„Votroci“ oficiálně míří do Evropy. Poté, co od ní v roce 2024 byli doslova krůček – k překvapení mnohých – nyní touží po tom, aby se z takového skoro zázraku stala norma. Nové vlastnictví by mělo být vyřešeno do konce září a klub zřejmě do té doby tvrdohlavě udrží všechny klíčové hráče, zatímco zuřivě přidává solidní, v zahraničí ostřílenou kvalitu v podobě Vladimíra Daridy, Micka van Burena či už dříve Tomáše Petráška k jádru „outside­rů“ postavenému kolem Adama Zadražila, Daniela Horáka a Filipa Čiháka. Město slaví 800 let od své první písemného zmínky; klub má pro změnu 120. výročí, k tomu parádní stále se lesknoucí nový stadion, čerstvé peníze na cestě a potenciálně páté místo v pohárech na dosah. Když ne teď, tak kdy jindy?

FC Hradec Králové to znovu dokázal.

Loni nás okouzlili rozkošnou permanentkářskou sadou. Letos to posunuli o úroveň výš – a pak ještě dál. Design dresu je tak skvělý, že vážně zvažuji koupi domácí sady za symbolických 1905 Kč jako pyžamo. Merch je také výborný. Nové webové stránky se rovněž mají k světu. V dohledné době vznikne Klub legend a bude vydána i klubová kronika ke 120. výročí. My, nestranní, jsme doslova rozmazlováni; představte si, co teprve cítí fanoušci. Pro ne­pražský klub je už samo o sobě vzácné mít skutečného marketingového ředitele a marketingovou strategii; možná ještě vzácnější je mít k tomu i jasné sportovní ambice přesně tři desetiletí od poslední trofeje.

Často se zapomíná, jak hluboce zakořeněný je prvoligový fotbal v Hradci Králové. Klub brzy získá svůj 1000. prvoligový bod; po remíze se Slavií mu chybí už jen čtyři kroky. Také se často bere jako samozřejmost, jak konzistentně dobří „Votroci“ od svého postupu před čtyřmi lety jsou. Ještě nikdy ostatně nevypadli z Top 8; takovou sérii dříve upletl už jen jejich slavný tým z počátku 60. let, kdy Hradec navázal na svůj jediný mistrovský titul – jako první tým mimo Prahu a Bratislavu, kterému se to podařilo; jako první a dosud poslední nováček, jemuž se to povedlo – sérií umístění na 8., 6. a 5. místě.

Jinými slovy, museli byste se vrátit až do doby, kdy bylo přijatelné, aby Hradec hrál domácí zápasy na škváře, abyste našli paralelu k jeho současné verzi. Chcete mít za zlé trenérovi Davidu Horejšovi, že se tým každou sezonu leckdy prezentuje nemastně neslaně? Zastavte se na chvíli a vzpomeňte na výše zmíněné; nebo si vybavte, jak si pět let po svém vlastním postupu vedou sousední Pardubice.

Tohle opravdu není automatické. Žádná samozřejmost.

I po premiérovém vysílání přípravných zápasů zůstává pár much k vychytání – navzdory pravidelným dotazníkům, v nichž se klub fanoušků vyptává, co zlepšit, není komunikace zdaleka ideální (hráči někdy podepisují „víceleté“ smlouvy, o zraněních nikdo nic neví…) a Sportbar Pod Lízátky se zatím úplně neujal – ale pokud jednání o převzetí klubu udělají potřebné kroky vpřed na příští schůzce 28. července (kde jsou na agendě k projednání konkrétní obchodní podmínky), budoucnost „Salonu republiky“ je světlá.

Ohlédnutí za sezonou 2024/25

Co se (zejména) povedlo

Krátce po začátku sezony měl Hradec na domácí půdě bilanci 7-2-1 z posledních deseti zápasů, přičemž jedinou porážku mu uštědřila Slavia. Ve finále to byli stejně jen tři členové Top 4 (tentokrát kupodivu ne Slavia) plus Liberec, kdo si z Malšovické arény odvezl všechny tři body. Právě tam „Votroci“ také položili základ k vítězství v play-off prostřední skupiny o nic, když Adam Zadražil před svými fanoušky udržel už šestou a sedmou čistou nulu v sezoně. Vindahl či Jedlička se dostali jen na pět. Hodně to souviselo s tím, že obrana Hradce odvedla skvělou práci ve vytlačování střelců, což vedlo k tomu, že soupeři měli druhou nejnižší hodnotu xGAExpected Goals Against (xGA) estimates how many goals a team should have conceded based on shot quality, location, and context. na jeden projektil a pálili v průměru z druhé největší vzdálenosti od Zadražilovy brány (19,06 metru; třetí Sparta už registrovala průměrnou vzdálenost o 18,69 metrech).

Největší část úspěchu Hradce ale rozhodně tvořily útočné rohové kopy. Ještě na začátku února platilo, že (pokud nepočítáme penalty) „Votroci“ dali přesně polovinu svých gólů ze standardních situací, přičemž pět z jejich osmi gólů po rozích zároveň znamenalo vítězné trefy. Adam Vlkanova si hned čtyři své asistence připsal ze standardek; Daniel Horák pět ze svých sedmi. Nakonec, pokud izolujeme jen rohové kopy, vedli hradečtí ligu s 12 góly; neuvěřitelných 30 % jejich celkového sezónního počtu. (Kdyby jen zároveň tímto způsobem také neinkasovali 7 gólů…).

Co se (zejména) pokazilo

I když to nakonec napravili, musíme začít u červených karet, čímž tak trochu navážeme na mou pololetní rekapitulaci. Po 10 kolech strávil Hradec více než čtvrtinu veškerého hracího času v oslabení. Pět jejich podzimních zápasů bylo tímto způsobem ovlivněno a čtyři z nich prohráli, přičemž jen úplnou záhadou dokázali navzdory tomuto východisku porazit alespoň Mladou Boleslav (na střely to bylo 5:22). A nebyly to jen tak ledajaké červené karty, pozor: v půlce sezony průměrné hradecké oslabení trvalo dlouhých 57,2 minut, což ho připravilo o klíčové, brzy nabyté momentum v obou případech proti Baníku a jednou proti Jablonci. Víte, co přitom mají tyto dva kluby společného? Jsou, alespoň v širším smyslu, hradeckými rivaly v boji o Evropu. V sezóně 24/25 to samozřejmě žádný reálný souboj nebyl, ale výše uvedené je alespoň malou součástí důvodu.

Mnoho z toho, co (ještě) u „Votroků“ nefungovalo, také neslo určitý prvek „divného“ či „nezvyklého“. Brankáři proti nim kolektivně inkasovali o 0,54 gólu více, než by se dalo očekávat dle xCGExpected Conceded Goals (xCG) form the basis of the prevented goals metric and express how many goals the goalkeeper would have been expected to concede based on the quality of shots faced., což nezní jako nějaký velký handicap, dokud si neuvědomíte, že jen tři týmy měly méně štěstí a tým těsně nad Hradcem už profitoval z 2,37 gólů inkasovaných nad očekávání – opravdu divoký skok z 13. na 12. místo. Jedním zvláštním, byť nevýznamným přispěvatelem k tomuto: všechny tři penalty, všechny zahrané jiným hráčem (Vlkanova, Mihálik, dokonce i zatracený Petr Kodeš), chytil brankář. Takováto stoprocentní neúspěšnost se v poslední době povedla už jen jednomu jinému klubu (Jablonci v sezóně 19/20; také 0 ze 3) a pouze RH Brno v ročníku 57/58 šlo v celé poválečné historii ještě o krok dál. Pokud se Hradci nevyvede ani další pokutový kop, půjde o klubový rekord.

Nejužitečnější hráč (stále na palubě)

Podle mého MVP modelu (tradiční statistiky): Adam Zadražil (4. v lize)
Podle mých pozičních modelů (pokročilé statistiky): Adam Zadražil (100. percentil mezi brankáři)
Podle metriky On-Ball Value (OBV) od Statsbomb: Adam Zadražil

I když s Adamem Zadražilem na osobní úrovni všichni soucítíme a já osobně nevidím, že by to pro Hradec dopadlo kdovíjak dobře (pokud nemají novou smlouvu v ruce do 30. června 2026, kdy se stane volným hráčem, což se jeví nepravděpodobně), čistě sportovní a potenciálně i finanční stránka věci je poměrně přímočará: Zadražil byl v sezóně 24/25 jednoznačně nejvíce rozdílovým brankářem a v 23/24 k tomu měl také blízko (podle mého modelu byl hned za Kinským). Pokud Letáček stál Getafe údajně 2 miliony eur, nedává žádný smysl, aby se Hradec Králové svého jednoznačného MVP zbavoval za menší obnos peněz. Transfermarkt ocenil Zadražila už v prosinci na 1,20 milionu eur, a to o něj tehdy ještě nikdo nejevil konkrétní zájem; Letáček přitom svou TM hodnotu snadno ztrojnásobil díky vlastnímu přestupu do Top 4 ligy, což je ostatně běžná praxe.

V sezóně 23/24 se nejvýše na mém MVP žebříčku dokázal vyšplhat brankář na 22. místo (Antonín Kinský). O rok dříve se Staněk dostal až na 18. příčku. Zadražil byl nyní součástí jednoznačné Top 4 – pouhých sedm bodů za 3. Provodem a 385 bodů před 5. Ladrou – díky pozoruhodné průměrné známce od Deníku Sport (6,1) a pěti oceněním Muž zápasu od novinářů týchž novin. Kdyby byl častěji nominován do širšího Výběru ligy (8×; stejně často jako Jedlička, což mi vážně nesedí) nebo kdyby se nedopustil toho jednoho výpadku koncentrace v play-off prostřední skupiny proti Bohemce, byl by bez problémů v Top 3.

Celá dvousezónní práce Zadražila, čítající zhruba 54,5 plných startů, je naprosto spektakulární. Za toto období zabránil bezkonkurenčnímu celkovému počtu 12,73 gólu. Deset jeho výkonů se zařadilo mezi Top 100 ligy v dané sezóně; pouze jeden skončil na opačném konci spektra. Proti vysoce nebezpečným střelám s alespoň 0,4 xCG hodnotou vytáhl 20 zákroků, a jen letos si vrchem poradil se sedmi klíčovými situacemi 1 na 1 a zabránil 6 gólům navíc díky zásahům, které se nekvalifikovaly jako zákroky (“saves”). Zadražil nyní zvládl ohromujících 19 z 19 situací, kdy se pokusil o stažení vysokého míče pod tlakem (“claims”), jako by měl rukavice pokryté lepidlem; 14 z těchto situací zvládl úspěšně jen v uplynulé sezóně. Jeho boxování nebo výběhy z brány už nejsou tak spolehlivé, ale i v nich je s přehledem v plusu.

Nakonec jeho shot-stopping vyšel celkově nejlépe s průměrným percentilem 88,2 – o sedm bodů před nejbližším rivalem. Ve všech čtyřech aspektech brankářské hry byl v Top 10; totéž za poslední dvě sezony dokázali jen tři další brankáři. Jedním je Holec, dalšími dvěma potom přiléhavě Kinský (dvakrát) a Letáček. Dokáže si Zadražil také urvat sladký kontrakt z elitní evropské ligy pro sebe?

Kdo má co dokazovat

ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz

Další případ odraženého zájmu jiných klubů, kdy Hradec navíc už zareagoval prodloužením smlouvy o další tři roky, představuje Daniel Horák, ten však zároveň není úplně ve stejné situaci jako kolega výše. Ačkoli se téměř dostal na desetibodovou hranici a byl pozoruhodně druhým nejčastějším přispěvatelem gólů v týmu (13) po Vlkanovovi (15), bývalý sparťan pořád tak trochu potřebuje dokázat, že mezi úplnou smetánku Chance ligy přeci jen patří. Je zvláštní to říct o někom, kdo by přesto pro, řekněme, Baník Ostrava představoval přestupovou bombu, ale… inu…

Je nutně problém, že Horák očividně není dynamickou silou ani nijak zvlášť stěžejním nahrávačem? Ne, a ne. Některé věci jsou koneckonců záměrné – jako relativní nedostatek vysokého presinku, nepochybně daný Horejšovým pasivnějším výchozím nastavením. Jiné věci jsou pro Hradec jednoduše důležitější: nadprůměrné procento úspěšnosti v osobních soubojích 1 na 1, třetí nejlepší úspěšnost při vstupu do vápna ze hry či Horákova chytrá (byť ne progresivní) přihrávka, zejména tzv. cutbacky.

Příliš velká část jeho hodnoty ale stále plyne ze standardních situací, což mi dělá vrásky. Hradec měl šestou nejlepší levou stranu podle toku xG z pozičních útoků se solidním 55% podílem a pátým nejlepším útokem dle xGFExpected Goals For (xGF) estimates how many goals a team should have scored based on shot quality, location, and context. – velký posun oproti předchozímu Top 10 podílu 43 %, který hodně souvisel s pochybnou obranou. Dokud se ale Horák jasněji nevymezí vůči výrazně limitovanému Davidu Ludvíčkovi, zdráhám se ho označit za top 5 levého (wing)backa soutěže. Pardon.

Mimochodem, sám Ludvíček je také zajímavým případem k analýze. Dokážu si snadno představit, že Dukla je velkou částí důvodu, proč mu čísla nevycházejí dobře, ale stejně tak si dokážu představit, že by mohl být jakousi reinkarnací Jakuba Klímy – solidní, byť obyčejný bek, jemuž role wingbacka příliš nepřísluší. Ludvíček byl zajímavý, když se s míčem na noze tlačil dopředu.

Ale to bylo zhruba tak celé.

Uprostřed léta

zvláštní poděkování za provedení letní přípravou FC Hradec Králové náleží @OndejSouek2, @votrok11 a @vitsvoboda16

Obměna týmu

Tak trochu stranou pozornosti měl Hradec Králové hned devět hráčů pohybujících se kolem Top 50 nejvytíženějších fotbalistů Chance ligy. Šest z nich se do ní vešlo přímo, zatímco Samuel Dancák (52.), Jakub Klíma (53.) a Tomáš Petrášek (56.) byli dostatečně blízko, zvlášť vezmeme-li v úvahu pozdější příchod toho posledního a jeho tresty. Svým způsobem do Top 50 bezpochyby patří, alespoň principiálně. Procházejíc ligovým pořadím, než se dostanete k Petráškovi, narazili byste jen na šest plzeňských nebo baníkovských hráčů a sedm jabloneckých. Svým způsobem nebyl v lize tým tak rigidní jako „Votroci“ a udržet si 7 z těchto hraničních Top 50 borců pro ně musí být velká věc.

Navíc je vtipné poznamenat, že zatímco defenziva i ofenziva zaznamenaly stejný úbytek minut (lehce přes čtvrtinu), klub to v oblasti gólového příspěvku téměř nezasáhlo. V absolutních číslech si udržuje šestý nejvyšší počet gólů (33) a jen tři týmy na tom byly lépe relativně (82,5 % gólů zachováno). A to i přesto, že se počítá s dvojicí gólů Toma Slončíka, který se možná ještě vrátí. Jinak je Petr Juliš v tomto ohledu neslavně nulový faktor, zatímco obránce Karel Spáčil paradoxně bolí nejvíc (3).

Největší upgrade

Hádat, jakou přesnou úroveň výkonů lze rozumně čekat od třicátníků, kteří byli z ligy pryč celou věčnost, je vždycky nemožný úkol, ale Hradec si naši důvěru možná zasloužil tím, jak hladce do týmu zapadl Tomáš Petrášek – ve 32 letech debutující v české nejvyšší soutěži po štaci v Jižní Koreji. V zásadě do této kategorie nyní spadá i Vladimír Darida, který ligu opouštěl jako třiadvacetiletý ještě v úplně jiné éře. Jeho obnovená premiéra proti Slavii tak byla v podstatě skutečným debutem. Mick van Buren s námi mezitím nebyl jen rok (?!), přesto jeho návrat nese zvláštní nádech neznáma. Do Polska přicházel v roli mentora pro mladší spoluhráče a jeho jaro se neslo ve znamení fyzicky slabších výkonů, když se po zranění marně snažil znovu dostat do formy. Zdálo se být jisté, že jeho česká kapitola je uzavřená. A přece je tady, s cílem navázat tam, kde konkrétně s Davidem Horejšem před třemi lety skončil. Tehdy byl na vrcholu; teď už není.

Ačkoli je velmi pravděpodobné, že oba tito veteráni jsou mnohými idealizováni, je také snadné pochopit jejich atraktivitu. Van Buren byl vždy poctivým dříčem, který dokáže být vidět, což bylo patrné i během jeho angažmá v Ekstraklase. Adam Griger, s nímž bude především soupeřit o herní čas, byl často úplně ztracený a nedokázal pro spoluhráče nic vytvořit. Van Buren by měl být v nejhorším případě schopnější (oproti Grigerovi) a konzistentnější (oproti Ondřeji Mihálikovi) při propojování se s kolegy jako Vlkanova, Václav Pilař nebo (pokud na to dojde) Slončík. Ještě před rokem (?!?!) vedl všechny střední útočníky v očekávaných asistencích a v počtu přihrávek/centrů úspěšně zkompletovaných do/uvnitř vápna; dvě statistiky, v nichž byl Griger tuto sezónu třetí nejhorší a úplně nejhorší v lize. Ve srovnání s Mihálikem má zase MvB pověst někoho, kdo bude aktivnější při vynucování ztrát vysoko na hřišti a výrazněji přítomen v šestnáctce. MvB měl vždy cit pro to, jak dostat do šance sebe i ostatní. Ve 33 letech (v srpnu) to může být trochu jiné, ale nejspíš ne o tolik.

Co se týče Daridy, bylo pro mě mírným překvapením vidět ho nastoupit vedle Alexandra Sojky místo Dancáka, ale očividně to fungovalo a posiluje to mé přesvědčení, že herní čas Jakuba Kučery může výrazně klesnout. Stále je to ten typ hráče, který by za vás proběhl zdí a který se neustále objevuje v zajímavých pozicích ve vápně, odkud zakončuje, ale pro Daridu by nemělo být těžké přinést do hry víc podstaty. A to i přesto, že brzy oslaví už 35. narozeniny.

Nejvýraznější downgrade

Dokud bude Tom Slončík bojovat o své místo v Plzni, bude Hradci citelně chybět z jednoho prostého důvodu: není to „hráč jedné dovednosti“, pokud jde o udržování soupeřů v nejistotě. Slončík se dostal alespoň do 73. percentilu, pokud jde o schopnost dostat se s míčem pod kontrolou do vápna, vytvářet gólové příležitosti pro spoluhráče – jak podle mých poznámek, tak podle xA – a sám zakončovat ze situací s hodnotou 0,15+ xG (ačkoli pět z jeho 11 vysoce nebezpečných střel ještě šlo na konto Viktorie). Je to skvělý zakončovatel, driblér s progresivním nábojem a překvapivě účinný narušitel při presinku vysoko ve hřišti, což z něj v podstatě dělá kompletní balíček, pokud jde o finální třetinu. Nenechte se mýlit, mimo tuto oblast je na hřišti spíš nezúčastněným pasažérem; ale pokud je tohle to “niche”, které kupujete (resp. přivádíte zpátky na hostování), je to možná to nejcennější “niche” ve fotbale – stojí za každou korunu.

Tím nechci říct, že by Hradci chyběly alternativy, které by mohly ztrátu Slončíka učinit snesitelnější, ale závisí to na několika divokých kartách: A) Sojka hrající na vyšší pozici, v ofenzivnější roli, kterou za Koubka v Plzni obsazoval jen zřídka; B) zdravý Pilař po většinu sezony; C) Mihálik najduvší formu hlouběji ve hřišti s přesvědčivějším referenčním bodem nad sebou v podobě Van Burena. Které z těchto divokých karet věříte nejvíc? Pilař má pořád velkou kvalitu, ale trochu mi připomíná Milana Petrželu, který si ji také udržoval hodně dlouho, než se najednou rapidně propadl. Pilař, kterému bude v říjnu 37, je už také hluboko v této fázi.

Jako hráč teoreticky na začátku vlastního ústupu, Vlkanova v sezoně 24/25 podával relativně nedoceněné výkony. Fakticky byl starší verzí Slončíka, jen s výrazně menším počtem faulů a s více EPAExpected Points Added (EPA) estimate the value of one's goals and assists based on game state (late game winners = top). nebo centry. Ale věk už by mohl začít hrát roli i v jeho případě, když populární „Vlčák“ stráví většinu sezony jako jedenatřicetiletý. Obecně FCHK možná sází na příliš mnoho veteránů na těch nejdynamičtějších pozicích, kde hráči výkonnostně vrcholí zpravidla dříve.

Mezera k adresování

Původně jsem chtěl zdůraznit potřebu levonohého stopera, ale teď si tím už nejsem tak jistý. Měl jsem Jakuba Uhrinčaťa pevně zapsaného jako variantu na RCB a potenciálně i další alternativu na pravého wingbacka, ale poté, co si vysloužil pochvalu za výkon proti Slavii na levé straně obranné trojky, se depth chart přeskupuje poměrně dramaticky. Zároveň jsem (zdánlivě kontroverzního) názoru, že Karel Spáčil vlastně není taková hvězda a rozhodně není nenahraditelný, takže i Uhrinčať se nakonec může ukázat jako dostatečně dobrý i z dlouhodobého hlediska.

Spáčil byl nenápadnou, ale výraznou slabinou ve vzduchu (vyhrál jen 8 z 20 hlavičkových soubojů ve vlastním vápně; a pro úplnost 3 z 18 v útočném vápně), podobně nenápadným původcem chaosu vzadu a rozhodně přeceňovaným rozehrávačem ze zadních řad – měl sice efektní momenty, ale nepředváděl je dostatečně často. Nebyl určitě tak špatný, jak naznačuje pizza graf, ale ani nijak skvělý, a Plzeň tím, že ho nestaví na LCB, prakticky zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Zvýrazňuje jeho přednosti a maskuje jeho slabiny, které by na stoperu nejspíš víc vynikly.

Tohle také potenciálně řeší mé další dilema: zda je Petr Kodeš vhodnou volbou na LCB. Když už vzadu, vždycky se mi víc líbil uprostřed trojice stoperů a právě tam by mohl nakonec zaskočit, až se zotaví. Pořád bych ale nejspíš investoval do šestky, aby se zabránilo jeho posunu do zálohy. Je velmi zbrklým rozehrávačem a to se stává větším problémem, když dostává spoustu přihrávek v tlakovém hrnci, kterým je střed hřiště. Postavte ho blíž k bráně, kde může hrát roli staromódního zametače, a bude ve svém živlu.

Nová naděje na obzoru

Potrvá ještě nějakou dobu, než uvidíme otisky na áčku, ale návrat hradeckých dorostenců kategorií U-19 a U-17 do nejvyšší domácí soutěže (a současně postup U-18 a U-16 o úroveň výš do druhé ligy) je pro „Votroky“ obrovská věc. Z mladších odchovanců jsou přitom aktuálně jako členové A-týmu vedeni jen Martin Hlaváč a Lukáš Hruška (r. 2004). První z nich to dokázal opakovaně a pravděpodobně naráží na svůj strop coby 5./6. volba na post stopera, vzhledem k tomu, že od návratu z Náchoda v roce 2022 neabsolvoval ani žádné hostování. Druhý jmenovaný je relativně novou tváří, ale už mu je 21 let a rovněž nemá za sebou žádnou druholigovou zápůjčku. Do áčka se posunul po solidní, byť stěží oslnivé sezoně za třetiligovou rezervu (5+3) jako pravý křídelník a občasný střední útočník. S ohledem na Horejšovu pověst trenéra, který nepříliš rád riskuje a sází na mladé odchovance, se asi brzy znovu vrátí do béčka, aby pomohl nadějné generaci ročníku 2006, vedené Adamem Binárem či E­bukou Okekem, s adaptací. Lukáš Vaněk (r. 2008), startující levý bek české reprezentace na letošním Euru U-17, je hráčem, kterého pro změnu stojí za to sledovat u nově postoupivší U-19.

Před sezonou 2025/26

Níže je uvedena aktuální soupiska s maximálně 4 alternativami pro jednu pozici. Barevné hodnocení je statickým přehledem situace v celé lize k 5. červenci a je jen hravou drobností pro zpestření; samotná uvedená jména by měla být relevantní k dnešnímu dni. Chcete-li se dozvědět více o mém přístupu k sestavování “depth chartů” se všemi jeho omezeními, zamiřte sem.

Primární formace

Nemyslím si, že o tomhle je potřeba příliš debatovat, ledaže by to byl občas spíš systém 3-4-3, zvlášť s dvěma Lukáši – Hruškou a Čmelíkem – kteří jsou zvyklí hrát více ze šířky než jejich kolegové, kteří mají nastupovat v základu, nebo případně 3-4-1-2 s Van Burenem více po boku Grigera.

Nahodilé poznámky

Hned na úvod je třeba zmínit, že barevné hodnocení bylo přiřazeno ještě předtím, než se vůbec začalo mluvit o příchodu MvB. V tuto chvíli bych byl spíš nakloněn posunout Hradec do průměrné úrovně (mediocre) před Liberec. Barevné rozřazení bylo také provedeno ještě předtím, než přišel Lucas Kubr posílit obsazení postu LWB, ale nejsem si jistý, zda by to Hradec ve finále nějak výrazněji přiblížilo Jablonci nebo Olomouci. Kubrovo brněnské angažmá bylo – podle @kone_brnensky – tak trochu na střídačku, přičemž jeho výdrž a akcelerace se projevily ve velkém a pozitvním; skoro stejně výrazně jako jeho slabá práce s míčem, přihrávky a rozhodování.

Jak se věci aktuálně mají, Hradec Králové má vedle elitního brankáře jen jeden nadprůměrně obsazený post a to je z velké části zásluhou dvou mužů. U Filipa Čiháka se po zranění v 11. kole něco změnilo, protože byl poté neobvykle častým spoluviníkem inkasovaných gólů (nakonec se podílel téměř na polovině z nich), ale jeho podprahová čísla stále do značné míry komunikují nadstandardní kvalitu. Určitě je důvod k velkým obavám, pokud jde o zvládání soubojů na zemi (jeho úspěšnost v klíčových prostorech kolem a uvnitř vápna byla o více než 10 procentních bodů nižší než u Petráška) i o odražené míče (jeho vlastní úspěšnost se z 55,8 % propadla na 37,3 %), ale stále byl blokovací mašinou, která pomáhá při rozehrávce; vzácná kombinace. Tedy… vzácná mimo „Malšák“. Petrášek sám přispíval v obou směrech, když doplňoval Čihákovy průniky s míčem a přihrávky do vápna diagonálními pasy určenými spíše na překonání střední třetiny.

Kdykoli někdo zmíní, že si Hradec v držení míče nic nevytvoří, vzpomenu si na něj. Samuel Dancák si zaslouží víc respektu, i když vyměnil „silný“ poziční cit a agilitu za „nedostatečný“ kvůli drastickým propadům v úspěšnosti ve vzdušných soubojích a v soubojích o volné míče (obojí zhruba o 15 %) nebo v přepočtených přerušených akcí. Nedokážu to vysvětlit, ale to, co zůstává – a to je zásadní – je solidní schopnost posouvat míč dopředu a absolutní cheat kód v získávání útočného vápna ze hry. Lepší v této disciplíně byl jen Kalvach.

Konečně, neukazujte tuto pizzu – a zvláště její horní část – tátovi Daniela Samka…

Bitva o místo na slunci

V jednom z předsezonních podcastů minulého léta jsem označil Štěpána Harazima za někoho, na koho se opravdu těším, až roztáhne křídla. Takže samozřejmě že byl většinu času zraněný nebo na lavičce a skončil s ubohými 441 minutami (ale, hele, dva góly!). Pořád je to každopádně lepší než se v něm mýlit, takže s novou sezonou a starými rivaly na odchodu přichází nový zdroj naděje. Proti Slavii v prvním kole začínal, a pokud se Harazim v základu udrží, má šanci na to být upgradem za Jakuba Klímu.

Stejně se ale nemůžete zbavit pocitu, že na pravém wingbacku bude nějaký souboj, že? Může mít podobu interní bitvy; Harazim proti svým démonům spojeným se zdravím či konzistencí výkonů. Nebo to klidně může být externí bitva; Harazim vs Ludvíček (podpořený příznivějšími podmínkami) nebo Harazim vs Čmelík (protože víme, že Horejš má slabost pro křídlo zatažené do této role). Experiment s Petrem Julišem sice dlouho nevydržel, ale já osobně jsem si ho docela užil – a nebyl bych překvapen nějakým opakováním. Harazim rozhodně nemá nic jisté.

Předpověď sezóny

Vrátím-li se k mé dřívější poznámce, že Hradec Králové pod Davidem Horejšem ve skutečnosti nestagnuje: zlepšil se v počtu získaných bodů na zápas v obou případech – ve výsledku z 1,32 bodu v sezóně 22/23 na 1,44 v sezóně 24/25. Žádný zásadní pokrok, souhlasím, ale člověk si klade otázku, jak vysoko vlastně strop klubu realisticky sahá. Z pohledu prognóz narazil Hradec na jakousi překážku, když poprvé nesplnil cíl pro základní část, ale stojí za to zdůraznit, že tento cíl (43,7 bodu) by zároveň s notným náskokem znamenal jejich nejvyšší počet bodů v moderní éře klubu (41b. z ročníku 10/11 je dosavadním maximem). V tuto chvíli si myslím, že právě to by měl být cíl: Hradec by se měl snažit o rekord co do veškerých srovnatelných sezón (jejich mistrovská sezóna 59/60 by jim v případě 30 kol místo 26 a tříbodového systému za výhry vynesla 54 bodů), což se jim v přibližně každé druhé simulaci modelu podaří. To jsou solidní šance.

Odvážná predikce

Záznamy: 1/3. Petr Juliš nedal víc gólů než jeho bratr Lukáš (také 0 lol)

Predikce: Horejš vybuduje momentum pro nové majitele tím, že získá cenu pro Trenéra měsíce září

Odůvodnění: Ačkoli vždy existuje možnost zdržení, vše se zdá být na dobré cestě ke schválení transakce do konce září. Stále jsou to Ondřej Tomek, spoluzakladatel Centrum.cz, a Ivo Ulich, jeden z nejznámějších odchovanců slavné hradecké akademie, kdo vede nabídku na převzetí; jmenování Pavla Nedvěda generálním manažerem českých národních týmů bylo jen menší komplikací, neboť to pravděpodobně znamená, že Jiří Sabou a Richard Jukl si jednoduše udrží své pozice ve sportovním vedení, zatímco Nedvěd zůstane už “jen” jedním z pěti držitelů podílu v klubu.

To je znamení, že můžeme začít připravovat půdu pro ony milé lidi, kteří přinášejí další penízky do kasy. Konkrétně budeme chtít, aby David Horejš získal ocenění Trenér měsíce za své zářijové kousky právě tak, aby v době, kdy noví majitelé převezmou otěže, panoval v klubu navýsost příjemný pocit. Rozlosování nám hraje do karet, myslím: kvůli repre pauze jsou na programu jen 3 kola (což ubírá prostor pro nějaký extra průser), Hradec začíná doma proti Spartě (element překvapení), pak míří do Zlína (povinná lehká výhra) a nakonec se vrací domů, aby čelil Liberci (povinný skalp rivala ve hře o poháry). I 7 bodů by mohlo stačit, pokud všechno ostatní do sebe zapadne.

Zkusil jsem už tenhle trik dvakrát a pokaždé s ostudou spadl na hubu? Jistě, Hejdušek v srpnu 2023, kdy měl být podle mě oceněn, doslova nevyhrál jediný zápas, a Jílek v září 2022 taky ne. Ale hele… říká se, že do třetice všeho dobrého, nebo ne?