Mezi ambicí a arogancí vede tenká hranice. Najít tu správnou rovnováhu je přitom ještě náročnější ve chvíli, kdy se pokoušíte ambici zasadit tam, kde dlouhodobě působila jako cizí prvek — a o to víc, pokud to děláte s vizí proměnit nejen to konkrétní místo, ale skrze něj postupně celé české fotbalové prostředí. To, jak dnes kluby mimo aktuální Top 4 přemýšlejí o svém fungování a tématech jako finanční udržitelnost, bylo nevyhnutelně ovlivněno tím, co Ondřej Kania a spol. v Liberci od začátku roku 2024 rozjeli. Ať už máte na jejich jednotlivá rozhodnutí jakýkoliv názor, tenhle širší dopad je neoddiskutovatelný — a v dlouhodobém horizontu naprosto zásadní.

Věřte mi, i já jsem v tomhle trochu rozpolcený. Dát část obsahu pro fanoušky, který stojí víc času a peněz, za paywall? Naprosto v pohodě. Ale přidat k tomu rýpnutí do zaujatých novinářů a v podstatě přiznat, že jste celý projekt uspěchali kvůli pár zavádějícím článkům? To už je trochu vlastní gól — jakkoliv to lidsky nemám velký problém pochopit. Úplně odstřihnout všechna tradiční média a místo toho své lidi posílat jen do “popkulturních” podcastů? To už je za hranou. Jasně, fanoušci bývají ve svých dotazech na vedení nebo trenéra často ještě přísnější — jak Libor trefně poznamenal v této skvělé epizodě Livesport Daily —ale o kritiku tady vůbec nejde. Mainstreamová média jsou obecně přijímanou branou k informacím z nějakého důvodu, a když je vědomě obcházíte, nevyhnete se jen otravnému šumu, ale i transparentnosti. Nemusíte mít v lásce všechny redakce, abyste uznali, že společně dohlížejí na nějakou rovnováhu. Když se místo toho stáhnete do pohodlnějšího světa vlastních fanouškovských bublin, nebudujete důvěru ani patřičný obraz navenek. To není ta správná cesta.

Co je možná ještě víc frustrující, je fakt, že celá tahle přestřelka nakonec nejvíc uškodila samotnému Slovan+. Něco, co mohlo, ba mělo být vnímáno jako průlomová fanouškovská platforma — vůbec první svého druhu v Česku, duchovní pokračovatel Sparta Unlimited., který má zárovň pro regionální klub typu Liberce, postupně ztrácející někdejší loajální základnu, úplně jiný význam — nakonec odstartovalo jako trochu pomstychtivý, jaksi osobní projekt. Jinými slovy: něco, co mělo být čistě libereckou záležitostí, bylo od prvního dne předmětem národního diskurzu.

Výsledkem je, že spousta dobrých věcí zůstala v temném stínu tohohle — ehm — zatemněného úsudku.

Na platformu, jejíž obsah de facto tvoří jeden člověk — Tomáš Čarnogurský, který zároveň zastává další dvě role, které by si ideálně zasloužily full-time pozornost (SLO a tiskový mluvčí) — je to, co Slovan+ nabízí (pro permanentkáře dokonce bez příplatku), vážně neuvěřitelná služba. Má to samozřejmě svoje limity, co se týče vizuální kvality a technického provedení, ale ten záběr — od komentovaných přípravných zápasů přes zákulisní videa až po prezentaci pokročilých Opta dat — je úžasný. A je tam překvapivě hodně malých perliček, třeba že rodiče dětí z akademie mají volný přístup k archivům zápasů svých ratolestí právě prostřednictvím S+, což je fakt milé gesto a klidně může časem posloužit jako model pro ostatní.

Co Slovan+ také dokázal, je přiblížit fanouškům Radoslava Kováče — trenéra, který pořád budí silně rozporuplné dojmy. Třeba skrze jeho syrový, emotivní proslov po devastujícím vstupu do jara (těsná prohra s Baníkem po 85 minutách v oslabení). A tak nakonec, když jsem zprůměroval vysvědčení obdržené od dvanácti oslovených fanoušků, vyšla první sezona nového Slovanu na známku 2-. Upřímně? O dost lepší, než jsem čekal.

Je to zčásti tím, že fanoušci si uvědomují, že herní posun musel po tak razantním restartu zákonitě přicházet spíš pozvolna, ale hlavně oceňují skok ve fungování mimo hřiště — dokonce i nemluvě o Slovan+. Zavedla se nová technologie na zlepšení notoricky problematického trávníku. Byla vybrána nová cateringová firma, která snd konečně nastaví odpovídající standard. Fyzioterapeutické oddělení a posilovna si prošly úpravami. A na stole jsou i dlouhodobé plány — ať už jde o nové tréninkové centrum, nebo využití skalní stěny za hlavní tribunou.

Zkrátka v Liberci nezůstává kámen na kameni — pokud tušíte, na co narážím.

Dobře, nová hymna se moc nepovedla — ale u takové věci se stejně nedá reálně mířit na plný počet bodů. A upřímně? Slovan si s loňským hitem L.B.C sám zavařil posazením laťky zatraceně vysoko.

Ohlédnutí za ročníkem 2024/25

Co se (zejména) povedlo

V lednu to začínalo vypadat, že z Liberce bude ten obávaný „miláček analytiků“ — podle některých důležitých metrik jako podíl xG bez penalt, podíl vstupů do vápna nebo podíl veškerých střel totiž vypadal jako tým z Top 5, když tam měl reálně docela daleko. Stejně silný byl doma i venku — i tam se podle mé sady ukazatelů řadil do pětky nejlepších. Celosezonní týmová karta ten obraz nijak dramaticky nemění: Liberec si ve většině ohledů o krok či dva pohoršil a spadl spíš na 6.–7. místo, což je ale pořád velmi solidní výkaz — obzvlášť když vezmete v potaz, že valná většina minut šla na konto hráčům, kteří jsou podle CIES Football Observatory teprve na začátku svých nejlepších let (víc než tři čtvrtiny minut spolykali hráči do 25 let).

Důvod, proč si Liberec dokázal udržet úroveň — ba dokonce si během sezony vysloužit vyšší známky za herní vyspělost — lze vystopovat k jisté dávce pragmatismu ze strany Radoslava Kováče. Nejvíc se to projevilo přechodem na čtyřobráncový systém (který mimochodem přišel asi trochu pozdě), po kterém následovalo hned šest čistých kont v sedmi zápasech. Ironií je, že během pětizápasové série — která zaostala jen o sedm minut za tou vůbec nejdelší od titulu v roce 2012 — soupeři přestříleli Slovan o 18 pokusů, ale mířili tak tragicky, že Liberec měl nakonec o 16 střel na branku víc. Čisté štěstí? Když vezmeme v potaz, že Slovan o Vánocích o pět bodů zaostával za přísunem očekávaných bodů a během těch pouhých čtyř výher víceméně jen srovnával krok, nazvěme to pravým jménem: velkým srovnání účtů s xG bohy.

Co se (zejména) pokazilo

Proč přicházet s něčím zbrusu novým, když mohu jen mírně aktualizovat své mid-season review:

“Ten zvláštní zvyk jeden den působit jako naprostý suverén — vyhrát aspoň o dva góly rovnou v deseti různých kolech — jen aby hned v tom dalším následovalo brutální probuzení ze sna. Z těch deseti jasných výher totiž jen dvě nenásledoval nějaký propadák: konkrétně čtyři zápasy bez gólu (včetně Toho Derby™), dvě na góly chudé remízy s týmy z úplnéjo spodku tabulky (Pardubice, Budějovice) a dva výsostní direkty v úvodní a závěrečné domácí rundě základní části. Aby toho nebylo málo: ta poslední, kdy Liberci šlo o místo v Top 6, odstartovala dvouzápasový debakl o sedmi inkasovaných gólech.”

No do háje.

Když to takhle sepíše na jednu hromadu, člověku dojde, o kolik tenhle tým ještě musí vyrůst — a kolik práce směrem k fanouškům a jejich důvěře čeká přímo Kováče samotného. A to se ještě ani nebavíme o dlouhodobějších varovných trendech, jako je další brzké vypadnutí z domácího poháru se soupeřem ze třetí ligy nebo nepříjemně časté, až automatické začátky zápasů o gól pozadu.

Nejužitečnější hráč (stále na palubě)

Dle mého MVP modelu (tradiční statistiky): Michal Hlavatý (33. místo v rámci celé ligy)
Dle mých pozičních modelů (pokročilé statistiky): Šimon Gabriel (97. percentil mezi stopery)
Dle metriky On-Ball Value (OBV) od StatsBombu: Michal Hlavatý

Snažím se co nejvíc vyhýbat dělení MVP pocty mezi dvěma hráče, ale v případě Liberce mi nezbývá nic jiného. Přesněji řečeno — Michal Hlavatý mě k tomu svým jarem víceméně dohnal. V půlce sezony jsem o něm mluvil jako o jednoznačném MVP týmu, opíraje se o jeho bodový přínos (8), tvorbu nevyužitých šancí (32) nebo znamenité výkony proti Slavii (3. kolo) a Plzni (7. kolo). I dnes pořád sedí suverénně na vrcholu týmového žebříčku MVP, jenže při dojezdu do cílové rovinky se až příliš zadrhával na to, abych to mohl ignorovat.

Těch „ale“ je spousta: Hlavatý sice vede tým v počtu nominací do širšího Výběru kola, ale od 21. kola se v něm neobjevil ani jednou. Vévodí Liberci i v tvorbě šancí, ale ne ze hry, kde ho těsně předčil Denis Višinský — stejně jako v celkovém bodovém přínosu. Z pohledu všech gólových příspěvků (přímých i nepřímých) se Hlavatý dokonce dělí o druhé místo s Ahmadem Ghalim; na jaře zaznamenal jen dva přímé body, žádný nepřímý. Na podzim vytvářel neproměněné šance v průměru 0,95krát za zápas a jako nahrávač nebo zakončovatel se podílel na nějaké gólové či nególové nebezpečné akci víc než třikrát za 90 minut. Po zimní pauze tahle čísla spadla na 0,75 a — což je klíčové — jen 1,87 (oproti 3,09).

Co se stalo? Brzdilo ho nějaké skryté zranění? Dohnala ho únava po tom, co do 22. kola nechyběl v základu ani jednou? Možná se to nikdy nedozvíme. Ale tohle každopádně nebyl ten Hlavatý, kterého známe.

Tahle pizza samozřejmě zdaleka není prázdná, ale ďábel se skrývá v detailu. Jeho percentily v tvorbě šancí/gólů i v očekávaných asistencích (xA) spadly o 10, respektive 20 bodů, zároveň výrazně ubylo přihrávek v okolí vápna nebo přímo v něm. A po letech, kdy byl spolehlivým magnetem na fauly, se z něj najednou stal (a to výrazně) častější faulující. Část z toho možná lze připsat na vrub nižší pozici; něco i změně herního zaměření Liberce, který ve třetí třetině sezony víc kladl důraz na defenzivu. Ale všechno se tím omluvit nedá. Hlavatý musí být lepší — a pravděpodobně by byl sám tím prvním, kdo to přizná, protože ví, že na to má. Stejně jako my.

Co se týče muže okamžiku, který převzal štafetu po Hlavatém, nejsem si jistý, jestli by toho vlastně vůbec šlo zvládnout víc. Co do zimních posil nedávné doby se Šimon Gabriel řadí k těm úplně nejplynuleji zapadlým. Ve druhém startu v základu už byl v širším výběru kola; do desátého startu si stihl vysloužit hned šest takových nominací. Byly tu bezchybné defenzivní výkony proti Bohemians (23. kolo) nebo v derby s Jabloncem. Byly tu i slušné přihrávky a výpady dopředu, díky kterým nepůsobil jako brzda v práci s míčem. A byly tu i drobné mýty — třeba že jeho příchod zvedl jarní úspěšnost celého týmu ve vzduchu, přestože Gabriel vyhrál ve vlastním vápně jen 9 z 22 hlavičkových soubojů. Když ale nešlo o souboj silou, ale o správné načasování a výběr místa, byl Gabriel pravděpodobně nejspolehlivější stoper široko daleko.

Kdo má co dokazovat

ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz

Do nešťastného pádu s následnou zlomeninou klíční kosti, k němuž došlo 9. listopadu, odehrál Marek Icha 88,5 % všech možných minut. Od prvního zápasu roku 2025 už byl sice znovu k dispozici, ale na hřiště se záhy dostal jen na 14,6 % celkové minutáže. Jako jeden z prvních podpisů éry Nezmar–Kováč byl Icha najednou okrajovým hráčem. A teď místo toho, aby využil delší absenci Qëndrima Zyby a zabojoval o své místo vedle Hlavatého a/nebo hvězdné posily Vojtěcha Stránského, tráví léto na cestách po obranné linii — zaskakuje za dovolenkujícího Josefa Koželuha na pravém beku, nebo dokonce spolu s Ivanem Varfolomejevem vypomáhá na stoperu.

O jeho možném odchodu zatím nepadlo ani slovo — což dává smysl, vzhledem k tomu, že jeho cenovka byla ještě před rokem poměrně vysoká. Přesto se těžko dá s jistotou konstatovat, že má aktuálně jasně nalajnovanou cestu zpět do základní sestavy.

Stejně tak by ale bylo složité obhájit tvrzení, že liberecké záloze bylo bez něj lépe. Pokud jsem se výše dotkl úpadku Hlavatého ofenzivního výstupu, velmi pravděpodobně to souvisí s Ichovým zmizením z role solidního rozehrávače a tvůrce. A pokud jsem zmiňoval větší důraz na defenzivu na jaře, i to má s Ichovým odstavením nejspíš dost společného — jeho místo totiž původně zaujal pohyblivější Varfolomeyev, který efektivně sbíral volné míče a vyvíjel tlak na soupeře.

Fotbal je často hrou kompromisů — a tohle, co vidíte níže, je jeden z nejlepších příkladů:

Uprostřed léta

zvláštní poděkování za provedení letní přípravou Slovanu Liberec náleží Milanu Kallovi, @kdysiUNisy, @jakub_svoboda, @SlovanOnTop, @FandaZKotle, @SvenViggen, @prochyss39, @33metalliza, @klappe19 a @GuardiolaLBC

Obměna týmu

Řekl bych… prakticky hotová. K dnešnímu dni Liberec drží 74 % všech minut z ročníku 2024/25, což není vůbec špatné a znamená 10. místo v lize. Pokud ale ještě během tohoto okna odejdou Hugo Jan Bačkovský, Ľubomír Tupta a Benjamin Nyarko — což se všeobecně očekává — to číslo padá na podstatně kritičtějších 62 %. I když „kritičtějších“… žádný z těch tří nehrál na jaře výraznější roli (v případě Nyarka už vůbec ne pozitivní — po mizerné přípravě se nevejde ani na depth chart níže), a z těch, kteří skutečně přispívali, klub přichází jen o dvojici jmen: Santiago Eneme a Višinský. I když „jen“… jejich jedenáct gólů nemusí být úplně jednoduché nahradit, obzvlášť pokud na jejich místě saháte po řadě neprověřených nováčků jako Liberec. Na druhou stranu, tohle všechno je tak trochu součástí plánu — klub už nějakou dobu věděl, že ani Višinský, ani případný další zdroj bodů Christian Frýdek smlouvu neprodlouží.

Největší upgrade

Tady je jeden možný zdroj optimismu pro Ichu: Vojtěch Stránský, který začátek sezony 24/25 strávil na provizorní pozici pravého wingbacka, nakonec dokázal z tohoto výchozího bodu vytěžit věru výstavní průlomovou sezonu na úplně jiném postu. Ať už byl blíž desítce než osmičce, nebo spíš šestce než osmičce, jemu to bylo jedno — většinu času prostě ovládl střed hřiště, a to přesto, že tahle role byla v mládežnických kategoriích nanejvýš jeho terciární. Dnes tak Stránský Libereci nabízí profil, který má všechny ingredience k tomu, aby vedle Hlavatého tvořil plnohodnotný double pivot — a uvolnil tím Lukáše Masopusta do role volně se pohybující desítky.

To nejlepší na Stránském? Je to odvážný nahrávač — jeden z pouhých čtyř hráčů v lize, kteří dosáhli na dvouciferný počet chytrých přihrávek; Hlavatý je dalším z nich — a zároveň nijak zvlášť kazící. V ukazateli metrů získaných na jednu ztrátu je dokonce sedmý v celé soutěži. Působí vždycky klidně a soustředěně, až vás to chvílemi štve; nohy má pořád aktivované, na špičkách, a díky tomu ho nikdy nezastihnete nepřipraveného. Stačí se na něj pár minut dívat — jak si zpracuje míč, setřese protihráče a třemi dlouhými kroky vyrazí dopředu — a garantuju vám, že se z něj stane váš nový oblíbenec. V oblasti progrese s míčem jak přihrávkami, tak driblinkem se Stránský řadí do 70. percentilu a výš — a tím pádem spadá do velmi exkluzivní skupiny tvořené Ladrou, Rigem, Kohútem a Provodem. Všichni aktuálně patří Top 4 klubům. Jediné, co ho od Provoda — kterého asi nejvíc ze všech připomíná — skutečně odlišuje, je jeho chronická neochota vzít to na sebe a vystřelit. V průměru zakončil jen 0,34 šance na zápas (hluboko pod už tak nevýrazným Hlavatého průměrem 0,54 — ale zase v podstatě na úrovni jako Eneme, který zakončoval 0,36krát). I tak ale sezonu zakončil se solidními 2,1 xG, a to hlavně díky tomu, že prakticky nikdy nestřílí zpoza vápna. Chytrý kluk — a ve dvaadvaceti let jeden z nejslibnějších „driverů“ středem hřiště v celé lize.

Nejvýraznější downgrade

Podle nedávných vyjádření Radoslava Kováče má sám o něco vyšší mínění o Enemem — kvůli jeho univerzálnosti, pracovitosti a síle na míči, což chápu a do určité míry sdílím. Ale zároveň jsem tu právě básnil o Stránském, který má v rukávu tolik nástrojů a tolik potenciálu, že může trenérovi i fanouškům Enemeho velmi rychle vymazat z paměti. Takže pojďme radši vytáhnout Denise Višinského, jehož náhrada je mnohem větší neznámá — a možná se bude muset složit z více zdrojů.

Na rozdíl od Hlavatého Višinský po zimní pauze rozhodně nevychladl — na jaře se podílel na téměř stejném počtu gólů a šancí (21) jako během o něco delšího podzimu (24). Co je ale ještě důležitější, při tradičně vysoké frekvenci vstupů do vápna s míčem na noze byl zároveň extrémně efektivní v zakončení. Pokud si odfiltrujete ofenzivní záložníky, kteří se dostali do horní čtvrtiny percentilů jak v počtu vysoce nebezpečných střel, tak v kvalitě zakončení, zůstane vám jen Vlkanova, Višinský a — vtipně — jeho nový konkurent v Plzni Slončík. Dostat se do patnácti střeleckých pozic s hodnotou aspoň 0,15 xG na prostoru pětadvaceti startů je setsakra vzácné, a Višinský to právě dokázal.

Nebude vůbec přehnané říct, že právě v téhle disciplíně — umocněné jeho takřka jedinečnou schopností obejít hráče na hranici vápna — byl Višinský opravdu výjimečný. Teď je na Slovanu, aby dokázal najít adekvátní zdroje náhrady, aby se jeho odchod (příliš) neprojevil na střeleckém zúčtování.

Mezera k adresování

Nepřipomíná to trochu déjà vu s Kulenovićem? I tehdy Slovan nechal solidního hráče odejít bez většího rozmýšlení — a pak dny, týdny, měsíce horečně hledal náhradu, než se Raimonds Krollis někdy v únoru nebo březnu konečně začal aspoň trochu podobat tomu, co Kulenović dřív přinášel. Tentokrát sice Liberec ještě není tak hluboko ve slepé uličce při hledání levonohého (nebo aspoň levostranného) stopera po dlouho dopředu signalovaného odchodu Maria Pourzitidise, ale i tak už to trvá podezřele dlouho. Při půlrok starém odchodu Pourzitidise s Halinským a aktuálních dlouhodobých zraněních Jana Knapíka a Martina Rýzka je šířka kádru na klíčové pozici stopera natolik ochabnutá, že ji člověk sotva stíhá pobrat, natož nějak reálně vstřebat.

Jasně, obrana si letos na jaře vedla výsledkově slušně, co se týče počtu inkasovaných gólů — jenže to trochu zakrývá fakt, že zároveň vykazovala i lehce vyšší průměr xGAExpected Goals Against (xGA) estimates how many goals a team should have conceded based on shot quality, location, and context. (1,07 vs. 1,00), a to aniž by musela čelit Slavii. xGA není váš šálek čaje? Fajn, tak Slavii pro férové srovnání ze vzorku úplně vymažme a podívejme se na počet povolených šancí: i tam byla podzimní verze obrany o citelný chlup pevnější (5,6 na zápas) než ta jarní (6,5). Ani jedno samozřejmě není žádný ultimátní ukazatel, ale docela snadno se dá uvěřit, že všechna ta (šťastná) čistá konta a Gabrielovy zákroky na poslední chvíli maskovaly i pár nedostatků — třeba permanentně špatně načasovaný výskok Dominika Plechatého. Jeho forma se v systému se čtyřmi obránci určitě zvedla oproti času stráveného v roli krajního stopera, ale jeho rozhodování s míčem, které vedlo jen ke dvěma vstupům do vápna za celou sezónu, zůstává stabilním bolehlavem.

Nová naděje na obzoru

Těch jmen je dost, ale žádné z nich není odchované. Možná se konečně dočkáme sezóny, v níž Milan Lexa přidá nějaké další ligové minuty — po velmi solidním hostování ve Varnsdorfu by si to zasloužil — jenže i v tom lepším scénáři by se tak dělo v hierarchii za Masopustem a (o něco mladším) Erminem Mahmićem, a navíc už se v téhle kapitoly řešil před dvěma lety.

Kenny Ogboi, další dvacetiletý klučina, by byl novou tváří — jenže ten se pro změnu do závěrečného kempu nevešel. Joel Yakubu, který na sebe upozornil jak v béčku, tak za devatenáctku, je na tom stejně. Hynek Hruška, sice s docela zajímavým fyzickým profilem, ale jinak nijak výjimečný, jde o soutěž níž. A tak se dostáváme k Afolabimu Soliuovi, nejmladšímu z výčtu (narozen v srpnu 2005), který může být paradoxně nejblíž základní jedenáctce. Za Táborsko sice naplno naskakoval až od dubna, ale od té doby na obou křídlech ukázal švih i drzost. A sedmičku nedáte ve Slovanu na dres jen tak někomu — vždyť ji nosili Nezmar, Folprecht nebo Rabušic. V Soliuovi i Mahmićovi — jehož jemná technika a specializace na standardky snad zastíní méně lichotivou disciplínu z minulé sezóny (10 žlutých a 1 červená napříč soutěžemi) — má Liberec o kandidáty na průlom postaráno.

Před sezonou 2025/26

Níže najdete aktuální (plus minus) soupisku týmu, přičemž pro jednu pozici uvádím maximálně čtyři alternativy. Barevné hodnocení je statickým snímkem ligové situace k 5. červenci a slouží jen jako hravý doplněk pro lepší představu; uvedená jména by ale měla být relevantní i dnes. Pokud vás zajímá víc o mém přístupu ke konstrukci depth chartů, včetně všech jeho omezení, zavítejte sem.

Nahodilé poznámky

Když už je řeč o průlomových sezónách: bude zatraceně zajímavé sledovat, jak vysoko na depth chartu se budou zkraje sezóny pohybovat Filip Špatenka a Petr Juliš. U druhého jmenovaného, vzhledem k nemalé přestupové sumě i fyzickým parametrům, čekám pořádnou horu příležitostí. Hůř než s dosavadní nulou na kontě to totiž dělat nejdee — a dobrou zprávou pro Liberec je, že za ni mohla spíš smůla. Přestože pořád nejde o bůhvíjak efektivního zakončovatele, do šancí se dostával (2,37 xG) a jeho střely mířící mezi tři tyče měly ve výsledku hodnotu 1,28 xGSExpected Goals Scored (xGS) only takes shots on target into account, including their power and placement on top of xGF. — což by při alespoň průměrné konverzi mělo aspoň na gól bohatě stačit.

Špatenka je pro mě o něco zajímavější případ — strop má nejspíš někde v úrovni Filipa Kubaly, když sám oslňuje zejména co do orientace a jemné techniky ve stísněném prostoru. Jeho největší zbraní kromě toho je, že si nevybírá – zvládne jakoukoli pozici z přední trojky, přičemž některé z nejpovedenějších zápasů odehrál zprava i zleva.

Samozřejmě, cesta k pravidelnému hernímu vytížení vede u alespoň jednoho z výše zmíněných hráčů přes Ahmada Ghaliho. A to rozhodně není snadný úkol. Pokud ho někdo neuloví před zavřením přestupového okna (což není zcela vyloučené), Ghali si nejspíš základ udrží – po solidním jaru, během nějž výrazně navýšil svou xA hodnotu a ukázal špičkovou schopnost dostávat se do nebezpečných zón (v rámci týmu neměl konkurenci, co do variability těchto vstupů).

A nakonec — pokud si vzpomenete, jak vypadaly Boulovy pizza grafy v dobách, kdy byl spíš nedoceněným talentem, možná zažijete další déjà vu. Silný ve vzduchu, a možná ještě víc na zemi? Zaškrtnuto. Pozorný a účinný v defenzivě celkově? Zaškrtnuto. (Více než) solidní posun míče dopředu skrz vedení či diagonály? Tři zatržítka. Všechno tam je.

Včetně toho nebezpečně malého vzorku, pozor.)

Bitva o místo na slunci

Seřadit křídelníky v hierarchii byl oříšek – ale o moc snazší to nebylo ani o kousek níž. Na levé straně se musí počítat s faktorem Jana Mikuly (v duchu „hlavně neriskovat“), na pravé zase s faktorem Ichy (obdobně v duchu “ošlehanější varianty”). Ale ve finále jde spíš o tři jiné hráče.

Na levé straně se o místo porvou Petr Hodouš a Aziz Kayondo. Hodouš na sebe upozornil v týmu Dynama, který už to dávno zabalil – pravidelně si i tam naváděl míč do středu, tlačil se dopředu, dorážel na zatoulané balony (byl bystrý, obratný) a hlavně házel dlouhé auty, po kterých padly čtyři z devíti jarních gólů Českých Budějovic.

Jeho chování v obranných soubojích je skoro šokujícím způsobem špatné na někoho, kdo byl od čtrnácti ve Spartě (v zásadě brání jen míč, ne hráče), což je taky důvod, proč ho soupeři na levé straně pravidelně pálili na popel — po Novém roce tam Dynamo průměrně připouštělo soupeřům 0,37 xGA na zápas (nejhorší výkaz v lize). Přesto bych mu věřil víc než Kayondovi. Ten sice může být lepší obránce (75. percentil v obranných soubojích na krajích hřiště), ale dopředu vám rozhodně nedá potřebnou kvalitu…

…a právě tahle poslední část je o to problematičtější, že napravo by měl začínat Koželuh. To vám totiž může vytvořit symetrii, o kterou nestojíte. Symetrii ve smyslu, že naráz nasadíte dvě třetiny z trojice nejhorších krajních beků ligy, co se týče škály přihrávek; ať už těch, které natahují hru do šířky, nebo do hloubky. Koželuh sice umí zrychlit výstavbu chytrým provedením balonu a ve finální třetině čte hru na vysoké úrovni, jenže dostat se tam je problém, se kterým vám moc nepomůže. Pořád je blíž defenzivnímu specialistovi než čemukoliv jinému — technicky zaostává.

Předpověď sezóny

Poté, co loni v létě model výrazně zvýšil šance Liberce na účast v evropských pohárech — konkrétně o 30 %, byť z velké části díky dodatečnému místu v pohárech — volí tentokrát opatrnější přístup. Slovan podle něj stále v základní části míří ke čtyřiceti bodům — což je mimochodem meta, na kterou v předchozích třech sezónách před Kováčovým příchodem dosáhli jen jednou (a to sotva) — ale po pátých nejvyšších pohárových šancích v roce 2024 je teď daleko za Jabloncem (17 % vs 61 %) a jen těsně před 7. Hradcem Králové (16 %).

Liberec zjevně hraje dlouhou hru, ale už teď je bezpečné předpokládat, že další nepostup do elitní šestky — jakkoliv těsný by mohl být — bude považován minimálně za mírné selhání. V tomto směru Slovan ušel výrazný krok dozadu: pravděpodobnost účasti ve skupině o titul spadla z 56 % na 37 %. Au.

Odvážná predikce

Záznamy: 1/4. Liberec neuhrál přesně 1 výhru na každý vztyčený billboard (17)

Predikce: Kováč se dočká svého 50. prvoligového vítězství – a nebude to proti nikomu jinému než Jablonci.

Odůvodnění: Minulou sezónu jsem se při odhadu počtu libereckých výher dost seknul, takže letos samozřejmě zkouším podobné kouzlo znovu – s nadějí, že to tentokrát dopadne líp. Když se ukázalo, že 17 výher včetně nadstavby bylo příliš (nakonec jich bylo 12), snižuji laťku, ale od ambiciózního týmu pořád očekávám pokrok. Sečteme-li všechna Kováčova angažmá v Opavě, Pardubicích a Liberci, sedí aktuálně na čísle 37. Slovan má derby nalosované na 13. (ha!) a 27. kolo, a právě teprve to druhé setkání je, kam mířím. Jarní verze Kováčova Slovanu měla tempo na 12,5 výher v rámci 27 kol, což mi dodává sebedůvěru. Zásadní je ale i načasování – tak snad Liberec naváže na historicky vůbec první po sobě jdoucí sezóny bez derby výhry pořádnou bombou. Kováč ji dost možná bude potřebovat.