Mezi tím, jak oba severočeské kluby zvládly své vlastnické změny, je určitá symetrie — obě (víceméně) odstartovaly v roce 2024, po období mizejících úspěchů. Asymetrie však lze vysledovat mnohem víc. Zatímco Slovan Liberec zažil bezproblémové rozchod se svým spasitelem z konce devadesátých let, včetně kompletního rebrandu, FK Jablonec zřejmě směřuje do další etapy dálkového ovládání Miroslavem Peltou — mužem, který má v klubu nějaké to slovo prakticky nepřetržitě už od roku 1991.

Na papíře samozřejmě situace nebyla vždy přímočará. V letech 1999 až 2005 byl Pelta generálním ředitelem Sparty. Následně krátce vedl marketingovou sekci Fotbalové asociace ČR (STES), pravděpodobně už s cílem připravit si půdu pro blížící se volbu šéfa FAČR, kterou poprvé vyhrál v roce 2011 a znovu v roce 2013 (byť druhá „volba“ byla stěží volbou; spíš procházkou růžovým sadem). Tato etapa jeho kariéry skončila v roce 2017 po zahájení prvotního vyšetřování dotačních podvodů, které nakonec vyústilo v (nadějeplné) události loňského léta, promptně oslavené vyhazovem trenéra Látala, a (osudový) rozsudek toho letošního.

Po většinu tohoto období (1994–2018) byl Pelta také regionálním politikem pod hlavičkou středopravicové ODS. Po celou dobu zůstával fotbal v Jablonci nad Nisou neoddělitelně spjatý s Miroslavem Peltou — a to bez výčitek. A tak i když až do konce věřil ve své očištění, zároveň je těžké si představit, že by si mezitím Pelta v pozadí nezajišťoval, aby z fotbalové scény dočista nezmizel. Zároveň rozhodně není nouze o spekulace, kdo klub v Peltově nepřítomnosti financuje či financovat bude — sahají od těch už smetených ze stolu (Vojtěch Kačena), přes ty „na každém šprochu pravdy trochu“ (Daniel Křetínský jako nepřiznaný sponzor dával smysl i předtím, než se na veřejnost dostala velkorysá cenovka Dominika Hollého), až po uvěřitelné divoké karty (Josef Dufek, bývalý boss Mladé Boleslavi a dlouholetý přítel Pelty; nebo třeba Dalibor Dědek z Jablotronu, který odpovídá údajnému popisu „jeden z nejbohatších Čechů“ a už dřív měl o akcie klubu zájem). Ale kdo že to FKJ vlastně dál řídí? Odpověď je nasnadě.

Bylo by upřímně řečeno naivní očekávat, že nový sportovní ředitel Zdeněk Koukal převezme větší část Peltových pravomocí — i v době, kdy nad sebou měl v sousedním Slovanu spíš tichého a už trochu opodál stojícího vlastníka v podobě stárnoucího Ludvíka Karla, si Koukal primárně budoval pověst tichého, málokdy skutečně zapojeného manažera. Ať už pro dobro věci (čich na posily), nebo zlo (marketing, merchandising, sociální sítě — zkrátka všechno to fanouškovské pozlátko 21. století), každý zásadní krok FK Jablonec za posledních zhruba třicet let procházel Peltou.

A to se s verdiktem soudu těžko změní; aspoň ne okamžitě.

Přesto, když sousedé v poslední době budí pozornost prakticky na každém kroku, je přirozené, že i mezi fanoušky FK Jablonec sílí touha po výrazné změně — a mnozí současný vývoj vnímají jako jistou příležitost. Nové logo je na cestě, to je jisté (byť frustrujícím způsobem odložené — odhalí se až po oslavách 80. výročí klubu a rozlučce s Tomášem Hübschmanem), ale jeden z mých konzultantů by měl nápadů víc. Říkáte, že Liberec a Teplice mají jako tváře klubu herce Ladislava Hampla a Marka Taclíka? Jablonec to může přebít — může vsadit rovnou na slavnou sportovkyni, držitelku rekordu k tomu, a udělat z neoficiální ambasadorku z ní. Pořád vás štve, že sSlovan jeden z provokativních billboardů „nové éry“ vztyčil u jablonecké přehrady? Vezměte si to místo zpátky. Udělejte z něj populární dějiště předzápasových setkání fanoušků ve spolupráci s oblíbeným bistrem Základna JBC, které vede bývalý fotbalista.

Možnosti jsou přece nekonečné.

Ohlédnutí za sezonou 2024/25

Co se (zejména) povedlo

V lednu jsem varoval, že si pro Jablonec přijdou xG bohové pro odplatu. V té době, kdy za sebou měli téměř dvě třetiny základní části, byl Jablonec ve podílu na toku xG ve všech třech směrech (zprava, zleva, prostředkem) až na 12. místě. V poměru nepenaltového xG se drželi jen těsně v první desítce (47,3 %), přesto vykazovali třetí nejlepší podíl na gólech bez penalt v celé lize (67,3 %!). Díky čemu? Jedenácti hrubým chybám soupeřů vedoucím ke gólům, pouze jedné trefě do břevna a také díky nejistým výkonům brankářů proti nim (celkem 3,2 obdržených gólu nad očekávání).

Jak je tedy možné, že si Jablonec na jaře ještě polepšil bodový průměr a přidal o jednu výhru víc (10) než na podzim? Věřte nebo ne, „Tomáš byl zase mimo“ vysvětluje jen malou část — tím hlavnám důvodem bylo prostě… zlepšení. Zatímco na podzim měl Jablonec v průměru 33% šanci na výhru, v roce 2025 to najednou bylo 53 % — a klub tak sbíral o 0,6 očekávaného bodu víc na zápas. Podíl NPxG sice úplně nedohnal ten gólový, ale narostl zhruba o 10 procentních bodů. Výsledkem tak bylo, že dohnat Spartu na pokraj neúčasti v pohárech působilo mnohem víc zaslouženě než náhodně.

Zatímco podíl Jablonce na xG z postupného útoku si také polepšil, daleko výraznějším faktorem napříč celou sezónou zůstala jejich trvale špičková výkonnost při standardkách. Níže budu k Martincovi nebo Cedidlovi poměrně kritický, ale nelze popřít, že tvoří naprosto zásadní součást dvouhlavé bestie. „Dvouhlavé“ proto, že Jablonec patří k ligovým výjimkám — v ofenzivě totiž dominují ze standardních situací (rozdrtili Olomouc, Budějovice i Slovácko víc než dvěma standardními góly na zápas), aniž by na druhé straně inkasovali nadprůměrně často, jak tomu bylo u Sparty, Plzně nebo Sigmy. V tomhle ohledu drží Jablonec krok jen se Slavií — od týmů mimo Top 4 inkasovali ze standardek jen ve dvou zápasech.

Co se (zejména) pokazilo

Dovětek „mimo Top 4“ je přitom klíčový — protože dalších pět gólů po standardkách Jablonec inkasoval právě od týmů z absolutní špičky, a proti těm, kteří se nakonec umístili kolem něj v tabulce dostával obecně tvrdě naloženo. Přesně polovina nevýher FKJ (8 z 16) přišla proti týmům z Top 4. Rozšíříme-li to na Top 6, jsme najednou na 10 z 16. To, že Jablonec registroval o 48 střel méně a špičkovým soupeřům povolil o 8 očekávaných gólů více, by vlastně až tak nevadilo — vždyť stejně porazili Spartu, Slavii i Baník (ten dokonce dvakrát). Jenže poslední z těch bitev s Top 4 přišla až v úplném závěru sezony 24/25, se vstupenkou do Evropy na stole — a výsledkem 1:4. Po hrdinném dohnání 14bodového manka na Spartu přišlo naprosté selhání s Viktorií. Podobně nepříjemné vystřízlivění přinesl i MOL Cup: osmifinálové vyřazení Baníkem před domácím publikem poté, co Jablonec venku přehrál Hradec Králové vedený bývalým trenérem Horejšem.

Nejužitečnější hráč (stále na palubě)

Podle mého MVP modelu (tradiční statistiky): Nemanja Tekijaški (25. místo v rámci celé ligy)
Podle pozičních modelů (pokročilé statistiky): Michal Beran (89. percentil na pozici AM)
Podle metriky On-Ball Value (OBV) od Statsbomb: Vakho

Poté, co se Michal Beran v posledních letech postupně posouval hlouběji na hřišti, už by nedávalo smysl ho dál řadit mezi ofenzivní středopolaře a podhroty. Dnes je z něj defenzivní záložník. Speciální typ, samozřejmě — takový, který na vlastní polovině absolutně neexistuje ve vzduchu (bilance 0:19), ale jinak kolem vápna umí šikovně pracovat s tělem (úspěšnost 72,5 % v pozemních duelech) a na míči přináší i nadále naprosto nadstandardní kvalitu. Tím, že v izolovaném dvojbloku dělal často tu špinavější práci za svého parťáka, Beran nenasbíral moc tradičních odznaků cti — dva body (oproti Nebylovým deseti), pět nominací do širší sestavy kola (oproti sedmi), žádné nejvyšší hodnocení od Livesportu v rámci týmu (v tomto „klubu“ se z častěji nastupujících hráčů ocitl jen se Suchanem a Součkem) a šest primárních příspěvků ke spáleným šancí (oproti Nebylovým patnácti) — ale kdo se podívá trochu hlouběji, uvidí hráče, kterého by si patrně jeho vlastní trenér troufl označit za MVP bez mrknutí oka.

Aniž by si vypomáhal standardkami, Beran byl pátý v celé lize v počtu akcí druhotně vedoucích k zahazované šanci — před ním už jen Ladra, Šulc, Kalvach a Provod. Skvělý ukazatel konzistence. Navíc si připsal nejvyšší průměrnou známku (6,2) i nejvíc ocenění pro hráče zápasu (3) od Deníku Sport — což je obzvlášť silná pochvala, vezmeme-li v potaz chronickou slabost redakce pro Martince. Když započítáme druhé a třetí (výhradně hodnotné) asistence, Beran se dostává na solidních osm gólových příspěvků.

Zatímco si plnil i defenzivní povinnosti a přinášel klid a rozvahu před stoperský trojblok, nějakým způsobem se mu povedlo nejen být jediným defenzivním záložníkem, který překročil 90. percentil u všech tří metrik souvisejících s progresí míče — on už předtím jako jediný překonal hranici 70. percentilu ve všech těchto kategoriích. Těžil přitom z datasetu plného defenzivních „ničitelů“? Jistě. Ale vraťte ho mezi jeho bývalé parťáky na CAM a pořád je 1. v progresi přihrávkou, 8. v progresi během a zase 1. v progresi v poměru ke ztrátám.

Na závěr pár slov o hráči, kterého by mnozí před Beranem označili za MVP. Souhlasím, že Jan Hanuš si letos připsal poměrně slušnou „comeback“ sezónu, ale jako velmi aktivní detriment při hře nohama nedokázal tyto reálné nedostatky svým tradičním brankářským řemeslem dodatečně vyvážit. V Jablonci si určitě cenili toho, že v záporných číslech, co se týče zabráněných gólů, byl jen ve 12 z 35 zápasů (loni to bylo 14 z 30). Jenže jeho podíl viny na inkasovaných gólech ve skutečnosti vzrostl — a všechny tři naprosto fatální chyby přišly proti Slavii, Spartě a Plzni. Rovnoměrně rozložené mezi utkání, která výrazně přibrzdila jabloneckou kandidaturu na Evropu.

Kdo má co dokazovat

ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz

Jednu věc neustále zapomínám: že Jan Suchan strávil první čtyři kola sezony 24/25 netrpělivým čekáním na schválení přestupu, zatímco v dresu Českých Budějovic zblízka přihlížel divokým 15 % všech šancí Dynama za celý ročník (29 ze 192). Jedná se o trefné, byť krátké navázání na jeho MVP sezónu 23/24 — a zároveň podivná připomínka toho, co si měl přenést na Střelnici, ale jednoznačně nepřenesl. Abychom byli ke Suchanovi féroví: v Jablonci zatím spíš jen zaskakoval, kde bylo zrovna třeba — v neúplné sezóně nastoupil od začátku jen pětkrát, z toho dvakrát v double pivotu, dvakrát na desítce a jednou na levém křídle. Právě tam ho ale po odchodu Dominika Hollého vidím — není to ideální role pro středového hráče, ale zároveň by neměl být problém být větším přínosem.

Je klidně možné — ba co víc, dost pravděpodobné — že i Hollý byl na levém ofenzivním záložníkovi nebo levém křídle trochu nesprávně zařazený (přeci jen, přicházel spíš jako osmička nebo desítka, pokud se nemýlím). Ale tím, čím reálně byl — tedy falešnou devítkou, která si nabíhá do vápna a zakončuje z bezprostřední blízkosti —, je relativně snadno nahraditelný. Zvlášť někým, jako je Suchan, který má nadprůměrná čísla i v metrikách jako počet střel z vysoce nebezpečných pozic (s hodnotou xG 0,15 či vyšší) nebo nízký podíl střel z krajních pozic — byť ne až na Hollého úroveň. Klíčové ale je, že kromě těchto dvou věcí má Suchan za sebou i historii schopnějšího pronikání do pokutového území, než jaké zatím předváděl na Střelnici.

Uprostřed léta

zvláštní poděkování za provedení letní přípravou FK Jablonce náleží @Gablonzer, @OFanouska, @KocourMichal a @JardaBary

Obměna týmu

Hollý, Bienvenue Kanakimana a Petr Ševčík (zatím zraněný a bez smlouvy) si s sebou odnášejí dohromady 27 gólových příspěvků — což rozhodně není málo, ale zároveň to nebyla zóna hřiště, kde by Jablonec potřeboval nejvíc zachovat status quo. Tím byla bez debat defenzivní složka hry, kde se Beran, Cedidla, Martinec a Nemanja Tekijaški umístili (v tomto pořadí) na 1., 6., 3. a 4. místě v celé Chance lize podle vytížení mezi hráči s defenzivním profilem. To, že měl Jablonec v sezóně 24/25 celkem sedm hráčů mezi Top 50 nejvytěžovanějšími napříč pozicemi, je jednak ukázka mimořádného štěstí, ale také důkaz Kozlova důsledného spoléhání na ověřenou a úspěšnou osu. A ještě větší štěstí je, že těchto Sedm Statečných zůstává (zatím) pospolu. Pokud pro Berana nerozbije prasátko Plzeň (měla by) nebo totéž pro Martince neudělá Sparta po odchodu Vitíka (rozhodně by neměla), přenáší si Jablonec do další sezóny obrovskou výhodu.

Největší upgrade

Nejsem si úplně jistý. Lukáš Penxa působí jako solidní sázka na zástup za Matěje Polidara — nabízí víc síly a fascinující čich na góly z pozice wingbacka (v druhé lize měl měsíc, během kterého nasázel něco jako čtyři góly ze hry, čistě díky vycizelovaným instinktům). Ale kdo ví, kolik prostoru skutečně dostane za dalším sparťanským hostem (?!), a kolik času sám stráví zvykáním si na vyšší úroveň.

Samuel Lavrinčík se sice dostal do reprezentačního kempu pod Francescem Calzonou v roce 2023, ale co to vlastně znamená, když víme, že totéž platilo i pro Richarda Ludhu? Navíc se zatím nejvíc proslavil neproměněnými penaltami — například tady a hlavně tady. Profilově by měl být spíš defenzivně laděný záložník, takže potenciální upgrade na Dudu Nardiniho? Budiž.

A nakonec docházíme k Nassimu Innocentimu. Ten je zajímavý v tom, že by Jablonci mohl konečně nabídnout poctivý backup na post středního stopera — místo, které od odchodu Haidersona Hurtada letos v únoru v sestavě prakticky nebylo obsazené. Zároveň pak přináší i levonohou variantu pro případ, že Filip Novák nebude fit a Cedidla bude potřeba jinde, nebo si bude pořád pomalu uvykat záludnostem role krajního stopera proti noze.

Každá posila z dolní poloviny slovenské nejvyšší soutěže v sobě nevyhnutelně ponese jistou dávku skepticismu — tím spíš, pokud ani ve svém týmu nepatřila k neotřesitelným členům základní sestavy jako Innocenti. Ale když vezmeme v úvahu Innocentiho míru zachycení přihrávek upravenou na rovnovážný poměr držení míče (7,96 za zápas), šlo by o 16. nejlepší číslo mezi 61 stopery s pravidelnou minutáží v Chance lize, což už je docela solidní a potenciálně přenositelné i do českého prostředí. Navíc je odchovancem věhlasné akademie Lyonu a v 18 letech podepsal profesionální smlouvu s Lille OSC poté, co zaujal v mládežnické Lize mistrů. Už je to sice pět let, ale bez zajímavosti to není.

Nejvýraznější downgrade

Ze všech příchodů Zbrojovky Brno je tím nejzajímavějším bezesporu Bienvenue Kanakimana. V Jablonci měl poměrně jasně definovanou roli „zabijáka“ z lavičky — a tu naplňoval téměř dokonale, když v poslední čtvrthodině udeřil ve třech utkáních. Navíc prakticky sám popravil Liberec, když ve druhé půli zaznamenal gól a asistenci při demolici 5:0. Proč tedy změna dresu? U Kanakimany to nejspíš bude o penězích a větší šanci hrát; u Jablonce to může být náznak toho, že jsou ochotni vsadit na Successa Makanjuolu. Ten je sice pro jablonecké fanoušky pořád relativně novou tváří (byť už mu je čtyřiadvacet), ale ve svém prvním ročníku za B-tým nasázel deset branek a mohl by nabídnout větší pracovní nasazení.

U Kanakimany to bylo vždy především o rychlosti — mezi křídelníky vedl ligu s 1,26 akceleracemi s míčem na zápas (druhý Matoušek byl až na 1,00!) — ale také o tom, jak dobře dokázal naložit s malým vzorkem. Produkce 2,7 úspěšných akcí v pokutovém území na zápas sice vypadá parádně, ale když si uvědomíme, že šlo o výkony převážně proti unaveným obranám a v rámci pouhých 11,1 startů, už to tak oslnivě nepůsobí. Kontext je důležitý — a otázka, jestli by oblíbený „Benny“ dokázal totéž i na větším prostoru, zůstává relevantní i po jeho odchodu.

Mimochodem, úplně stejná otázka platí i pro Alexise Aléguého, který sice odehrál výrazně víc minut (plus 10,5 startů), ale i on si většinu svých nejzářivějších momentů připsal z lavičky. Abychom mu nekřivdili — posledních devět gólových příspěvků sezony nasbíral už jako člen základní jedenáctky — jenže dlouhé a naprosto neefektivní pasáže na podzim (2. až 9. kolo) i na jaře (24. až 32. kolo) jednoznačně ukazují na frustrující nekonzistenci. Vtipné je, že jak Makanjuola, tak Alégué chodí zprava na svou silnější levou, takže Luboš Kozel má zjevně svůj „typ“.

Mezera k adresování

Tahle sestava, její kvalita i šířka, se jen těžko kritizuje — tedy pokud zůstane stejně neuvěřitelně zdravá jako v průběhu sezony 24/25. Střed zálohy je sice pořád trochu podvyživený, ale v nouzi lze vždycky posunout Martince dopředu nebo Suchana stáhnout níž, což jako dočasné řešení ujde. Dlouhodobý problém s kvalitní dvojkou k Hanušovi se navíc podařilo vyřešit už loni Mihelakem a přesun Vakha na pozici pravého wingbacka na plný úvazek? Vlastně plnohodnotná trefa do černého — Jablonec tak dostával solidní příspěvek na obou koncích hřiště.

Přesto — když má Jablonec v Penxovi potenciálně silnou rotaci k Polidarovi, dokážu si představit, že by někdo podobný mohl přijít i jako alternativa k Vakhovi. I po rozloučení s často zraněným Michalem Černákem tu teoreticky stále zůstává David Štěpánek (který na Střelnici působil líp jako wingback než jako stoper) a Daniel Souček, ale dalo by se namítnout, že i v nejlepších svých polohách se oba tito borci pohybují spíš na hraně ligového standardu. Souček měl pasáže, kdy vypadalo, že může být platný i ve finální třetině, ale v sezoně 24/25 na tomto poli dramaticky poklesl — nejvíc to bije do očí u mizerné úspěšnosti při vnikání do vápna (jen 10 úspěchů ze 33 pokusů). Startéři? V pořádku. Náhradníci? Mírné pochybnosti. Ale tady už se opravdu rýpeme v detailech.

Nová naděje na obzoru

Před dvěma lety jsem na tomto místě přiznal první a dosud jedinou porážku. Když jsem letos znovu položil tradiční otázku svým jabloneckým konzultantům, přišla mi jako jedna odpověď připomínka té hrůzné zkušenosti, kterou jsem přísahal už nikdy neopakovat — a naznačení, že se možná budu muset znovu sklonit. Naštěstí ten samý zdroj přece jen něco nabídl: Lukáš Kostka (nar. 2007) a jeho čtyři krátké starty za béčko, zakončené gólem — možná klubový rekord na třetiligové úrovni, když vezmeme v potaz, že legálně si bude moct dát pivo až závěrem tohoto měsíce. A víte vy co? Já to beru. Je nový. Je mladý. A aspoň trochu se motá kolem áčka (resp. dospěláku), navíc s určitou pověstí coby vzácný případ mládežnického reprezentanta zpod ikonického Ještědu.

Liberec a Jablonec dohromady? Jeden gólman v širším výběru U15 (Slovan), pět hráčů v širším výběru U16 (čtyři ze Slovanu), jeden hráč v širším výběru U17 (Denis Křemen z Jablonce), žádný další parťák pro Kostku na úrovni U18, jeden Matěj Strnad z Liberce v U19 — a pochopitelně žádný odchovanec v U20 či U21. A z celé této skupiny si na dané úrovni připsali starty jen Strnad, Kostka a Sebastian Jager (U16, Liberec). Bída.

Před sezonou 2025/26

Níže je uvedena aktuální soupiska s maximálně 4 alternativami pro jednu pozici. Barevné hodnocení je statickým přehledem situace v celé lize k 5. červenci a je jen hravou drobností pro zpestření; samotná uvedená jména by měla být relevantní k dnešnímu dni. Chcete-li se dozvědět více o mém přístupu k sestavování “depth chartů” se všemi jeho omezeními, zamiřte sem.

Nahodilé poznámky

Uplynulý ročník Chance ligy byl pro Sebastiana Nebylu růstovým obdobím — ve své druhé sezoně už byl daleko výraznějším přispěvatelem. Pořád je to tak trochu hráč do pohody — což činí všechno, co Beran dokázal, ještě o to obdivuhodnějším — ale upřímně jsem čekal, že bude vodu šlapat daleko víc. Místo toho se Nebyla vyprofiloval jako solidní a efektivní progresor vedle v tomto směru už tak špičkového Berana, a do vápna se dostával cílevědoměji než většina ofenzivně laděných záložníků. Jen v tvorbě šancí ze hry stále pokulhává — a to až překvapivě výrazně.

Poté, co se Jakub Martinec objevil v 15 případech na širší jedenatřicetičlenné listině Sestavy kola — což ho řadí na dělené druhé místo hned za Šulce — je bohužel na čase si o něm pořádně promluvit. O stoperovi-srdcaři se postupně utvořil obraz neochvějného lídra zezadu, kterého je těžké přehrát — ale pizza graf níže, a především úspěšnost v soubojích na zemi spolu s metrikami konzistence a spolehlivosti, s tímhle narativem zásadně nesouzní. A není to poprvé: už v sezoně 22/23 patřil Martinec mezi podprůměrné stopery, a v sezoně 23/24 — tehdy častěji nasazovaný jako defenzivní záložník — mezi ty častěji „usínající“ a zranitelné články zadních řad.

Aspoň že je tu pořád Nemanja Tekijaški, který dokáže spoustu nedostatků svých kolegů vzadu zakrýt…

Bitva o místo na slunci

Jedním z nenápadných, ale zásadních přestupů sezony 24/25 byl bezesporu přesun Lamina Jawa z Mladé Boleslavi do Jablonce. Klíčovou postavou kandidáta na poháry se přitom nestal ani tak proto, že by byl o tolik lepší než David Puškáč nebo Jan Chramosta, ale protože dal trenéru Kozlovi víc a jiných možností. Chramosta je vzácná kombinace zakončovatele a tvůrce, většinou operující z levého křídla; Puškáč je dlouhodobě podceňovaná síla v hloubce pole (ze hry tvořil góly či šance nejčastěji hned po Kušejovi!); a Jawo přidal něco, co v ofenzivě Jablonci chybělo — větší (defenzivní) aktivitu bez míče a znatelně zlepšenou koncovku.

Mít na hřišti zároveň Jawa a Puškáče asi nebude většinu dní reálnou možností — minimálně ne v preferovaném rozestavení 3-4-3 / 3-4-2-1 — takže mezi nimi probíhá ona bitva o místo na slunci; ale spíš přátelského ražení. Ani jeden z útočníků většinou nevydrží celých 90 minut na hřišti, a jejich náročný styl hry plný soubojů prakticky předurčuje, že to tak zůstane. Možnost vystřídat Puškáče za Jawa (nebo naopak) a udržet si tak konstantní, těžko bránitelnou spojku vepředu po celý zápas, byla pro Kozla zásadním jarním zlomem.

Tady je něco, co mi vrtá hlavou. Níže nahlédněte nedávné počty bodů ze základní části a šance na evropské poháry vyjádřené v procentech, které následovaly v létě:

2021/22: 26 bodů (15%)
2022/23: 35 bodů (4%)
2023/24: 30 bodů (7%)
2024/25: 51 bodů (61%)

Fanoušci Slovanu mě na to upozornili — a ano, působí to skutečně zvláštně. Tím spíš, když přidáme jednu drobnost: po třech po sobě jdoucích létech, kdy jejich předpokládaný bodový zisk neustále klesal, jsou teď na plus 13. Nejsme právě svědky přehnaně silného efektu posledního dojmu? Přílišného překlopení kyvadla na druhou stranu? Myslím, že tady hrají roli tři hlavní faktory:

1. Další místo v evropských pohárech je obrovský faktor — a už by se promítlo do jabloneckých šancí na poháry i loni v létě, kdyby zrovna neměli za sebou nejhorší dvě sezony v řadě od 70. let (mimochodem, to byly jediné další případy, kdy FKJ spadl pod hranici 30 bodů; obrovská rána).

2. Započítává se i MOL Cup — a model v Jablonci neomylně vidí stabilního čtvrtfinalistu (4× za posledních 5 let).

3. Zatímco Jablonec víceméně udržel kádr pohromadě a tři hlavní letní odchody dokáže potenciálně nahradit zevnitř, další týmy, které loni v létě tvořily slušnou část „ostatních“ šancí na Evropu (mimo Top 4), oslabily — ať už mírně (Liberec, Hradec), nebo výrazně (Slovácko, Boleslav). Slovácko a Boleslav daly zcela oprávněně k dispozici svých 30 %, které si pak — rovněž oprávněně — mezi sebe rozdělily zejména Ostrava a Jablonec, díky své úspěšné sezoně 24/25 a letní stabilitě.

Jen čas ukáže, zda model správně víc důvěřoval nejnovější a nejstarší sezoně ze vzorku, namísto těch tří uprostřed.

Odvážná predikce

Záznamy: 1/4. Kozlově Jablonci se jaksi podařilo proti Liberci skórovat *nahlas polkne*

Predikce: Jablonec přeskočí Slovan v historické tabulce – a to stylově

Odůvodnění: Ne tamten Slovan, nelekejte se; ten druhý.

Poté, co se Liberec v průběhu minulé sezony konečně dotáhl na ŠK Slovan Bratislava v historické tabulce společné československé nejvyšší soutěže, je první desítka exkluzivně česká — a navždy i zůstane, jelikož právě česká nejvyšší liga je považována za jejího přímého nástupce. Teď je na řadě Jablonec, aby se sám posunul výše — a udělá to velmi symbolicky.

Jablonec dělal bratislavskému Slovanu společnost jen ve dvou osamělých sezonách sedmdesátých let — a porazil ho jedinkrát. V tom ročníku, kdy nad slovenským gigantem historicky uspěl, mimochodem Slovan slavil první titulovou obhajobu od roku 1951 — a zároveň jediný případ opakovaného úspěchu v třicetikolovém formátu. Jeho konečný zisk? 55 bodů. To možná nezní jako mnoho… dokud si neuvědomíte, že tehdy se za výhru dávaly jen dva body. A právě to z dnešního pohledu staví FKJ do pozice, kdy se ta laťka dá celkem reálně překlenout.

Takže tady to máte — Jablonec přidá k loňsku pět bodů navíc a zakončí sezonu s přesně 56 body, čímž stylově předskočí Slovan, na který aktuálně ztrácí 55 bodů. Dokážou to? V základní části už Jablonec v historii nasbíral 56 bodů hned šestkrát, což není málo. A model tuto možnost vidí reálně zhruba v 17 % případů — tedy přesně tak často, kolikrát se mu Slovan (Liberec) kvalifikuje do pohárové Evropy. Čím víc se o tom rozepisuju, tím víc se mi ta předpověď líbí…

… a tak radši přestanu, než si začnu příliš věřit.