Cynik by řekl, že se FC Zlín vrací ve stejné formě a podobě, v jaké sestoupil. Ten cynik by, pravda, často pocházel přímo z řad zlínských fanoušků. Stejný stadion zoufale vyžadující renovaci, stejný majitel po 25 let, stejný viceprezident, který je k tomu dnes i místopředsedou FAČR, a stejný pragmatický, na defenzivu orientovaný trenér sázející na stejné typy hráčů včetně útočníka „dinosaura“. Jedna zásadní změna – a možná i zdroj naděje – má podobu sportovního manažera Pavla Hoftycha, jehož angažmá se odráží na nezvykle aktivním přestupovém okně na poměry prvoligového nováčka.

Když FC Zlín v roce 2024 spadl o soutěž níž, toto krajské město, celosvětově proslulé jako rodiště Tomáše Bati, oficiálně přišlo o zastoupení v nejvyšších patrech dvou nejoblíbenějších sportů poprvé za dlouhých 44 let. Zatímco hokejoví RI Okna Berani Zlín zklamaně zůstávají už čtvrtým rokem ve druhé lize s Trinity Bank jako klíčovým sponzorem v zádech, fotbalový Zlín se okamžitě vrací zpět – s otazníky kolem své finanční síly, které přetrvávají od chvíle, kdy se klub v pouhé třetině platnosti dohody rozešel právě s Trinity Bank.

Pro FC Zlín je naštěstí oproti roku 2023 k dispozici nový ligový „penězovod“ a také o něco větší angažovanost generálního partnera, stavební firmy PSG. I proto ten příval posil, jenž klubu mírně zlepšuje šance přežít tuto obnovenou zkušenost na nejvyšší úrovni. Stadion navíc prochází dílčími úpravami týkajícími se šaten, novinářských prostor či nového fanshopu, takže to není tak, že by se nic nedělo. Jen výstavba slíbené východní tribuny se dál odkládá.

Zkrácená podoba preview níže, jak už to u nováčků s jediným „pizza“ grafem bývá, je stejně tak mou prací jako prací mých tří konzultantů — @Wambasen, @bar_lada a @Pesam. Obrovské díky; bez nichž by doslova nevzniklo.

Ohlédnutí za sezonou 2024/25

Jak se sem dostali

Na papíře to byla jasná záležitost. Než Zlín upadl do menší krize, měl 8. dubna náskok 17 bodů na druhou Chrudim (bilance 17-4-0). V tu chvíli už měl návrat o patro výš prakticky v kapse; o měsíc později to bylo oficiální tři kola před finišem. Jejich konečný náskok 18 bodů na další tým dokonce překonal dominantní postupovou jízdu Zbrojovky Brno z ročníku 21/22 (16 bodů), která už tehdy představovala nejvýraznější odstup mezi dvěma top týmy od FC Synotu roku 2000 (17 bodů). Od zavedení tří bodů za výhru v roce 1994 se větším suverénem ve druhé lize stala jen Dukla, a to se stejným bodovým ziskem (71) před osmadvaceti lety. Téměř celý současný kádr Slovanu Liberec tehdy ještě ani nebyl na světě. Co se bodového zisku týče, v nedávné minulosti zaostává Zlín pouze za Dynamem České Budějovice ze sezony 18/19 (72). První porážku utrpěl až v 25. kole (Dynamo už v srpnu), přičemž ročník načínal obdivuhodnou sérií pěti čistých kont v řadě. Stanislav Dostál nakonec vytvořil klubový rekord s 16 vychytanými nulami v jedné sezoně, čímž překonal všechny druholigové součty od 17 nul Petra Vaška v Baníku v ročníku 15/16. Standard u lídra soutěže mezi těmito dvěma obdobími byl přitom 10–13 čistých kont.

Na papíře tedy všechno vypadalo růžově. Ale pod povrchem, panečku, problémy bublaly celou dobu. Zlín totiž urval hned 12 výher o jediný gól. Ačkoliv měl v souhrnu jasně nejpevnější obranu v lize (s obrovským náskokem zhruba osmi očekávaných inkasovaných gólů), stal se zároveň prvním druholigovým šampionem od Pardubic sezony 19/20, který nebyl alespoň v Top 2 v ukazateli xGFExpected Goals For (xGF) estimates how many goals a team should have scored based on shot quality, location, and context..

Nejvíc se veškeré tyto trable projevily už na začátku postupové sezony. Zlín byl ostatně blízko porážce hned v prvním kole s Líšní, když ho zachránila nastřelená branková konstrukce z nějakých dvou metrů. Podobně to vypadalo proti Žižkovu v srpnu či Zbrojovce v září, kdy neproměněná stoprocentní šance soupeře se hned vzápětí proměnila na vítězný gól na druhé straně. Od té chvíle už se Zlín neohlížel zpět a do konce sezony dle xG prohrál jen dvě utkání.

Nejužitečnější hráči (stále na palubě)

Když váš nejlepší střelec (nebo střelci) ani nedosáhnou na dvojciferný počet gólů — což se mimochodem druholigovému lídrovi nestalo od Znojma před 12 lety — je logické, že v tomto prostoru začneme, a vlastně i skončíme, u obrany.

To znamená nejprve u Stanislava Dostála, podle mého modelu třetího nejlepšího brankáře nejvyšší soutěže před dvěma lety a i loni v létě stále nadprůměrného (56,5. percentil), který zásadně podepsal novou smlouvu už v květnu. U dalších defenzivních opor je to složitější. Jakub Černín možná patřil mezi nejlepší obránce druhé ligy, ale nejvyšší úroveň na něj byla dříve trochu moc, když jen devět stoperů bylo v sezoně 23/24 podle mého modelu méně spolehlivých než on. U Josse Didiby se spousta obav vyřešila jeho trvalým přesunem do středu zálohy, kde má díky Cletusi Nombilovi a dvěma stoperům dostatečné krytí, aby mohl v klidu ukazovat svůj kvalitní repertoár přuhrávek. Jeho role ve výstavbě hry i při dlouhých autech z něj vzhledem k bolestným odchodům dělá pravděpodobně nejdůležitějšího hráče v poli, který v kádru zůstal.

Uprostřed léta

Obměna týmu

Když vaši nejlepší střelci ani nedosáhnou na deset gólů, je to problém; ale stává se z něj ještě větší, když vás vás následující léto opustí. A přesně to se stalo s Vukadinem Vukadinovićem a Davidem Tkáčem. V prvním případě šlo o využití jedinečné příležitosti hráčem na setrvání na úrovni, která je pro něj ve věku 34/35 adekvátní, i při výrazném platovém polepšení; v tom druhém šlo naopak — pro změnu — o FC Zlín, který dokázal zpeněžit odchovance.

Co teď Zlín výměnou registruje, jsou dvě devítigólové díry, které mají být zaplněny buď jaksi defenzivně laděným křídelníkem (Marián Pišoja) nebo druholigovou hvězdou hranou mimo svůj post (Tom Ulbrich) v prvním případě, a buď tím samým Ulbrichem, nebo hráčem blíže spíš třetiligové úrovni (Michal Cupák) v tom druhém případě.

To už člověka nutí k zamyšlení. Zvlášť když váš další nejlepší střelec (se sedmi zásahy) je Tomáš Poznar, jemuž na dvě branky přihrál Vukadinović, a který už v sezoně 23/24 na této úrovni působil přinejmenším ztraceně. Kapitán, kterému brzy bude 37 let a který byl už v CNHL dobrý tak maximálně na dorážky, má být upřednostňován na úkor Matěje Koubka, jenž je běžně odsouván na pravé či levé křídlo. V honbě za 50 prvoligovými góly (potřebuje jich 6) Poznar tak trochu připomíná Jakuba Řezníčka z ročníku 24/25; symbolického veterána, který bere herní čas potenciálně užitečnějším borcům.

O nadcházející sezoně a Zlínem proklamované ambici hrát „nechutný fotbal“ asi leccos vypovídá fakt, že jedinou oblastí, kde se klubu skutečně podařilo posílit šíři i kvalitu kádru, je obrana.

Miloš Kopečný byl pro druhou ligu v pořádku, ale Michal Fukala je chytrým doplněním, které mu může směle konkurovat. Jan Kalabiška by mohl být totéž pro Lukáše Bartošáka, jenž také prodloužil smlouvu na další sezonu, ačkoliv někteří fanoušci by raději dali prostor odchovanci Šimonu Poláškovi — nyní jednadvacetiletému, připravenému zaskočit i na pravém beku. Možná úplně nejlepší pojistkou je ale Antonín Křapka, přesně ten typ spolehlivého „řemeslníka“, kterého Zlín vedle nevyzpytatelného dua Jakub Kolář – Černín zoufale potřeboval.

Těžko teď říct, jestli to Zlín s posilováním obrany oproti ofenzivě vlastně nepřehnal: ponechává si 90,8 % všech minut rozdaných v sezoně 24/25 defenzivně laděným hráčům, zatímco z gólových příspěvků (včetně primárních, sekundárních i terciárních asistencí) udržel jen 61,5 %.

Možná ještě znepokojivější je fakt, že jen 11,5 % loňského herního času připadlo na hráče do 23 let; procento dokonce ještě nižší než u Bohemians Praha 1905 (největších ostud v Chance lize). Jinými slovy, nedělejte si velké naděje, že se Tomáš Hellebrand, nejmladší ze tří bratrů, ve svých 17-18 letech prosadí. Fanoušci budou nadšení už z toho, pokud dostane konečně pořádnou šanci důrazný, ale technicky zdatný záložník Stanislav Petruța, o dva roky starší než Hellebrand, třeba na úkor Nombila — hlasitého, ale zároveň chybujícího organizátora.

Před sezonou 2025/26

Níže je uvedena aktuální soupiska s maximálně 4 alternativami pro jednu pozici. Barevné hodnocení je statickým přehledem situace v celé lize k 5. červenci a je jen hravou drobností pro zpestření; samotná uvedená jména by měla být relevantní k dnešnímu dni. Chcete-li se dozvědět více o mém přístupu k sestavování “depth chartů” se všemi jeho omezeními, zamiřte sem.

Primární formace

Podle Wyscoutu nasazoval Bronislav Červenka formaci 4-4-2 v 47 % případů, zatímco na nějakou variantu s jedním útočníkem (převážně 4-2-3-1 nebo plošší verze typu 4-5-1) došlo rovněž ve 47 % případů. O patro výš to téměř jistě bude hluboký dvojblok Didiba – Nombil, který má „uvolňovat“ osmičku/desítku, přičemž většina nebezpečí by měla — alespoň v ideálním případě — přicházet z krajů.

Nahodilé poznámky

Jeden zdroj bodů, který zůstal a bude klíčový pro jakýkoliv týmový úspěch: Zviad Natchkebia. Už v sezoně 23/24 jsme od něj něco málo viděli, ale teprve teď je plnohodnotným stabilním členem základní sestavy (11. nejpoužívanější hráč Zlína v ročníku 24/25) a jeho průniky po levé straně s náhlým stočením dovnitř ke střele nebo centru mohou představovat poslední konzistentní zbraň, která Zlínu zbyla. Může nastoupit i na pravé straně a do sezony jde s bilancí 7 gólových příspěvků (5 bodů).

Dvě hlavní neznámé na depth chartu mají shodně zkušenosti z dvou nejvyšších portugalských soutěží. Stanley Kanu (26) kdysi nastupoval v Primeira Lize za Marítimo, ale tady je uvízlý za Poznarem, přestože je tou zajímavější alternativou. André Lopes (23) zřídkakdy trénoval s prvním týmem Porta a v ročníku 24/25 pravidelně nastupoval za jeho rezervu, ale tady zřejmě zůstane až třetí volbou na levém beku a nejlepší šanci má na křídle, kterým nikdy vyloženě nebyl. Disponuje technikou, jakou byste od hráče jeho národnosti čekali, a mohl by se dokonce postavit i k některým standardkám, pokud by se Červenka překvapivě rozhodl na něj skutečně vsadit.

David Machalík a Lukáš Buchvaldek zřejmě nejsou ani zdaleka na úrovni nejvyšší soutěže. Machalíka v hierarchii odsouvá Ulbrich, který si ve Vyškově připsal bilanci 6+2, zatímco Buchvaldek vypadal, že míří na smetiště, aby následně v přípravě dokázal zaujmout a možná i přeskočil samotného Machalíka, jinak loni mnohem pravidelněji hrajícího.

Předpověď sezóny

A tak se konečně dostáváme k oné pofidérní prognóze.

Existuje jeden přímočarý způsob, jak se na to dívat: je to naprostý nesmysl, protože přece není šance, aby Zlín skončil před Boleslaví, Karvinou a Teplicemi. A pak je tu ten druhý, přiznejme, méně přímočarý způsob, jak to celé zpracovat: vzít namísto toho v potaz, že skončit ve skupině o záchranu je pro Zlín stále nejpravděpodobnější scénář (55 %), zatímco tři body, které ho dělí od 14. Slovácka, nejsou… nic moc. Klíčové ale je, že model nemá názor, a tudíž se nemůže mýlit. Ostatně Zbrojovku Brno také předpověděl na 10. místě poté, co postoupila s 22 výhrami a 69 body, a vypadal nějakou dobu navýsost chytře, dokud se všechno záhadně nerozpadlo. Brno skutečně bylo o Vánocích na úrovni 10. Baníku a na vlně druholigové euforie se vezlo dál než za polovinu sezony v nejvyšší soutěži. Není tedy vůbec mimo realitu, že by FC Zlín mohl teď zopakovat stejný kousek — a není třeba předstírat opak jen proto, aby člověk vypadal cool na Xku.

Odvážná predikce

Záznamy: 0/3. Vrba nikdy vedle sebe nepostavil pět hráčů do 21 let

Predikce: Červenka začne se stejnou bilancí, jakou měl Hoftych, když ho stavěl

Odůvodnění: Trochu jako Inception. Hoftych byl kdysi Červenkovým mentorem, a to rozhodně ne jen tak ledajakým. Ve skutečnosti žádný kouč Červenkovi nikdy tolik nevěřil — Hoftych mu dával v průměru 89,7 minuty na zápas a vystřídal ho jen jednou. Červenka za něj nakonec nastoupil v 15 utkáních s poměrně podprůměrnou bilancí 3 výher, 7 remíz a 5 porážek. Mohl by Zlín teď z prvních 15 kol posbírat 16 bodů? Na mě to působí jako ten správný počet, tak to pojďme rovnou zafixovat, než si to rozmyslím, co říkáte?