Svým způsobem se FK Dukla Praha ocitá v podobné situaci, v jaké loni v létě byla MFK Karviná. I oni se loučí s trenérským stylem z doby dávno minulé – jen s tím rozdílem, že v jejich případě se vše soustředí do jediné osoby, zatímco u Slezanů to bylo rozprostřeno mezi více jmen. Na místo Petra Rady teď přichází mladý trenérský štáb slibující držení míče jako základní princip hry, s ambicí postupně proměnit celý klub. Klíčové přitom je, že by se tak mělo dít s podporou nového majoritního vlastníka Matěje Turka, čtyřicátníka zapojeného do řady start-upů či obdobných projektů, jenž přebírá otěže od téměř sedmdesátiletého Petra Pauknera. A symbolicky to byla právě Karviná, kdo Dukle hned v prvním kole důrazně připomněl: „Nebude to snadné.“

Turkova pověst člověka ochotného podstupovat investiční rizika – viz například jeho plán oživit starý pivovar v Tróji, kde se pivo nevařilo už celé století – se značce FK Dukla Praha obzvlášť hodí. Tradiční klub se zatuchlou reputací byl totiž roky na prodej, přičemž Paukner v něm dle svých slov utopil až 500 milionů korun. Jeho původní představa proměnit Duklu v partnerský klub velkého německého celku – která vedla ke dvěma až třem marným rokům stráveným sháněním investičních partnerů v německy mluvících zemích – byla už na začátku nejspíš trochu naivní. Turkova vize přilákat investory z nové ekonomiky – založené na technologiích, službách s umělou inteligencí, e-commerce a podobně – působí mnohem realističtěji.

Jako někdo, kdo vyrůstal přímo v Dejvicích a řídí se osobním mottem „Chůze vpřed je série umně zadržovaných pádů“, se Matěj Turek zdá být dobře připraven konečně posunout Duklu vpřed. Podobně jako Ondřej Kania v Liberci hlásá trpělivost (počítá s tím, že nová éra se naplno projeví zhruba za deset let), zároveň však zavádí okamžité progresivní změny, například jeden z nejpočetnějších trenérských štábů v lize. Stejně jako Kania není Turek primárně sportovní investor, ale rozumí transformační síle sportu a komunitním hodnotám, které dokáže vytvářet či stimulovat – už dříve vsadil na aplikaci Týmuj nesoucí jiné motto, s nímž snadno souznit („Není důležité vyhrát, ale sejít se“), a na Julisce se mezi fanoušky objevuje pravidelně.

V tuto chvíli nemohu říct, že bych byl úplně ztotožněný s angažováním Martina Haška na post sportovního ředitele, ale Turek má mou důvěru – coby nový miliardářský vlastník, který je tak trochu skrytý ve stínu Kani, Kratiny či naposledy Šimonovského.

Pokud skutečně převede ikonickou Julisku do vlastnictví klubu – jak by měl mít v plánu každý “dobrý majitel Dukly“, jak zaznělo v tomhle podnětném díle Money Makeru – stane se ze dne na den legendou.

Ohlédnutí za sezonou 2024/25

Co se (zejména) povedlo

Není toho moc, co vyzdvihovat – a to by vlastně nemělo být velké překvapení, vezmeme-li v potaz, že mluvíme o klubu, který si musel účast v nejvyšší soutěži definitivně zajistit až po penaltovém rozstřelu. Už to samo o sobě bylo vlastně překvapení, protože Dukla na jaře výrazně zvedla úroveň své hry. O Vánocích náš model Pardubicím předpovídal, že v základní části získají o šest bodů víc než Dukla; ve skutečnosti je však Dukla předčila o pět bodů, čímž si zajistila právo narazit v baráži na teoreticky slabšího soupeře. Teoreticky.

V roce 2025 Petr Rada prohrál celkově jen čtyři zápasy a dovedl Duklu k pátému nejlepšímu útoku a třetí nejlepší obraně podle xGFExpected Goals For (xGF) estimates how many goals a team should have scored based on shot quality, location, and context./xGA v posledních pěti kolech soutěže a pořádně tak zatopil Slovácku v boji o udržení nad barážovými příčkami. Kdyby se dukelský jarní průměr bodů na zápas (1,375) natáhl na celou základní část, dostali bychom tým se 41 body, tedy na úrovni osmé Karviné. Bylo by to spravedlivé vzhledem k tomu, že Dukla v roce 2025 porazila jen týmy ze spodní šestky (Boleslav a Pardubice dvakrát) a za celou sezónu jen jednoho soupeře z Top 10 (Bohemians)? Těžko. Ale dává vám to představu o tom, jak hlubokou díru si Dukla v roce 2024 vyhloubila.

Co se (zejména) pokazilo

Dukla působila v průběhu celé sezóny naprosto šokujícím dojmem, pokud jde o kontrolu zápasů – nebo spíš její úplnou absenci. Předvedla jen jeden zápas s xG výkonem v Top 100 sezony; stejný počet jako Dynamo České Budějovice, tedy ano, to nechvalně proslulé mužstvo bez jediné výhry. Ještě poměrně daleko v sezóně (po 26. kole) měla Dukla průměrné nepenaltové xGF na děsivých 0,67; Dynamo se tak hluboko nikdy nepropadlo, jeho minimum bylo 0,70. A pokud jde o průniky do soupeřova pokutového území ze hry, neexistoval méně efektivní tým – plus, co do podílu všech úspěšných vstupů do vápna ze hry byla Dukla znovu na úrovni Dynama (rozdíl činil jen 0,1 %).

Velká část této mizerné bilance samozřejmě pramení z Radovy taktické přípravy a jeho schopností – nebo spíše jejich úplné absence. Dukla měla v obraně trvale příliš volnou strukturu, což se projevilo druhou nejvyšší hodnotou PPDAPasses Per Defensive Action Allowed (PPDA) measure a team's intensity off the ball. The lower the value, the better — it indicates the team successfully pressures or disrupts the opponent’s passing sequences at an early stage. (12,91) a ligovým „vedením“ v xGAExpected Goals Against (xGA) estimates how many goals a team should have conceded based on shot quality, location, and context. inkasovaných z protiútoků (4,85). S míčem pak Dukla obvykle působila jako bezradné mužstvo, kterému výrazně pomáhaly standardní situace (9 gólů) a hrubé chyby soupeřů (také 9). To se odrazilo i na druhé nejnižší úspěšnosti při zakončování pozičních útoků – jen 22,9 % z nich ústilo ve střelbu (pro srovnání Dynamo 25,8 %).

Nejužitečnější hráč (stále na palubě)

Podle mého MVP modelu (tradiční statistiky): Daniel Kozma (62. místo v lize)
Podle mých pozičních modelů (pokročilé statistiky): Štěpán Šebrle (33. percentil mezi křídly)
Podle metriky On-Ball Value (OBV) od Statsbomb: Daniel Kozma

Do háje, tohle byl pořádný ponor. Podívejte se, jak hluboko jsem musel zajít při probírání svých pozičních modelů. Není to tak, že by Dukla neměla ve svém kádru hráče vyšší úrovně, ale celkové percentily Jaroslava Svozila (87. mezi stopery), Rajmunda Mikuše (70. mezi křídly), Marcela Čermáka (68. mezi ofenzivními záložníky) či Maria Pourzitidise (65. mezi stopery) byly zčásti zásluhou výkonů za jiné týmy. A ani jednoho z nich bych nenazval transformační zimní posilou ve stylu Trmala a Halinského, které jsem v této rubrice vyzdvihl u Teplic. Aby toho nebylo málo, dva další potenciální kandidáti ke zvážení (Matúš Hruška, Jakub Hora) po sezóně odešli.

A tak se s jistou neochotou zastavím u Daniela Kozmy, kterého jsem si jako defenzivního záložníka příliš neoblíbil (nudný defenzivní specialista, který přesto vedl týmový MVP žebříček a měl třetí nejvyšší počet uvnitř/do vápna zkompletovaných přihrávek/centrů – ubohých 7), ale v roce 2025 mi na stoperu přece jen trochu přirostl k srdci. I proto mu vynikají čísla v tzv. zametání před bránou. Jeho práce s míčem je sice výrazně podprůměrná, ale jeho vedení balonu/driblingy a defenzivní zákroky se výrazně podepsaly na jeho druhém nejlepším průměrném On-Ball Value podle Statsbomb (hned za Horou, který by byl mým MVP, kdyby zůstal), což znamená, že jeho hra reálně a dlouhodobě zvyšovala šance týmu na vstřelení gólu víc než na inkasování. Pourzitidis již za Kozmou výrazně zaostával v první kategorii; Svozil v té druhé.

Svým způsobem je Kozma mým MVP i proto, že jeho stažení do obrany znamenalo přesun Jana Peterky do zálohy – jedno z mála Radových rozhodnutí, které jsem skutečně považoval za povedené a rozdílové.

Peterka je pomalý v reakci, trvale nedůsledný, mizerný ve vzdušných soubojích a poněkud laxní v navazování svých hráčů – což jsou obzvlášť bolestivé vlastnosti čím blíže k vlastní brance hraje. Jeho posunutím výš do hřiště ale dokážete vytěžit víc z Peterkova vedení míče (jediná jeho skutečně špičková dovednost) a, co je klíčové, omezit jeho škodlivý vliv v defenzivě. Pořád byl slabý a při postupném omlazování Dukly bude patrně dalším na odchodu, ale alespoň to už bylo zvládnutelné.

Kdo má co dokazovat

ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz

Podobně jako Jan Suchan v Jablonci má i Marcel Čermák na bedrech pořádnou tíhu, protože stále musí prokázat svou hodnotu u relativně nového zaměstnavatele. V jeho případě mu trvalo půl roku, než udělal potřebný krok – na rozdíl od Suchana opustil Střelecký ostrov až v zimě, což znamená, že se v Dynamu musel dlouho spoléhat jen sám na sebe. A zvládl to. O Vánocích byl Čermák sám zodpovědný za 27 % akcí primárně vedoucích k vyloženým šancím svého týmu. To odpovídalo 15 takových šancetvorným akcím, přičemž další v pořadí (Šigut) měl na kontě jen 6. V Dukle už Čermák přidal jen dalších šest takových akcí, ale aspoň se cestou podílel na čtyřech gólech.

Nebylo to vůbec špatné, ale ani to nebylo dostatečné.

Teď musí Čermák přidat o to víc, vezmeme-li v potaz, že bude vedle sebe mít nováčka (Samson Tijany) místo čtrnácti sezónami protřelého veterána (Hory). Můj model ho má opravdu rád jako „operátora ve vápně“ – umně si počínal při 24 z 51 akcí, což znamená pátou nejlepší úspěšnost, a svým zakončením nastřádal elitní hodnotu 4,71 xGSExpected Goals Scored (xGS) only takes shots on target into account, including their power and placement on top of xGF. (vůči čtyřem gólům) – ale teď se po něm bude nejspíš chtít, aby i víc posouval hru dopředu. Jakožto zapálený driblér, který často ztrácí míč, měl v mizerných týmech Dynama docela volnou ruku; v Dukle mu ale stejný zvyk neprojde.

Uprostřed léta

zvláštní provedení letní přípravou FK Dukla Praha náleží Martinovi, Michalu Kaprálkovi, Samuelu Nassirovi, Janu Douděrovi, Jiřímu Svobodovi, Lumíru Štroblovi, Janu Nassirovi a Michalu Zadovi

Obměna týmu

Ze 34 hráčů, kteří pod Petrem Radou v sezoně 24/25 nastoupili alespoň na pár minut, jich dvacet pod Davidem Holoubkem určitě nenastoupí, a stále visí otazníky nad jmény jako Roman Holiš či Filip Matoušek. To rozhodně není jen obměna kádru; to je kompletní přestavba.

K dnešnímu dni si Dukla ponechává jen něco málo přes polovinu všech minut ze sezony 24/25 (52 %), nejméně ze všech týmů Chance ligy, přičemž tyto škrty jsou v podstatě rovnoměrně rozdělené mezi defenzivně laděné (zmizelo 47 % minut) a ofenzivně laděné hráče (49,4 %).

Mezi odchozími najdeme jak druholigové „zbytky“ s kopcem zkušeností typu Hory nebo Vondráška, tak nově příchozí veterány jako Mosqueru či Řezníčka; hráče teprve vstupující do svých nejlepších let jako Zeronika či Dodu, stejně jako ty, kteří už z tzv. peaku spíš pomalu vystupují, jako Jorginha nebo Hrušku; hráče do 23 let jako Ludvíčka či Hodka i skutečně dozrávající mladíky typu Špatenky nebo Svobody. Na své si zkrátka přijde každý, přičemž nejbláznivějším zjištěním možná je, že nejbolavější odchod ze všech se možná váže k hráči, který za Duklu v sezoně 24/25 neodehrál ani minutu (Filip Lehký, toho času na hostování ve Vlašimi, který už teď sklízí brzkou chválu v Mladé Boleslavi).

Největší upgrade

O tzv. „posílení očistou“ (addition by subtraction) jako legitimním nástroji ke zlepšení by se dalo dlouze mluvit a Dukla je jeho dokonalou ukázkou. Zbavila se tolika negativní hodnoty spojené s některými staršími hráči, že je téměř nemožné si představit, že by se v sezoně 25/26 na daných postech nezlepšila – i když ti, kdo to mají zajistit, budou téměř bez výjimky nováčci v nejvyšší soutěži.

Začíná to v brance u Matúše Hrušky, který je jediným důvodem, proč měla Dukla druhé nejhorší statistiky dle zabráněných gólů (mínus 11,39 včetně penalt) a byl přímo vinen u sedmi inkasovaných gólů. Byl sice nesmírně aktivní v zachytávání míčů mimo samotné zákroky, což mu vyneslo dokonce druhé místo v týmovém MVP žebříčku, ale pokud Richard Matrevics – který se řemeslu učil v dorostu West Hamu – nabídne alespoň průměrné gólmanské výkony (nebo pokud ho Adam Jágrik, třetí nejlepší pravidelně chytající druholigový brankář podle Wyscoutu v metrice prevented goals, kompetentně zastoupí), Dukla si i tak celkově polepší.

Propast v kvalitě bude s dalšími „posílení očistou“ kandidáty zřejmě ještě výraznější. Tomáš Vondrášek byl na této úrovni naprosto ztracený – defenzivně se nechával válcovat a ofenzivně představoval jednu obrovskou černou díru. Nedokázal dostatečně vystupovat k zachycení míčů, natož vyhrávat ofenzivní souboje, a svými přihrávkami rozhodně nepřinášel takovou hodnotu, aby tím kompenzoval nulovou přítomnost ve finální třetině hřiště. Z více než dvaceti startů si v celé sezóně připsal pouhých 0,94 xG+xA. Samuel Isife by musel být naprosto historický propadák, aby toho nepřinesl víc.

A nakonec Jakub Řezníček. Všichni jsme za něj asi rádi, že vstoupil do Klubu legend svým stým gólem, ale celá ta cesta měla tak trochu groteskní nádech. I on byl na této úrovni zcela mimo, a už šest zápasů, které mu stačily k dosažení stovky, se táhlo příliš dlouho – natož pak devět startů v základu, které následovaly. To, v čem byl Řezníček jakž takž dobrý, bylo nacházení si pozic ve vápně k zakončení (žádné překvapení), občas i slušné sklepnuti míče spoluhráči a získávání faulů (často díky přehrávaným pádům) – a tím to končí. Teď sice není nepředstavitelné, ale přinejmenším vysoce nepravděpodobné, že by na tom byli hůř jak Jacques Fokam (kterého velmi doporučuje přítel Czech Footy Víťa Študlar a v premiéře vypadal dobře), tak Namory Cissé (který si dokonce připsal přes 1000 minut v rakouské Bundeslize).

Nejvýraznější downgrade

Když v úvodu roku 2024 opouštěl nejvyšší soutěž, nešlo se ubránit pocitu, že to bylo trochu předčasné. Teď to Jakub Hora zopakoval, aby pomohl dalšímu jihočeskému klubu (Táborsku), a ten samý pocit se znovu objevil. Tehdy ho CDM model miloval pro jeho poziční cítění (1. místo v tomto souboru metrik) a distribuční schopnosti (7. místo). Teď jsem ho zařadil mezi ofenzivní záložníky a stále patřil mezi špičkové, univerzální tvůrce hry z hloubky či ze standardek, přičemž v jednom zápase dokonce asistoval u dvou gólů dlouhým autovým vhazováním. Jeho hra má své výrazné limity, ale pořád by si mohl najít své místo – a nejsem si jistý, zda Dukla našla vhodného nástupce. Samson Tijani se sice může pochlubit Red Bull „vzděláním“, ale jako stabilní hráč Wolfsbergeru v sezoně 23/24 působil spíš jako defenzivní specialista a méně jako klíčový rozehrávač.

Mezera k adresování

I kdyby to nakonec nehrálo roli v případě, že Holoubek zvolí rozestavení se třemi stopery a/nebo nasadí Tomáše Jedličku – jednoho z nejlepších druholigových hráčů sezony 24/25, který většinou nastupoval na hrotu či podhrotu – na kraj, pořád bych ocenil jednoho či dva křídelníky na rozšíření šířky kádru i potenciálních variant do základu. To je obzvlášť potřeba ve chvíli, kdy si Rajmund Mikuš přenesl své zdravotní problémy z konce minulé sezony přes celé léto až do 1. kola. Vrací se sice Jiří Hrubeš po dost inspirativním hostování v Chrudimi a na pravém křídle by po sedmi letech mohl konečně prorazit i u svého kmenového zaměstnavatele, ale to je pořád jen jedna náhradní varianta z minimálně tří potřebných.

A to ani nemluvím o Štěpánu Šebrlem, který se experty zdá být značně přeceňovaný; na údajného dribléra je velmi slabý v získávání nebezpečných prostorů s míčem u nohou, s průměrem jen 0,86 úspěšné akce ve vápně za 90 minut a pouhými 6 zkompletovanými přihrávkami do/uvnitř vápna.

Tento nedostatek šířky je samozřejmě přímým důsledkem toho, že se Dukla systematicky zbavovala hráčů na kraje. Zatímco Jhon Mosquera, Jorginho nebo před nimi i Pavel Moulis s Ondřejem Ullmanem byli v širším kontextu spíš jen výplň, Jakub Zeronik byl na podzim zajímavou 1v1 zbraní, na kterou se však už později nespoléhalo – i kvůli zranění.

Zeronikova úskočnost může Dukle do jisté míry chybět, ale ještě citelnější je okamžitá ztráta Filipa Špatenky. Ten přinášel od každého trochu, byl neustále v pohybu a na jednadvacetiletého nováčka vykázal poměrně bohatou „pizzu“. Navíc dokázal nastoupit prakticky kdekoliv.

Nová naděje na obzoru

V závislosti na úhlu pohledu bylo buď velkým, nebo jen menším zklamáním, že David Holoubek do letní přípravy nevzal žádného z úspěšných hráčů staršího dorostu (později B-týmu). Dukla U-19 totiž dokázala porazit Baník, Slavii, Spartu i Plzeň a nakonec sezonu zakončila jako součást Top 4. Aby přitom člověk plně docenil konečné umístění, je třeba připomenout, že Dukla byla v posledních třech sezonách osmá, čtrnáctá a ehm, druholigová. Teď najednou měla nejlepšího střelce soutěže Michala Kroupu (r. 2007), a to i přesto, že ho mohla využívat jen 15 kol, od poloviny sezony dál. Začal čtyřgólovou explozí proti Brnu, poté skóroval v pěti dalších (po sobě jdoucích) startech, záhy přidal třešničku na dortu hattrickem proti Slavii, kde jako malý kluk propadl sítem, a nakonec se dočkal i premiérové nominace do reprezentace U-18.

Navzdory veškerému humbuku je Kroupa na nějaké minuty v áčku nejspíš ještě příliš mladý, podobně jako hvězdný obránce devatenáctky David Leidl (r. 2007). Ale i po odchodu Filipa Mikeše (r. 2005), nadějného 11gólového střelce třetiligové rezervy, který odešel zkusit vyšší úroveň do Prostějova, se pár zajímavých kandidátů najde. Denis Zamazal (r. 2006), další odchovanec Slavie, který se tam neprosadil, a Tomáš Kolský (r. 2005) by si mohli připsat alespoň pár minut – první ve středu zálohy, druhý na pravém beku.

Ale tím jedním klukem, kterého chci opravdu vypíchnout, je nová posila Pavel Gaszczyk (r. 2005), stále dost mladý a nezkušený na to, aby splňoval zmíněná kritéria – to druhé bohužel hlavně kvůli sérii vážných zranění kolen. Teď je však podle svých slov úplně zdravý a připravený bojovat za trenéra, který z něj v roli kouče devatenáctky udělal stěžejního „generála“ ve středu pole. Vzhledem k jeho bezkonkurenčnímu mládežnickému renomé (ještě posílenému výkony v UEFA Youth League za Plzeň) by byla věčná škoda, kdyby se „Gaza“ mezi dospělými neprosadil – a tato sezona by pro něj mohla, ba měla být odrazovým můstkem.

Před sezonou 2025/26

Níže je uvedena aktuální soupiska s maximálně 4 alternativami pro jednu pozici. Barevné hodnocení je statickým přehledem situace v celé lize k 5. červenci a je jen hravou drobností pro zpestření; samotná uvedená jména by měla být relevantní k dnešnímu dni. Chcete-li se dozvědět více o mém přístupu k sestavování “depth chartů” se všemi jeho omezeními, zamiřte sem.

Primární formace

Tady se můj depth chart výrazně liší od toho, co jsme viděli v prvním kole. Řečeno ale i s ohledem na to, jak ono rozestavení 5-3-2 (dle Wyscoutu) nebo 5-4-1 s Marcelem Čermákem hrajícím ze šírky (?) fungovalo, jsem docela přesvědčený o tom, že Dukla nakonec víc vsadí na čtyřčlennou obranu. Pravděpodobně se bude dál pohybovat mezi oběma variantami, ale nebude to jednoznačná volba. Hodně to souvisí s tím, že Dominik Hašek není příliš dobrý (začal sice slušně, ale jeho skutečná úroveň začala být vidět už na konci podzimu) a ještě víc s návratem Mikuše – jelikož ho zřejmě neberou, stejně jako Isifeho, jen jako plán B.

Nahodilé poznámky

Pokud se shodneme, že Dukla nakonec zakotví u čtyřčlenné obrany, můžeme tuto část začít srovnáním Haška s Jaroslavem Svozilem. Ten je samozřejmě lepší obránce, kterého ale mnoho lidí stále výrazně podceňuje, a zároveň je příliš náchylný ke zraněním. Za něj potřebujete spolehlivou náhradu, a nejsem si jistý, zda jí jsou Hašek nebo Eric Hunal (kterému většina slávistů, se kterými jsem mluvil, na této úrovni zatím příliš nevěří). Možná ještě zajímavější volbou by byl Matěj Žitný, i když je výhradně kandidátem na levého stopera a primárně stále spíš střední záložník.

Jeden stoper, kterého pravděpodobně chcete mít na hřišti za všech okolností, je Marios Pourzitidis. Za normálních okolností by hráč jeho kalibru nebyl pro klub, jako je Dukla, snadno dostupný, ale situace taková byla – a Dukla udělala skvělý krok, když se jí ho podařilo udržet. Řecký stoper má nadprůměrná čísla ve třech ze čtyř herních oblastí, ve 26 letech spadá do ideálního věkového rozmezí a evidentně je na svém vrcholu. Spolu s Halinským, Krčíkem a Gabrielem je jediným dalším stoperem, který se dostal alespoň do 85. percentilu jak v přesných diagonálních přihrávkách, tak v metrech získaných vedením míče – univerzální stavební kámen rozehrávky.

Jeden z nejpozoruhodněji prázdných pizza grafů tohoto léta patří Martinu Amblerovi. Upřímně jsem od něj čekal mnohem víc podle toho, co jsem viděl na vlastní oči, ale zdá se, že tento vzácně gólový krajní bek má co dohánět. Budu ho muset sledovat o něco pečlivěji. Obzvlášť směrem dopředu mu teď totiž vůbec nic nevychází dobře, což je… ano, pozoruhodné.

Bitva o místo na slunci

Zdravotní problémy Murise Mešanoviće se táhnou dál – a nyní už dospěly do bodu, kdy je na místě se ptát, zda se vůbec dokáže vrátit jako hráč s větším významem. Na podzim se zdál být jedním z prvních jmen v základní sestavě, ale vzhledem k výrazně odlišným výsledkům s Kevinem-Princem Millou na hřišti (Dukla dávala 1,58 gólu na zápas, když vedl útok on, oproti 0,67 s Mešanovićem ve stejné roli) už možná veterán na Julisce nikdy nebude považován za stabilního člena základu. Model je neúprosný: jeho phase out by byl vysloveně úlevou.

Milla neodehrál dost minut na to, aby měl vlastní pizzu, ale stojí za zmínku, že zatímco Mešanović byl zapojen do lecčeho, co Dukla vyprodukovala, hra přes kamerunského útočníka plynula ještě ve větší míře – a samotný výstup byl také mnohem bohatší. Výsledkem je, že i přes omezený prostor 800 minut se Milla dokázal vyšplhat až do Top 5 týmového MVP žebříčku, stal se děleným druhým nejproduktivnějším střelcem (2+0, ale vrchem čtyři nepřímé asistence) a k tomu jedním zatraceně dobrým tvůrcem šancí (vygeneroval/facilitoval 19 neproměněných šancí, 5 sám pro sebe). Dokáže si tuhle pozici natrvalo udržet?

Předpověď sezóny

Na rozdíl od Zlína se Dukla nemůže opřít o silnou druholigovou bilanci. Jejich postupová sezona „jen“ s 60 body (oproti zlínským 71) byla navíc předznamenána hodně bídnými ročníky s 47, 39 a 34 body. Přidejte k tomu ostudnou letošní základní část s 24 body, která by zaostala za třemi nedávnými výkony týmů, jež nakonec sestoupily (Příbram 20/21, Brno 22/23, Zlín 23/24), a 30% šance na sestup vás sotva může překvapit. Ve skutečnosti, kdybych léto Dukly nehodnotil lépe než u většiny jejích konkurentů, byla by ta projekce ještě horší. I tak je ale jen 17% šance na prostřední skupinu dost na prd.

Odvážná predikce

Záznamy: Nejsou.

Predikce: Někdo mimo Spartu a Slavii přitáhne na Julisku 6000+ diváků

Odůvodnění: Matěj Turek samozřejmě chce časem vidět na tribunách víc fanoušků, ale je vtipné si všimnout, že Dukla – dlouholetý terč posměchu novinářů a fanoušků jiných klubů kvůli svému „prázdnému stadionu“ – ve skutečnosti přilákala na Julisku víc lidí než Pardubice, Karviná a Boleslav do svých arén. Dukelská průměrná návštěvnost byla v podstatě stejná jako u Jablonce a mimochodem jejich nejvyšší od 80. let. Dukla rozhodně má své jádro fanoušků – a některé opravdu vášnivé, jak dokazuje cesta jejich SLO z Hradce až do Karviné.

Dukla si tedy zaslouží lepší zacházení, a my jí ho dopřejeme:

Jejich poslední mistrovská sezona (81/82) přinesla průměrnou návštěvnost 3135 diváků, což by nevydalo na nijak odvážnou predikci (Dukle k tomu v sezoně 24/25 chybělo jen 87 lidí), ale jeden zápas mimo pražská „S“ s návštěvou alespoň šesti tisíc by se už kvalifikoval. Největší šanci mají asi Bohemians kvůli krátké cestě (5220 v sezoně 24/25), ale možná to zvládne i Ostrava nebo Plzeň. Viktorka loni v létě při zahajovacím zápase hodně zklamala (4574), ale fanoušci Baníku cestují rádi a v srpnu by k tomu mohli být svolnější než v dubnu. Navíc bude stačit, aby přišlo jen o tisíc lidí víc.