdory naprosto zpackanému konkurzu na tuto roli proti Jablonci ostravským plánem A. A chudák by se s tím měl smířit, protože vzhledem k obsazení pozic útočníka i těsně pod ním je to jeho největší šance na pravidelný herní čas (zvlášť v momentě, kdy Rigo nevyhnutelně překročí hranice).
Abychom byli ke Zlatohlávkovi spravedliví, není jeho nasazování na hlubší pozici zcela mimo (jen ne tak hluboko, prosím). Vždy je ostatně připraven se blýsknout překvapivou průnikovou přihrávkou, aby rozčísl obranu (jeho 9 přesných chytrých přihrávek – “smart passes” podle definice Wyscoutu – na úrovni Baníku zaostává jen za Šínem), a určitě stojí za zmínku, že se už druhým rokem po sobě podílel na přesně třech čtvrtinách všech gólů, které jeho tým s ním na hřišti vstřelil (což ano, zahrnuje i dva ze dvou gólů Baníku), takže něco přece musí dělat dobře. Ale i když člověk přimhouří oči kvůli obtížnému pardubickému kontextu, Zlatohlávkova pizza by nikdy neměla být takhle prázdná. V celkovém percentilu dokonce zaostává za Dominiquem Simonem, který nikdy neopustil dané prostředí ve prospěch úrodnější půdy, jako to udělal “Zlatan”.
Uprostřed léta
zvláštní poděkování za to, že mě provedli obdobím letní přípravy Baníku Ostrava náleží Jaroslavu Novotnému, @KrenekHonza93, @Maassive1922, @homor1922, @Fildass, @IamTHEDannyP, @miroslavsilak a @smusil93
Obměna týmu
Je snadné tvrdit, že jste na tom dobře, když váš největší letní výpadek v podobě MVP bodů představuje Jan Juroška. Baník se už v polovině sezony musel smířit s úbytkem nemalé MVP hodnoty v osobách Jakuba Markoviče a Uchenny (na konci sezony stále na 13., respektive 15. místě týmového žebříčku MVP), takže poté, co jejich ztráty překvapivě dobře vnitřně vstřebali hrdinové mnoha slavných okamžiků Holec a Michal Frydrych, bylo pro Baník automatickým cílem, aby nedošlo k dalšímu výraznému pouštění žilou. Aby udržel Tomáše Riga by přitom nebylo realistické očekávat, potenciálně by to i dokonce mohlo být kontraproduktivní ve chvíli, kdy je Rigovi doslova s každým svítáním hlášen nový nápadník, ale i s jeho odchodem by si Ostrava udržela až 80 % minutáže 2024/25, což by je řadilo někam na pomezí Top 5 ligy.
Největší upgrade
Už asi třetí léto po sobě Baník vyrazil do předsezónní přípravy s příliš hubeným středem zálohy a až nyní se to konečně rozhodl jednou provždy napravit. Tím pádem je tedy Christ Tiéhi největší posilou, přestože zatím není adeptem na základní sestavu. Nikdo si nemůže být úplně jistý tím, kde se jeho úroveň po pobytech v relativní anglické a maďarské divočině momentálně nachází, ale nebude těžké ukázat (mnohem) víc než Samuel Grygar, Roan Nogha nebo Saša Komljenovič, o kterých jsem loni uvažoval pro depth chart.
Vlastně by se dalo hovořit i o tom, zda by měl být Jiří Boula stále považován za nepostradatelného hráče. Po dvou letech, kdy předváděl kvalitní a nedoceněný fotbal – v sezóně 23/24 byl pravděpodobně klíčovějším záložníkem Baníku než Rigo – se situace v sezóně 24/25 poměrně dramaticky obrátila. Jakmile Ostrava upustila od chaotického fotbalu nahoru-dolů, kdy zejména vynikala Boulova instinktivní přihrávka i nadstandardní poziční hra, a jakmile se Rigo začal méně soustředit na kolmé a více na diagonální přihrávky, čímž Boulovi odebral část z jeho předchozí výjimečnosti, zbylo pro profil novopečeného reprezentanta poněkud více “obyčejnosti”, než bývalo zvykem. To tedy ani omylem neznamená, že by Boula najednou nebyl dobrým hráčem (jeho rozdávání míčů a posouvání hry byly stále elitní), ale nyní ohrožen Tiéhim by se se nyní mohl cítit.
Nejvýraznější downgrade
Zůstaňme u středu zálohy. Při vší úctě k Michalu Fukalovi nebo Issovi Fombovi by bylo jednoduše směšné trávit nad jejich odchody jakýkoliv čas uprostřed ohlušujícího hluku kolem Tomáše Riga. Ten otevřeně mluvil o tom, že chce využít individuálně fantastického Eura do 21 letk přestupu ven a skautské oddělení má už dlouho zadaný úkol najít “nového Riga”, takže ano, považujme ho rovnou za odcházejícího hráče.
Naléhavé otázky v takovém bodě zní: dokáže Baník najít vhodnou náhradu za Riga a potřebuje ji vůbec po zimní akvizici Michala Kohúta? Pokud jde o tu druhou část, neoznačil bych ji za nápad odsouzený k nezdaru. Kohút se aktuálně profiluje jako dost podobný hráč, který je jen o jednu úroveň níž (ale ne víc) ve všech sadách ukazatelů, a to – což je podstatné – na základě celosezónního vzorku kompromitovaného měsíci strávenými ve špatném týmu Slovácka. Tam, kde Kohút zaostává v otevírání obrany, zejména pomocí přihrávek, to kompenzuje větší silou v soubojích a sebejistějším zakončením. Určitě má potenciál a stojí za to mu tuto šanci případně dát.
Co se týče první části, jak asi tušíte, k tomu rozhodně nedojde přes noc. Pokud Miroslava Peltu nepotká nějaký kolaps, který by ho přiměl prodat Michala Berana zrovna Baníku, hotový kandidát z řad hráčů Chance ligy prostě není. Pokud jde o vliv na vývoj ve střední a finální třetině, existují pouze dva skutečně srovnatelní hráči k Rigovi… kteří shodou okolností oba hrají za pražská “S” (Laçi, Zafeiris). A ani tito dva se nemohou Rigovi rovnat, pokud jde o (pozitivní) rozdíl faulů získaných a spáchaných nebo co se (efektivně) vyvíjeného tlaku na míč ve finální třetině týče. Rigova obsedantní střelba ze zoufalých pozic (ten maniak to dělá 1,16krát za zápas!) je v podstatě jediná věc, kterou svému týmu přináší a která zároveň nebude žádnou ztrátou.
Mezera k adresování
V nedávném FC podcastu jsem zmínil obě křídelní strany jako možné oblasti ke zlepšení, což se — nutno zmínit — některým fanouškům moc nepozdávalo. Při druhém zamyšlení ale ten levý kraj celkem chápu: Daniel Holzer nevykazuje žádné známky zpomalení, Kohút ukázal, že tam zvládne solidně zaskočit, a Patrick Kpozo nabízí bezpečnější variantu orientovanou na čtyřčlennou obranu, která by se mohla hodit při anglických týdnech nebo obecně mezinárodních zápasech (pokud tedy zůstane, samozřejmě – loni to jako preferovaná varianta po již smazaném tweetu rozhodně nevypadalo). Dobrá, uznávám, že jde spíš o oblast s nízkou prioritou. Ale co se týče pravého wingbeka pro základní sestavu, tam už budu neústupný.
Kdo sledoval mou práci v průběhu času, ví, že jsem velmi dalek věčného hatera Davida Buchty, a vždy jsem vysoce cenil některé jeho dovednosti, ale věc se má tak, že využití těchto konkrétních dovedností (jako je dostat se do boxu, prodat kvalitní střelu) se stává o to obtížnějším, o co se Buchta posouvá níž do hřiště. Je přece nepřijatelné, aby hráč s jeho zakončením a v silném týmu byl jen lehce nadprůměrný v počtu nebezpečných střel na zápas, přičemž frekvence jeho průniků do pokutového území (nemluvě o nějakém kreativním výstupu jako v podobě xA) je ještě více alarmující.
Možná, že se připravuje interní náprava v jednom nadějném hráči (o tom později), ale dokud ho neuvidím skutečně kvalitně hrát na té nejvyšší úrovni, neuvěřím. A Matúš Rusnák nebo dokonce Dennis Owusu mi připadají jako hráči, kteří by sami vyprodukovali dost podobný pizza chart; možná vysoká úspěšnost v útočných soubojích (a driblinku obecně), ale spíš omezená skutečně hodnotná podstata.
Možná ještě naléhavější potřeba, a to i kvůli dlouhé suspendaci Michala Frydrycha, se okrajově rovněž týká pravé strany – konkrétně chybí osvědčená možnost do rotace na RCB. Alexander Munksgaard by jí mohl být (tuším, že nebyl přiveden jen proto, aby občas vypomohl rezervě), ale jeho předsezónní přípravu narušily svalové potíže. Georgios Kornezos je asi nejlépe využitelný jako zástup za Matěje Chaluše v konkurenci obrozeného Davida Lischky. A to je vše; vyčerpali jsme rázem veškeré dospělé varianty ještě předtím, než jsme se začali zabývat zjevnými nedostatky samotné předpokládané první volby na daný post. Frydrych je přitom nyní v teritoriu “strmého úpadku” a jakékoli metriky spojené s dynamikou mu nelichotí. Bylo by rozumné odsunout ho do role veterána-backupu, v níž strávil většinu podzimu 2024, ale jediné jméno, o němž se mluvilo a bylo by toho schopno (Jakub Pokorný), možná místo toho zamíří do Indie.
Nová naděje na obzoru
Loni v létě byl Uchenna v tomto prostoru snadnou volbou, a tak je jedině příhodné, že letošní volba nese jakýsi Uchennův “vibe”. Také další Nigerijec Abdullahi Bewene (nar. 2004) se začal prosazovat teprve na jaře (po skončení hostování v třetiligové Kroměříži) a po zajímavých výkonech v přípravě by mohl být urychlen jeho posun do prvního týmu, kde by se na pozici RWB střídal s Buchtou a Rusnákem. Stejně jako jeho konkurenti je svou povahou spíše křídelní hráč než obránce, ale na rozdíl od nich nabízí více agility a centru. Jeho přezdívka je – vtipně – Messi, zatímco jeho ideálním vzorem by mohl být Preciado. Nebo si to alespoň Honza vysnil. Ani ne tak (zatím) z hlediska stropu, jako spíš herního stylu, mu je věru podobný.
Jestli se Bewene chytí, nebo ne, je tak trochu divoká karta a pro fanouška Baníku je to také mnohem méně důležité než to, jestli se chytí jeho mladší kolegové z rezervy. Po sérii nepovedených ročníků v čele s Petrem Jaroněm (2001), Dominikem Holaňem či Zdeňkem Říhou (2002) Jakubem Drozdem (2003) a naposledy i dramaticky stagnujícím Patrikem Měkotou (2004; celý ročník nakonec možná vytáhne nahoru jen Šín, pokud Radim Šudák náhle nerozkvete) jsou nyní na obzoru hned tři ročníky, které nejenže rozdrtily svou věkovou kategorii — zisk titulu mistra republiky do 19 let po dlouhých 22 letech! — ale zároveň už způsobily značné pozdvižení i mezi dospělými.
Právě odvážná sázka na Marka Havrana (nar. 2006), Jiřího Míčka a Jakuba Píru (nar. 2007) dost dobře zachránila B-tým ve druhé lize a Tadeáš Frýdl, Šimon Vlna, Lukáš Dvořáček (nar. 2007) a Vít Škrkoň (nar. 2008) jsou připraveni je v příští sezóně doplnit, nebo rovnou zaujmout jejich místo na slunci. Z těchto nejmladších odchovanců organicky vzbuzuje největší vzrušení Škrkoň jako přirozená mašina na góly, který to už dokázal i o kategorii výš (10 gólů v 10 jarních startech za U-19), ale ani ostatní nejsou bez zajímavosti. Míček by jako levý stoper schopný hrát oběma nohama mohl mít nejblíže k tomu, aby se pravidelně dostával na lavičku v Chance lize, zatímco Vlna a Frýdl (v tomto pořadí) se zdají být věrným odrazem spolupráce Riga a Bouly na mládežnické úrovni. Uvidíme, jak se jejich hra – podobně jako Dvořáčkova schopnost 1 na 1 vedoucí k 9 gólům a 8 asistencím za U-19 – projeví na vyšším levelu.
Před sezonou 2025/26
Níže je uvedena aktuální soupiska s maximálně 4 alternativami pro jednu pozici. Barevné hodnocení je statickým přehledem situace v celé lize k 5. červenci a je jen hravou drobností pro zpestření; samotná uvedená jména by měla být relevantní k dnešnímu dni. Chcete-li se dozvědět více o mém přístupu k sestavování “depth chartů” se všemi jeho omezeními, zamiřte sem.
Nahodilé poznámky
Vzhledem k nedávnému neštěstí Slavie (Dioufův očekávaný odchod, Javorčekovo vážné zranění) jsem byl tak trochu přinucen posunout levou stranu Baníku o úroveň výš. Kvalitou jsou samozřejmě obě levé strany víceméně vyrovnané, ale nezapomeňte, že mám k dispozici jen dvě značky “top notch” (a Haraslínem tažená Sparta nešla ponížit), takže to holt dopadlo takhle. A mám z toho docela dobrý pocit, protože Ewerton sice hraje roli výhradně v hodnocení LAM/RAM/CF, ale sám nakonec tráví hodně času vlevo, aby dal Baníku tento silný tandem:
Pokud jde o Ewertona samotného, Baník si v této sezoně vedl v jeho absenci pro protentokrát velmi dobře, když zcela bez jeho přispění registroval dvě venkovní výhry s Plzní, jednu s Hradcem Králové a domácí vítězství nad Spartou. V dalších zápasech proti Slavii a Spartě byl pro změnu Ewerton brzy střídán. V důsledku toho vlastně nestrávil v této sezoně tolik času v konfrontaci s kvalitním soupeřem… což možná i dalo průchod výraznému progresu v hlavních křídelních kategoriích. Z velmi solidních 5., 9. a 4. místa se rázem staly 2., 6. a opět 2. místo, přičemž průměrné hodnoty percentilu napříč těmito sadami metrik vystřelily ještě výše. Do jaké míry je to dáno Ewertonovým vlastním zlepšením, mými podstatnými úpravami jednotlivých metrik nebo relativní silou soupeře, netuším – jen jsem měl za to, že by bylo zajímavé se o tom zmínit. (Jedna věc je jistá: Ewerton vždy bude v čele podobných tabulek, bez ohledu na kontext.)
Zůstaneme-li chvíli poblíž levé postranní čáře, osobně se nemohu rozhodnout, zda poměrně konzistentní kvality Karla Pojezného jsou aktuálně spíše nedoceněné, nebo zda je náhlá absence jakéhokoli humbuku (s výjimkou obou výkonů proti Spartě v základní části, kdy byl vynikající) spíše důsledkem jeho nedostatečného progresu. Potažmo by to vlastně mohlo být obojí? Ať tak či onak, zdá se, že v něm a Chalušovi Ostrava našla fungující, vzájemně se doplňující tandem. A to je fajn.
Závěrem, co se týče brankářského tandemu, Baník je po jarním výrazném oslabení opět v plné síle. Viktor Budinský sice zaslouženě vypadl z role jedničky Pardubic, ale jako zkušená dvojka bude stačit. A co se týče Dominika Holce, ten byl poměrně zřejmým vylepšením již tak skvělého Markoviče a etabloval se jako solidní člen brankářské Top 3 ligy. Tento pohled na věc komunikují nejen moje data vycházející z databáze Wyscout, ale také data Statsbomb (laskavě poskytnutá Markem Kabátem), kde Slovák pochytal nejvíce gólů nad očekávání – 8,17. Co se týče “mých” zabráněných gólů (trochu jiná definice), byl na 5,96 – stále vedoucí ligu jak v přepočtu na zápas (0,33 oproti Staňkovým 0,2), tak v absolutních číslech při započítání penalt (bez nich je první Zadražil s 6,56).
Bitva o místo na slunci
Tady některé z vás hejtrů ztratím: Filip Kubala je nejlepší. Nebo teda ne zcela nejlepší – druhý nejlepší.
*trpělivě čeká, až smích utichne*
Možná, že se již narativ srovnal s realitou a já si toho jen nevšiml, ale pokud stále převládá dojem, že Kubala je primárně marnotratný zakončovatel, rád bych se proti tomu vyhradil. Není to tak, že by najednou přestal být paličem – to je stále ta hlavní oblast, která ho brzdí. Vyslal pátý největší podíl vysoce nebezpečných střel mimo branku a obecně svým střelám nedával pohledem xGSExpected Goals Scored (xGS) only takes shots on target into account, including their power and placement on top of xGF. dostatek péče. Ale Kubala reprezentuje podstatně více, než aby mu tohle bylo zazlíváno jako určující aspekt jeho hry. Je přece i nadále velmi chytrým a efektivním staženým útočníkem s jemným dotykem a špičkovým citem pro hru; to je jasné na první pohled. Co je však zajímavější, je to, že vévodí všem středním útočníkům v efektivně uplatňovaném tlaku ve finální třetině a v úspěšných obranných akcích. Erik Prekop se mezitím v obou ukazatelích ocitl poměrně blízko dna.
Takhle, Prekop samozřejmě má své opodstatnění jako jednička útoku. Stále přináší nepříjemnou hru, kterou do Vítkovic přišel rozdával v první řadě; přitahuje fauly, nabízí se spoluhráčům ve stísněných prostorech atd. Ale pokud to nebylo zřejmé dříve, mělo by být nyní – když Kubala konečně začal skórovat (6 oproti Prekopovým 8 za poloviční čas), obecně sbírat gólové příspěvky (14 oproti 15) a dodávat očekávané body pro svůj tým (6,51 oproti 6,53) -, že vyšší strop má právě synek z regionu.
Předpověď sezóny
A tak jsme přeci jen kápli na Top 4, která je daná zhruba tak pevně, jak jen to jde. Před 22/23 byla jasná velká trojka s kvartetem následovníků v odstupu 20+ bodů, kteří se shlukli mezi 41,6 (Boleslav) a 44,9 (Ostrava) předpokládanými body. Následující léto udělalo krok vpřed Evropou ošlehané Slovácko, ale odstup od 3. Plzně byl stále mnohem výraznější (9,6 bodu) než odstup Slovácka od dalšího kandidáta na Top 4 (4,2 bodu). Loni v létě jsme se vrátili k jakési zdánlivé paritě ihned za skálopevnou Top 3; Plzeň sice ušla menší krok zpět a Ostrava obdobně malý krok vpřed, ale nejednalo se o žádný game-changer. Baník stále ztrácel na Plzeň více než 10 bodů a na 5. a 6. místo měl náskok jen cca 3 body.
Letos už žádné pochybnosti nejsou. Poté, co Baník poprvé od roku 2010 skončil na třetím místě, je oficiálně blíže k tomu, aby přistál v Top 3 (6,1 bodu), než k tomu, aby vypadl z Top 4 (6,3 bodu). Je to sice těsné, ale vraťte se zpět do roku 2023 a oceníte, jak klíčový vývoj to pro Ostravu je. V minulých dvou letech žádný tým nepozvedl svou prognózu tak jako Baník (plus 11,3 předpokládaných bodů). Další tým v pořadí (Jablonec) má plus 9,3 bodu. Třetí (Slavia) je na plus 6,3.
Baníkovci, pan Brabec možná tak vysoko cílit odmítá, ale je tu dokonce nenulová šance, že se stanete šampiony! Dosud tuto výsadu měli en tři obvyklí podezřelí na čele tabulky, ale s tím je konec. Baník tam sice ještě není zcela přizvaný, ale v tuto chvíli už minimálně klepe na dveře Klubu velkých kluků.
Odvážná předpověď
Záznamy: 1/4. Hapal se rozhodně nenechal vyhodit během 13 kol.
Předpověď: Baník nevyhraje ani jeden zápas, ve kterém zaostával.
Zdůvodnění: V průběhu sezony bylo dostatečně zdokumentováno, jak často se Baník dokázal vrátit do ligového zápasu poté, co v něm prohrával. Často ani nešlo jen tak o ledajaký zápas. Na podzim to bylo otočené derby s Karvinou, částečně zachráněné derby s Olomoucí i slavný třígólový obrat proti Spartě. Na jaře Baník opět frustroval Pardubice, aby jim v obou zápasech, v nichž vždy v první čtvrthodině prohrával, nasázel dohromady osm branek. Do toho se vměstnaly dva případy, kdy Ostrava totéž provedla dvěma dalším (a úspěšnějším) účastníkům soutěží UEFA, Mladé Boleslavi a Plzni. K poslednímu případu by ani nedošlo, kdyby Owusu, střelec vítězného gólu, mohl o několik vteřin dříve vystřídat, jak bylo zjevně plánováno. Byla to vskutku pozoruhodná jízda – a to i v evropském kontextu.
Prima. Určitě si to moc užili, takže se teď mohou snadno srovnat s trochou nepohody.
V sezoně 2023/24 Ostrava proměnila celkem 15 deficitů v pouhá dvě vítězství. Rok předtím, rovněž pod vedením Hapala, byla vlastně jedním z pouhých čtyř týmů, které nevyhrály ani jeden zápas poté, co prohrávaly. Takže za mě je to jasné: brát 22 bodů z 16 nervózních zápasů není normální, a nikdo by si na to neměl zvykat. Je načase srovnat Baník zpátky do latě.
