Do téže řeky byste údajně dvakrát vstupovat neměli — ale Brian Priske si na přísloví moc nepotrpí, jak dokázal svým nepříliš požehnaným pokusem ověřit, zda je tráva v Rotterdamu zelenější. Jen rok poté, co dovedl Spartu k dlouho očekávanému double, je zpět na Letné, nezlomený krátkým a nezdařilým intermezzem ve Feyenoordu. Nebyl to zrovna triumfální skok do většího rybníka, ale sparťanům to vadit nebude. Pro ně je to stále ten muž, který proměnil vodu ve víno — a oni s radostí nepohrdnou další sklenkou.

Případů úspěšných trenérů vracejících se na druhé angažmá mnoho nenajdeme, natož pak po něčem, co neznělo jako zcela přátelský rozchod. Přesto i Sparta sama zažila několik památných druhých, ba i třetích štací pod vedením jedné výrazné osobnosti. Legendární Václav Ježek je sice lákavý příklad, ale jde o těžko srovnatelný extrém — Spartu vedl ve třech různých dekádách, přičemž jednu (70. léta) dokonce zcela vynechal. Vítězslav Lavička je též jen nedokonalou paralelou, protože jeho angažmá před tím, které vyvrcholilo památným titulem v sezoně 2013/14, byla dočasného charakteru. A Jozef Chovanec? Ten měl mezi tituly v roce 1997 a 2010 příliš dlouhou pauzu, navíc odcházel uprostřed sezony.

Snad nejbližší paralelu je třeba hledat až na začátku sladkých devadesátek. Jozef Jarabinský odcházel z Letné v roce 1990 jako dvojnásobný mistr, aby se o pět let později znovu objevil a v podstatě zachránil sparťanský boj o titul (pětibodová ztráta na Slavii při 11 zbývajících kolech), a poté odvedl skvělou půlsezonní práci i v opačném gardu — když na podzim 2002, po dominantní sérii 11 výher v 15 kolech, umetl Jiřímu Kotrbovi cestu k úspěchu.

Určitý precedens tedy existuje, a zároveň není bez zajímavosti, že sám Priske teď zažívá něco jako déjà vu: v létě 2022 totiž také navazoval na zpackané jaro (ve skutečnosti tehdy přinášející o dva body víc, včetně nadstavby, než nyní), zakončené porážkou ve finále domácího poháru s papírovým outsiderem. Jen tentokrát navazuje na práci vlastní pravé ruky z obou mistrovských sezon, přičemž téměř celý původní realizační tým už je pryč. Alespoň že si s sebou přivedl z Rotterdamu zpět Lukase Balabolu.

Ve Spartě došlo k rychlému posunu od dánského vlivu k Britským ostrovům v rámci pokračující internacionalizace — a s tím i k přílivu nových myšlenek. Christian Clarup, který ve Spartě způsobil revoluci v kondiční přípravě a zaslouženě odešel do Bundesligy, uvolnil místo Ianu Collovi, jenž podle dostupných informací preferuje dvoufázové tréninky a delší čas v posilovně oproti Clarupově osvědčené metodě krátkých, vysoce intenzivních jednotek. Nově je zde sportovní vědec, celý trojlístek trenérů brankářů, specializovaný trenér standardních situací s minulostí v Brentfordu, Manchesteru City či Wolverhamptonu a také bývalý hlavní trenér newcastleské U-21, který přebírá roli prvního asistenta po Larsovi Friisovi (jehož návrat mimochodem také není vyloučen).

Samozřejmě, dvě změny, které plnily titulky, obnášely nucený odchod hlavního lékaře poté, co v pohárovém finále udeřil Jana Krále, a (také nucený?) odchod hlavního skauta Jiřího Rosického. Jejich nejnovější veřejně viditelné pracovní výkazy jim příliš nelichotily, přičemž stále není úplně jasné, za které posily by měl bratr Tomáše Rosického vlastně dostat zásluhy (s výjimkou „veřejného tajemství“ jménem Jan Kuchta). Nejpodstatnější však je — a to bez pouštění se do konspiračních teorií —, že rozchod s Jiřím Rosickým téměř jistě otevírá Spartě dveře k profesionalizaci a rozšíření skautského oddělení. Pravděpodobně už na tom pracují, jak naznačil i Priske zmínkou o dlouhém přestupovém okně. Určitě to budou potřebovat, stejně jako několik trefených homerunů po cestě, pokud se Slavii zase chtějí vyrovnat…

Ohlédnutí za sezonou 2024/25

Co se (zejména) povedlo

Dne 20. září vyšel v Deníku Sport křiklavý titulek „Friis je jackpot“ s podtitulkem „Skvělý vstup do Ligy mistrů jde za trenérem, Sparta už není křehká“. Rád bych řekl, že šlo jen o klasické uspěchané soudy mainstreamových médií, ale je třeba mít na paměti jednu věc: v té chvíli už jsme za sebou měli dva měsíce sezony a Sparta byla na úrovni Slavie (19 bodů ze 7 kol). Brzy se ukázalo, že Spartu držel nahoře v tabulce především ligový los, ale za oněch prvních osm kol před propadákem se Sigmou byli Friisovi svěřenci podle všech metrik na vrcholu; vytvářeli si šance o průměrné hodnotě 2,17 xGFExpected Goals For (xGF) estimates how many goals a team should have scored based on shot quality, location, and context. na zápas, zatímco druhým směrem povolovali průměrně jen 0,72 xGAExpected Goals Against (xGA) estimates how many goals a team should have conceded based on shot quality, location, and context.. Martin Vitík byl tehdy pravděpodobně nejlepším stoperem v lize — o tak moc dávné minulosti se bavíme.

Kromě toho Sparta zaznamenala i devítizápasovou vítěznou sérii rozdělenou mezi závěr podzimu a začátek jara, ale to rozhodně neznamenalo, že je zpět; umožnil to především stejný okruh slabších soupeřů (plus oslabená Slavia). Dva osmizápasové úseky, které nezahrnovaly zkreslenou reprezentaci Slavie o deseti (mezi 1. a 8. kolem; mezi 17. a 24. kolem), jsou ve finále tím, co vybudovalo solidní týmový profil, který vidíte výše. Během těchto 16 zápasů s bilancí 15 výher a 1 remízy Sparta držela 71,5% podíl na nepenaltovém xG; ve zbylých 18 utkáních to bylo jen 51,8 %.

Co se (zejména) pokazilo

Ten seznam je samozřejmě pořádně dlouhý. Historický výprask od Atlétika svým významem možná ještě předčila skutečnost, že Sparta po dlouhé době (12, 10, respektive 18 letech) dovolila Olomouci, Baníku i Jablonci vyplenit Letnou — a při každé z těchto příležitostí si nechala dát dokonce hned tři góly. Dalo by se namítnout, že se na jaře ocitla v jakési nešťastné interpretaci „Na hromnice o den více“ (mezi 21. a 29. kolem předvedlo proti ní šest soupeřových brankářů výkony, které nyní patří mezi stovku nejlepších v celé sezóně; dohromady zneškodnili téměř pět očekávaných gólů). To je ale slabá omluva toho, že Sparta šla v poločase do kabiny s nepříznivým skóre v šesti z posledních deseti zápasů — trend, který ve výsledku vedl k bezzubému, jednobodovému představení v nadstavbě. Sezonu 24/25 tak Sparta zakončila se čtvrtým nejnižším průměrem xGF v posledních deseti kolech.

Co je asi největší ostudou celé téhle ostudné sezony: letošní Sparta se postarala teprve o třetí případ od začátku 60. let, kdy inkasovala doma 20 a více gólů (22), a jen 38,7 % času strávila v zápasech ve vedení – nejméně od sezony 2018/19.

Nejužitečnější hráč (stále na palubě)

Podle mého MVP modelu (tradiční statistiky): Lukáš Haraslín (7. místo v lize)
Podle mých pozičních modelů (pokročilé statistiky): Lukáš Haraslín (100. percentil mezi křídly)
Podle metriky On-Ball Value (OBV) od Statsbomb: Lukáš Sadílek

Není nejmenších pochyb o tom, že by Sparta měla výrazně lepší sezonu, kdyby byl Lukáš Haraslín k dispozici na víc než 44,7 % času. I na tak omezeném prostoru, který dohromady činil jen něco přes patnáct a půl startu, se Haraslín dvanáctkrát dostal do oficiálního šíršího týmu týdne Chance ligy, nasázel stejně IGImportant Goal (IG) was either a go-ahead goal, or an equalizer. The rest is a standard goal. jako Pavel Šulc (8) za víc než dvojnásobný počet zápasů, přidal skoro tolik gólových příspěvků jako Matěj Vydra (16 ku 17), a přitom doručil jen o něco menší EPAExpected Points Added (EPA) estimate the value of one's goals and assists based on game state (late game winners = top). (11,5) než Ewerton nebo Chorý – a víc než Zorvan či Provod.

O tom, kdo byl nejlepším křídelníkem ligy, se taky dá vést jen krátká debata. Vždycky se směju lidem, co tvrdí, že je Haraslín v situacích jeden na jednoho čitelný. Na rozdíl třeba od Ewertona nebo Jana Matouška totiž většinu svých útočných soubojů v nebezpečných prostorech skutečně vyhrával – což je velká vzácnost. Díky své bezkonkurenční cílevědomosti a vychytralosti si vytvořil 15 šancí sám pro sebe (téměř jednu na zápas), zatímco Ewerton jen 6. A ani v roli tvůrce nebyl Haraslín vůbec špatný – jeho xA na 90 minut těsně překonalo čísla jeho (tradičně tvořivějšího) parťáka Veljka Birmančeviće nebo plzeňského Cadu.

Přesto je na Haraslínovi něco, co fanoušky může rozdělovat. Čert vem jeho 3,5 defenzivních příspěvků na zápas, což ho řadí až ke spodku žebříčku křídelníků. To právo si občas ulevit si zasloužil do posledního puntíku. Zajímavé ale je, že byl jen lehce nadprůměrný v pronikání do vápna ze hry, přestože mu z 55 centrů zblokovali hned v zárodku jen 9. Co se stalo v těch zbývajících 46 případech – a jak je možné, že se z jeho centru zrodila jen jedna asistence?

Kdo má co dokazovat

ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz

Kádr Sparty je plný hráčů, kteří mají co dokazovat, ale dvě jména vyčnívají – z odlišných důvodů. Filip Panák, jehož kapitánská role je podle Priskeho nyní oficiálně přehodnocována, byl během sezony 24/25 hojně kritizovanou postavou. Je ale fér se ptát, do jaké míry negativně ovlivnilo vnímání samotného Panáka-fotbalisty to, že se kolem jeho skromné, tiché povahy začal budovat příběh „nepředurčeného pro kapitánskou pásku“ – což jsou do značné míry dvě odlišné věci.

Aniž bych říkal, že jedno je důležitější než druhé, podstatné zůstává: na rozdíl od svých parťáků, kteří ho většinu sezony obklopovali, byl Panák pořád jedním z nejlepších stoperů v lize. Aspoň v souhrnu. Ano, dopustil se pár vyložených zkratů a celkově se podílel na větším podílu inkasovaných gólů než Vitík nebo Sørensen (38,9 %; což na druhou stranu platilo i v sezoně 23/24, kdy to bylo 40 %), pořád ale patřil k elitním rozehrávačům ze zadních řad a byl strojem na zachytávání přihrávek, který skoro nikdy nefauluje. Co nicméně na Panákově sezoně 24/25 bije do očí nejvíc, je chybějící konzistence: zatímco loni byl v 14 zápasech v součtu nebezpečí způsobeného a odvráceného v plusu (celkem bilance +5), teď byl v 15 zápasech v minusu (celkem bilance -8) – což už vážně smrdí průšvihem.

Druhým hráčem, kterého nedávno zmínil Priske – tentokrát ale v mnohem pozitivnějším duchu – je Albion Rrahmani. A já sám souhlasím, že to není hráč, kterého by se Sparta měla hned vzdávat. Zkusme si trochu ověřit Priskeho slova: Zakončení z vápna? Moc xG z toho není, ale neuvěřitelné nebezpečí – hned 4,06 xGSExpected Goals Scored (xGS) only takes shots on target into account, including their power and placement on top of xGF. (z 2,83 xG) díky skvělé technice, přičemž ani jeden z nebezpečně situovaných pokusů nad 0,15 xG (7) nešel mimo. Check ✔️. Umí levou i pravou? To je vidět jak na jeho zakončení, tak na špičkové úspěšnosti v soubojích na hraně vápna. Umí najít spoluhráče? Přes dvě přihrávky či centry zkompletované uvnitř/na pokraji vápna na zápas to jen potvrzují; pro srovnání Kuchta měl 0,7 na 90 minut. Intenzita trochu vázne? Jo, to jo.

Check check check.

Když už je řeč o Kuchtovi, nemůžu se dočkat, jestli ho Priske dokáže znovu probudit. Byl klíčovým dílkem jeho titulových týmů založených na vysokém presinku, zvlášť toho prvního (v obou sezonách nad 94. percentilem v počtu presinkových akcí ve finální třetině), ale pod Friisem, který přeci jen sundal nohu z plynu, vypadal nejen v tomto směru mnohem obyčejněji. Ani kreativního výstupu nebylo zrovna na rozdávání – Kuchtovi chybělo to staré napojení na Birmančeviće a vytvářel zajímavé šance pro spoluhráče jen dvacátým nejvyšším tempem v lize. Pořád to ale není taková chodící mrtvola (doslova) jako Král Vic:

Uprostřed léta

zvláštní poděkování za provedení letní přípravou AC Sparta Praha náleží @kridelnikv, @odbrzdeno, @martin2121h, @vitastudlar a @interhofer

Obměna týmu

Problém Sparty, na rozdíl od mnoha dalších účastníků Chance ligy, neleží ani tak v tom, že by si z minulé sezony 24/25 ponechala příliš málo minut – ale naopak příliš moc. I když odečteme Martina Vitíka, třetího nejvytěžovanějšího hráče, Sparta si nechává přes 85 % veškerého herního času rozdaného v uplynulém ročníku. Poté, co poprvé po sedmi letech vypadla z Top 3 a na konci sezony ztrácela skoro třicet bodů na úhlavního rivala. To nezní adekvátně – a ostatně to vyhovuje přesně *kontroluje poznámky* nula fanouškům Sparty.

Indrit Tuci, Magnus Kofod Andersen, Markus Solbakken ani Václav Sejk tu situaci nevyřeší. Pokud by se ale Kaan Kairinen a Birmančević konečně dočkali dlouho vysněného odchodu do zahraničí a Victor Olatunji dostal ten pověstný kopanec, po kterém fanoušci už tak dlouho volají… to by teprve štymovalo (srazilo by to Spartu na 69,8 %). Depresivní na tom všem je, že konkrétní zájem se podle všeho týká jen Olatunjiho (údajně z Turecka a USA).

Největší upgrade

To úvodní video by bylo líné v případě jakékoli nové posily, natož v případě návratu vnuka Václava Vrány — spoluhráče Václava Maška, Tomáše Pospíchala nebo Andreje Kvašňáka v prvním slavném poválečném týmu Sparty v polovině 60. let — který poprvé přišel do klubu svého srdce v roce 1999, uprostřed rekordní sparťanské série pěti titulů v řadě. Ale pojďme se věnovat důležitějším, vážnějším věcem: dokáže skutečně nahradit nejlepšího krajního beka Chance ligy?

Dobře, je to očividně myšlené s nadsázkou, ale je možné, že Tomáš Wiesner opouští Spartu jako nedoceněný přispěvatel? Je možné, že Spartě bude alespoň trochu chybět jeho umění v osobních soubojích na zemi a jeho neúnavné získávání míčů vysoko ve hřišti? Je možné, že pád xGF Sparty na průměrných 0,86 v posledních 7 kolech (z předchozích 1,62) měl něco společného s vymizením jednoho z nejčastějších infiltrátorů vápna? Řekl bych, že na tom něco málo pravdy bude.

Přesto má postava Pavla Kadeřábka samozřejmě veškeré předpoklady k tomu přinést nakonec posun k lepšímu. V Bundeslize 2024/25 sice většinou ničím extra nevynikal, ale jeho síla ve vzduchu je cenným aktivem, podobně jako jeho přímočaré, a přitom úsporné chování na míči – viz FBref percentily ve srovnání s ostatními beky BL. Pokud nám návrat Gebre Selassieho něco napověděl, Sparta se má na co těšit. Jenže je tu i obava, že 33letý hráč, který vždycky těžil hlavně z fyzické průpravy a síly, nemusí být tím, co mnozí čekají – tedy jasným upgradem na několik příštích měsíců.

Nejvýraznější downgrade

Mnohé překvapilo, že si Martin Vitík udržel svou hodnotu, když si pro něj znovu přišla Bologna. Já jsem naopak ocenil, že si italský klub dokázal zachovat nadhled a nenechal se odradit půlsezonní formou. Vitík je pořád jeden z největších talentů mezi našimi obránci, který ve věku 20/21 let patřil do horních 10 % mezi stopery. A i když dvě třetiny uplynulé sezony zdaleka nehrál na svém vrcholu, zůstal vzdušnou hrozbou na obou koncích hřiště – s největším xG (0,14 na 90) mezi všemi stopery – a nadprůměrným vývozcem míče. Upřímně, co by Adam Ševínský, kterému je 21 právě teď, dal za kariérní křivku podobnou té Vitíkově…

I když věřím, že má Uchenna slušnou šanci se ve Spartě prosadit, je tu také reálná možnost, že nedosáhne Vitíkových kvalit co do stabilní přítomnosti v defenzivě. Navzdory veškerému hypu a mnohem lepší rozehrávce působí Uchenna místy dost těžkopádně.

Ve finále se ale pokles kvality na stoperu netýká jen Vitíka a jeho náhrady; jde i o Asgera Sørensena, který se fakticky ukázal jako podprůměrná varianta – ke konci sezony ho Friis nepochopitelně nechal zaběhat do země, a to navzdory probdělým nocím u novorozeněte. Ačkoliv to bylo částečně vynucené i zdravotními problémy Eliase Cobbauta, Sørensen neměl v druhé půlce sezony na hřišti tak často co pohledávat, a sám nakonec odpadl se zraněním poté, co si z něj Plzeň i Ostrava udělaly dobrý den. Jeho pizza je bídná.

Mezera k adresování

I v mistrovské sezoně měl Peter Vindahl své kritiky. Průměrný gólman na čáře, jehož hlavní devízou bylo cíleně rozehrávat na útočníky při rychlých protiútocích i jindy, si v sezoně 24/25 držel elitní úroveň jen… v tomhle. Vindahl byl znovu výjimečný při výkopech a výhozech, když sedmkrát založil nebezpečnou akci (z toho i jeden gól), jinak ale tentokrát představoval vážný problém. Pokud jste měli pocit, že mu padla koncentrace, vaše instinkty byly správné: z toho, že v minulosti zamezil 1,62 gólům (zhruba 80. percentil) při vzdorování střelám zpoza vápna, se dostal na to, že 2,04 gólů nad očekávání z těchto situací pustil (nejhorší v lize). A pokud jste měli dojem, že v příliš mnoha momentech prostě řekl “kašlu na to“ a ani se nepokusil o zázračný zákrok, nejspíš jste měli pravdu taky: jeho úspěšnost proti vyloženým šancím (min. 0,4 xCGExpected Conceded Goals (xCG) form the basis of the prevented goals metric and express how many goals the goalkeeper would have been expected to concede based on the quality of shots faced.) šla dolů o 7 procentních bodů. Na míči už taky tak jistý nebyl, když zkazil 32 přihrávek na vlastní polovině.

Je upřímně neomluvitelné, že Sparta nedokázala přivést gólmana, který by Vindahla alespoň kompetentně vyzval, ne-li rovnou nahradil. Jasně, možná se teď zoufale snaží udržet Joeriho Heerkense, ale nelze se zbavit dojmu, že o něj začali pořádně stát až ve chvíli, kdy zazářil na EURU do 19 let. A podle nejnovějších zpráv z Amsterdamu už ten vlak nejspíš stejně ujel. Navíc je to pořád jen kluk.

Nová naděje na obzoru

To se ale nedá říct o všech mladících – někteří by totiž mohli zacelit i jiné mezery, které zůstaly nevyřešené. Pokud Jaroslav Zelený začne rapidně stárnout a Matěj Ryneš si projde ještě pár zdravotními patáliemi, Enes Osmani (r. 2004) v přípravě na levém wingbacku ukázal zajímavý potenciál. Pokud Sparta nakonec nepřivede špičkového pravého křídelníka nebo desítku, možná Roman Mokrovics (r. 2006) konečně promění povedenou letní přípravu v něco podstatného poté, co ho loni o reálnou šanci připravilo nešťastně načasované zranění. A pokud Sparta nebude mít náladu shánět novou Vitíkovu náhradu, Ivan Mensah (r. 2004) vypadá připraveně na zapojení do áčka, přestože původně přišel z Banské Bystrice jen pro béčko. Na nováčka působí podle Martina jako zapálený student hry, aktivní komunikátor a už na první pohled má působivé fyzické parametry. Silný první dojem.

Před sezonou 2025/26

Níže je uvedena aktuální soupiska s maximálně 4 alternativami pro jednu pozici. Barevné hodnocení je statickým přehledem situace v celé lize k 5. červenci a je jen hravou drobností pro zpestření; samotná uvedená jména by měla být relevantní k dnešnímu dni. Chcete-li se dozvědět více o mém přístupu k sestavování “depth chartů” se všemi jeho omezeními, zamiřte sem.

Primární formace

Od Priskeho se dá čekat víceméně to samé: návrat k rozestavení 3-5-2 je nepravděpodobný a primárně půjde o 3-4-3, které často vypadá a chová se spíš jako 3-4-2-1 – s křídly/desítkami stahujícími se hlouběji a wingbacky vysouvanými nahoru. Přibude presinku a vertikality při rozehrávce od zadních řad, což by mělo být (o něco) zábavnější, pokud Uchenna a Cobbaut potenciálně nahradí Vitíka se Sørensenem na plný úvazek. Adam Karabec se na depth chart vrátil po posledních vyjádřeních klubu; otázka, zda tam vydrží.

Nahodilé poznámky

Nejprve se podívejme na dvě nejzvučnější – a taky dost drahé – posily. O Santiaga Enemeho bych se příliš nebál, protože přináší klid a sílu na míči a mohl by se opravdu najít jako něco mezi šestkou a osmičkou, potenciálně nahrazujícího opotřebovaného Kaana Kairinena. Zato bych moc nedoufal v Dominika Hollého, který je dost možná odsouzen k tomu, aby se kdekoli, kam ho postavíš, topil. Už dřív jsem ho zmiňoval jako solidní domácí cíl, pokud hledáš žolíka do závěru zápasu – jeho instinkt ve vápně je skvělý –, ale za tohle se běžně neplatí 1,5 milionu eur. Mohlo by se jednat o pořádný flop.

Tohle mi došlo až po zpracování dat: Lukáš Sadílek toho odehrál víc než Qazim Laçi? Ne nutně na jeho úkor, ve stejné roli, ale… to přece nemůže být zdravé, nebo ano?

Po Wiesnerovi přebírá štafetu Martin Suchomel, který je teď oficiálně „odchovanec, jenž by se neměl ani přiblížit základní sestavě“. A vy se všichni znovu šeredně pletete! (Ne, vážně – se svým proaktivním, silovým profilem bude vždycky vycházet dobře v modelech, které oceňují komplexitu; ve skutečnosti ale všechny jeho přihrávkové hodnoty představují citelnou brzdu.)

A zakončíme to u dalšího fanouškovského otloukánka, který je pro změnu hrubě nedoceněný: Matěj Ryneš si zaslouží víc uznání. Je pravým opakem Suchomela v tom, že je výborným nahrávačem, který často roztahuje obrany, i když v defenzivě ho ještě čeká kus práce – často ho soupeři obejdou a fauluje víc, než by měl. Přesto by se s tímhle, v celkovém součtu, mělo dát žít:

Bitva o místo na slunci

Dokud dva pilíře druhé titulové sezony zůstávají, těším se na jejich souboje o výsluní. Prvním je Kaan Kairinen, na kterého tlačí Patrik Vydra. Mnohem raději bych toho druhého viděl fungovat jako osmičku blíž soupeřově brance, ale je jasné, že vedle sebe asi nikdy nenastoupí (kvůli obavám z nedostatečné dynamičnosti), takže je fér to brát jako přímý souboj. A poté, co Kairinen v řadě kreativních metrik výrazně ustoupil, už asi nemá větší náskok. V jeho hře ze sezony 24/25 bylo až moc šedého průměru, zatímco jen dva defenzivní záložníci kromě Vydry se dostali do 80. percentilu a výš v progresi míče jak během, tak přihrávkami. Společnost Berana a Kričfalušiho rozhodně není špatným znamením.

Podobně jako Rrahmani je i Ermal Krasniqi kandidátem na průlom, pokud Priskeho přesvědčí, že si zaslouží víc prostoru. Neřekl bych, že do sezony 24/25 vyloženě dorostl, ale pro Spartu byl zářivým světlem častěji než Birmančević – zejména brzy proti Jablonci nebo mnohem později proti Mladé Boleslavi. Často se zapomíná, kolik toho na malém vzorku dokázal, když byl překvapivě častou dvojí hrozbou – střelbou i přihrávkou. „Birma“ měl mezitím obrovskou smůlu.

Předpověď sezóny

Dvojitý titul vynesl Spartu až na 66,2 predikovaných bodů; teď je ale najednou na nejnižším bodě za celé čtyři roky našeho společného modelování. A to je kruté – kór bez započítání Vitíkovy ztráty. Momentálně je to pro Spartu spíš o ohlížení se přes rameno než o nahánění Slavie. Poté, co se v létě 2024 oddělila od Plzně výrazným rozdílem 8,3 bodu, jsou teď oba kluby jen na vzdálenost jednoho bodu od sebe. Je to opravdu ekvivalent hodu mincí mezi Spartou a Plzní o druhé místo? Sparta byla v sezoně 23/24 před Plzní o 17 bodů; Plzeň je teď před Spartou o 11. Tak mi řekněte, co z toho je ta pravá berná mince.

Odvážná predikce

Záznamy: 1/4. Nedali 3 góly v 1. kole, a pouze v něm

Predikce: Kadeřábek dá svůj první gól od návratu až v květnu

Odůvodnění: Tady to udržíme hezky jednoduché. Krátce předtím, než odešel stát se ikonou Hoffenheimu, nasázel Pavel Kadeřábek v květnu 2015 ve svých posledních pěti startech za Spartu pozoruhodné tři góly. Tentokrát říkám, že si na znovuotevření svého střeleckého účtu na Letné počká právě až do května.