Takhle se skutečně odpovídá na tříleté čekání na titul — prostřednictvím sezony, která se nyní jeví jako vůbec nejdominantnější v celé analytické éře, jen těsně překonávající vlastní covidovou kampaň 2020/21. Poprvé v historii se český klub dostal přes hranici 90 bodů. A i když Sparta z ročníku 2013/14 zůstává nejlepším týmem všech dob (alespoň co se týče bodového průměru na zápas), Slavia nepolevuje a klidně může ikonický tým Vítězslava Lavičky nakonec překonat. Toto léto ostatně bylo snad ještě plnější ambicí než to minulé — od rozsáhlého projektu s novými dresy až po příval nových partnerů, včetně OMV a Coca-Coly — to vše jako příprava na návrat do Ligy mistrů v maximálních otáčkách.

Při vzácně prázdném létu z hlediska herního kalendáře (poprvé po deseti letech bez evropských předkol) si Slavia dala opravdu záležet, aby nikdo nezahálel. Nově otevřený fanshop, konečně provozovaný přímo klubem a konečně snad i s odpovídajícím sortimentem, je věru obrovský. Béčko, které se chystá čelit druholigové konkurenci se jmény jako Simon Deli, Tomáš Necid či Marek Suchý, už nestačilo — a tak vznikl i tým C s lídrem v osobě bývalého tahouna áčka i rezervy Michala Švece. Nová smlouva s Fortunou by podle Jaroslava Tvrdíka mohla mistrům vynést až 60 milionů korun (2,4 milionu eur) ročně — tedy částku, která změní život i klubu velikosti Slavie. A o titulové sezoně vznikl i dokument, protože samozřejmě že vznikl.

Stále existují oblasti, v nichž Slavia zřejmě zaostává za standardem, který si sama stanovila jako kýžený — uvidíme, jak se osvědčí nový trávník a zda se opravdu dočkáme výrazného zlepšení stadionového ozvučení, jak bylo slíbeno — ale kromě citlivé otázky Šeberova už moc zásadních problémů k řešení nezbývá. A i když mi ono video odhalující skautingový proces a příchod vysněné posily nepřišlo nijak převratné, díky brilantnímu načasování v kontextu dění na Letné ukazovalo přesně to, co mělo.

Slavia nám chce dát jasně najevo, že všechno dělá lépe než kdokoli jiný.

A klidně na tom může být i velký kus pravdy.

Ohlédnutí za sezonou 2024/25

Co se (zejména) povedlo

Některé hodnoty, které letos Slavia vykázala, jsem za čtyři roky práce na těchto datech ještě nikdy neviděl — a některé se tomu ani nepřibližují. Zodpovědnost za 78,4 % veškerého toku nepenaltového xG by s přehledem překonala obě nedávné verze Slavie a vedlo tehdejší ligu o sedm, respektive pět procentních bodů. Za poslední tři roky žádný tým nekontroloval přes 80 % xG toku z pozičních útoků po obou stranách hřiště — nyní ano, a to jak zprava, tak zleva; jedinou výjimkou, která se zdá srovnatelná, byla pravá strana z éry Alexe Baha v sezoně 21/22. Před dvěma lety Slavia vedla ligu se ziskem 65,2 % veškerého xG generovaného v jejích zápasech ze standardních situací; nyní je to 77 %. Průměrnou pravěpodobnost výhry pro každé kolo dle xPExpected Points (xP) measure a team's likely point gain from a particular game; not only based on sum xGF and xGA, but also based on distribution of shots (ie. five 0.01 xG shots won't give you the same chance for a win as one 0.05 xG shot). sleduji teprve letos, ale fakt, že Slavia byla v průměru o dvacet procent pravděpodobnější vítěz než druhý nejlepší tým (Plzeň), je vážně naprosto šílený.

To, co je na úspěchu Slavie v sezóně 24/25 historické a zároveň srozumitelné i pro běžného fanouška, je její zářivá defenziva. Až do druhého derby se Spartou v 25. kole se desetizápasový klouzavý průměr xGAExpected Goals Against (xGA) estimates how many goals a team should have conceded based on shot quality, location, and context. u Slavie nikdy nedostal nad 0,5. Už to je samo o sobě neuvěřitelné — Sparta měla své minimum na 0,76; Plzeň dokonce až  na0,93 xGA —, ale ve srovnání se slávistickou minulostí to působí ještě silněji. V sezóně 23/24 byla sice slávistická šestnáctka ještě lépe střežená (na jeden dotek v pokutovém území potřebovali soupeři víc útoků, dovoleno bylo méně vstupů do vápna atd.), ale nejlepší desetizápasový úsek podle xGA tehdy činil „jen“ 0,70 průměrného xGA. Letošní nejlepší série (0,33) překonává jakoukoli jinou desetizápasovou šňůru v celé mé pětileté historii sledování tohoto ukazatele udržitelné defenzivní výkonnosti. Jen jedinkrát se k tomu někdo přiblížil — opět Slavia, s 0,37 xGA mezi 17.–26. kolem ročníku 2022/23.

Co se (zejména) pokazilo

Ten začátek ale byl ošklivý, že? Slavia opět vstoupila do sezony bez vstřeleného gólu v úvodním kole, a ve 3. kole si na konto připsala pořádnou kaňku, když proti Liberci nezaznamenala ani 0,2 xGFExpected Goals For (xGF) estimates how many goals a team should have scored based on shot quality, location, and context.. Šlo teprve o druhý takový výpadek Slavie v celé analytické éře (od sezony 2015/16), a při té jediné předchozí příležitosti museli fanoušci Slavie přetrpět bídu s hráči jako Štohanzl nebo Voltr — v říjnu 2015.

To ale samozřejmě brzy upadlo v zapomnění. Už v 10. kole Slavia doslova vyhnala Tvrdoně z plzeňské branky jako nějakého hokejového gólmana a vedla alespoň o dva góly už v poločase proti Boleslavi, Bohemians i Spartě. Jenže příjemné to nebylo — podobně jako obdržet červenou kartu ne v jednom, ale hned ve dvou derby se Spartou. To druhé bylo navíc výjimečné i tím, že Slavia poprvé od února 2022 (a onoho podivného zápasu s Libercem) ani jednou neprověřila soupeřova brankáře.

Nejužitečnější hráč (stále na palubě)

Podle mého MVP modelu (tradiční statistiky): Lukáš Provod (3. místo v celkovém ligovém pořadí)
Podle pozičních modelů (pokročilé statistiky): Lukáš Provod (100. percentil mezi ofenzivními záložníky)
Podle On-Ball Value (OBV) metriky StatsBomb: David Douděra

Vítejte ve světě Lukáše Provoda. Poprvé jsem měl chuť to prostě utnout a rovnou ukázat jeho pizza graf, protože metriky, ve kterých se nedostal alespoň do 90. percentilu, lze snadno obhájit: Má vás snad znepokojovat, že je „jen“ jedenáctý a patnáctý v posouvání hry přihrávkami nebo v přepočtu na jednu ztrátu míče? Nemusí — stále patří mezi pouhé čtyři ofenzivní záložníky, kteří se dostali do horní čtvrtiny v progresi míče driblinkem a zároveň do horní poloviny u obou zbývajících progresivních metrik. Není Vám úplně po chuti, že jeho dvě hodnoty související se zakončením sotva překonávají 60. percentil? Pomohlo by, kdybych vám řekl, že vystřelil z bočních pozic stejně často (18×), jako zakončoval z prostoru s vysokou pravděpodobností na gól (min. 0,15 xG)? Podíl jeho „zoufalých“ pokusů (pod 0,04 xG) byl čtvrtý nejlepší, tedy nejnižší, v lize.

Na Lukáši Provodovi je toho prostě příliš mnoho, co lze milovat — i zpracovat. Spolu s Laçim tvoří výjimečnou dvojici hráčů, kteří se dostali do 90. percentilu jak v přihrávkách do/uvnitř vápna, tak v centrech. Kombinace elitního zakončovatele i tvůrce? Tu sdílí zase s Ladrou. A že dokáže dovést k úspěchu více než polovinu svých akcí v pokutovém území (54,9 %)? V tom je zcela osamocen.

Ano, během sezony byly pasáže, kdy zápasy tolik nestrhával jako dřív — a my se ptali, co se děje. Po pohledu na jeho celosezónní pizzu se ale musíme ptát, jestli jsme se vůbec měli ptát. Není žádná ostuda trochu ubrat, když to pořád znamená, že jediný start bez vytvořené šance nebo gólu přišel proti… Českým Budějovicím?! Když byl Provod na hřišti, věci se prostě děly. S Provodem na place dávala Slavia 2,5 gólu na zápas; bez něj (celkem 10,6 zápasu) o celý gól méně. Když se zaměříme jen na příležitosti, které nevedly ke změně skóre — tedy více vypovídající ukazatel kvůli jejich počtu —, Provod sám zakončil v průměru 1,52 šancí, jako primární tvůrce se podílel na 1,31 a jako sekundární zase na 1,35 za 90 minut. Když to porovnáme s bilancí Šulce — 1,07 zakončení; 0,68 primárních, 1,13 sekundárních příspěvků — získáme plný a úchvatný obraz Provodova vlivu. Nejdu tím nijak shazovat Šulce, který ostatně nekope standardky. Je to jen důkaz, jak naprosto ohromujícím géniem Provod je.

Kdo má co dokazovat

ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz

V generálce s Drážďany, kde Slavia zdánlivě nasadila nejsilnější dostupnou jedenáctku, to byla klasika. Dvojice Oscar Dorley a Christos Zafeiris ve středu pole zřídkakdy zklame — tak proč to překombinovávat. Jenže Jindřich Trpišovský možná brzy dostane důvod nebo dva. Už na jaře totiž začal hrací čas této dvojice ukrajovat David Moses, když jeho kombinace síly ve vzduchu, agility a spolehlivosti z něj dělá hráče, kterého prostě musíte sem tam zapojit. A teď je tu navíc Michal Sadílek jako energická levonohá alternativa do středu pole. Možná ho ve Slavii náhle využijí na levém wingbacku, ale jeho obranná čísla z FBrefu ve srovnání se záložníky z týmů Top 14 ligy za posledních 365 dní (během nichž Sadílek odehrál téměř 1600 minut) vykreslují obraz slibné středové zábrany.

Samozřejmě, profil Davida Mosese má pořád pár děr — je mu teprve 21, proboha — ale i tak jde o výjimečně chuťově vyváženou pizzu. Co se týče vstupů do vápna ze hry, Moses nechal za sebou hráče jako Vydra, Kairinen nebo Trávník. Hru sice stále posouvá především vedením míče, ale dělá to na takovém prostoru jako nikdo. Vysoko nakopnuté i volně odražené míče? Má je (skoro) všechny. Zatímco Oscar prohrál 67,3 % svých hlavičkových soubojů v citlivých zónách, Moses jich sice na defenzivní polovině tolik neabsolvoval (1,15 na zápas oproti Oscarovým 1,81), zato byl ale výrazně efektivnější — prohrál jen 42,9 %. A když k tomu přidáme jeho umístění na žebříčku possession-adjusted interceptions a úspěšně zvládnuté duely o volný míč (plus z velké části neměřitelné, ale zřetelně přítomné ochotné návraty dozadu), dostaneme nejlepšího pozičního štíta, jakého si lze přát. Oscar byl v těchto metrikách „až“ šestnáctý a dvacátý.

Tím nechci říct, že je David Moses už dnes lepším hráčem než Oscar Dorley. Ale blíží se k tomu rychleji, než by se čekalo — a co je znepokojivé, není to jen jeho zásluha. Svým způsobem to umožňuje i sám Oscar. V předchozích dvou sezónách patřil k elitním hráčům v přenášení míče a v rámci defenzivních záložníků i mezi špičku v tvorbě ve finální třetině, jenže teď už to neplatí. Možná právě sledujeme rychlou výměnu stráží ve Slavii — a širším pohledem i v celé Chance lize.

Totéž přitom svým způsobem platí i pro Christose Zafeirise. Je zvláštní to psát, obzvlášť když si člověk uvědomí, že tenhle „řecký válečník“ měl po většinu sezony stále jen 21 let, ale dodat jeho hře více jiskry by nebylo na škodu. Zafeiris byl postupně ve Slavii přetvořen v komplexního záložníka — přesně takového, po jakém Trpišovský jistě toužil — ale pokud ani jedna z jeho metrik nepřekoná hranici 85. percentilu, není to pro hráče základní sestavy Slavie dobrý signál. Jeho celkový percentil přitom soustavně klesá: z 94,9 přes 85,4 až na 74,0.

Je samozřejmé, že i tak zůstává klíčovým dílkem mistrovské skládačky.

Ale nemělo by být nemožné zůstat tím klíčovým dílkem a… přidat k tomu trochu víc šťávy.

Uprostřed léta

zvláštní poděkování za provedení letní přípravou SK Slavia Praha náleží @martin_kabelka, @quelhar, @zivadira, Alanorovi a Thorklaerovi

Obměna týmu

Po loňském létě, kdy Slavia udržela všechny klíčové hráče, se nyní vrací k modelu, kdy prodává za skvělé peníze v ten pravý čas. Malick Diouf sice nebyl vytížený tak jako Coufal, Bah nebo Jurásek (všichni odcházeli jako nejvytíženější hráči Slavie ve svých sezonách), ale i tak byl 52. nejčastěji nasazovaným defenzivně laděným hráčem v lize a podílel se na 15 vstřelených gólech + 33 nevyužitých šancích. Co se týče EPAExpected Points Added (EPA) estimate the value of one's goals and assists based on game state (late game winners = top)., jen jeden slávista přinesl týmu větší hodnotu (7,29 přidaných bodů díky Dioufovým gólům a asistencím). Takže ano, pokud mluvíme o škodě způsobené jedním hráčem, tohle je zhruba největší rána, jaká může přijít. Zároveň je ale dobré zdůraznit, že šlo skutečně jen o jedno jméno. Ostatní hráči s alespoň 100 MVP body, kteří Slavii opustili — konkrétně Kinský, Jurásek, Lingr a Prebsl — byli pryč nejpozději od konce března. A pokud je jediným dalším okamžitým odchodem končící Milan Škoda, zatímco se vám podařilo prodloužit smlouvy s Igohem Ogbuem (9. nejvytíženější) i Christosem Zafeirisem (4. nejvytíženější), máte vystaráno.

Největší upgrade

Přes všechnu mou neúnavnou kritiku — a dokonce i navzdory nejnovější úpravě mého FB modelu, která nově zohledňuje úspěšnost vstupů do vápna (v čemž je podle eye testu plýtvavější než většina) nad rámec tradičního počtu úspěšných vstupů (v nichž tradičně dominuje díky obrovskému objemu míčů posílaných do vápna) — David Douděra nikdy nespadl pod 92. celkový percentil mezi krajními obránci. Je načase uznat porážku. V defenzivních soubojích 1 na 1 je dál zranitelný, a jeho permanentně horká hlava je stále vidět v několika metrikách (např. včasně blokované centry nebo úspěšnost v útočných soubojích vysoko na hřišti), ale přiznejme si, možná není tak snadno nahraditelný, jak jsem si myslel. Ale co pozice jeho náhradníka — byla ta nahraditelná?

Ale samo sebou.

Právě v tomto bodě do diskuse vstupuje Daiki Hashioka — s tím, že realizační tým v podstatě přiznal, že s ním bude trpělivý, a Douděra v přípravě nenechal nikoho na pochybách, kdo je stále jasnou jedničkou. V tuto chvíli každopádně bude lepší v podstatě cokoli než prakticky neviditelný, většinou v béčku působící Simion Michez. Ani Belgičana by však ještě nedávalo smysl kompletně odepisovat — vzpomeňte si, kde byl Diouf na začátku sezony 24/25. I ten byl po půlroce plném výkyvů přesunut do rezervy. Měl Michez během svého prvního kompletního roku nějaké výrazně světlé momenty jako Diouf už tehdy? To úplně ne, pravda. Ale zároveň byl často nasazován mimo svou pozici, a jeho solidní letní výkony by mohly být předzvěstí lepších časů. Pokud tedy zůstane.

Nejvýraznější downgrade

Potvrzení nejdražšího odchodu z české ligy dorazilo právě včas. El Hadji Malick Diouf sice ligu úplně neroztrhal, jak někteří v průběhu sezony tvrdili, když zhruba uprostřed ročníku přišel i poněkud klidnější úsek, ale i tak udělal obrovský pokrok a stal se naprosto komplexním činitelem na levé straně. V útočných soubojích působil jako rváč a soupeři si na něj museli dávat pozor jak v roli tvůrce, tak — a to možná ještě víc — jako zakončovatele na vzdálenější tyči. Jeho xG a xA průměry jsou prakticky totožné (oba zaokrouhleny na 0,13 na zápas) a podobně vyrovnaný je i počet zápasů, v nichž si připsal alespoň 0,15 očekávaného gólu (7) či asistence (9). Toto věru těžko bránit.

To ale neznamená, že by měl Ondřej Zmrzlý jako Dioufův nástupce zůstat bez povšimnutí a naděje. V malém, ale dostatečně velkém vzorku na to, aby šel aspoň nahlédnout, totiž bývalý tahoun Olomouce vykázal lepší úspěšnost v pozemních (obranných) soubojích u lajny, byl výraznější silou v presinku a zaznamenal více přerušení hry. Jenže pokud jde o posouvání hry dopředu, tam se mezi nimi otevírá propast. Zmrzlý nezrychluje s míčem u nohy, nenatahuje obrany do šířky, nebude přeborníkem v obejití hráče jeden na jednoho a nejspíš se z něj nestane ani častý nabourávač pokutového území — v průměru totiž zaznamenal o jeden vstup do vápna na zápas méně než Diouf. Na zápas.

Znovu připomínám: malý vzorek.

A i kdyby Zmrzlý pokračoval ve svém pozvolném, ale stabilním růstu a víceméně Dioufa dohnal, ke zhoršení stejně dochází — a to v podobě náhradníka, kterým je momentálně dlouhodobě zraněný Dominik Javorček. Diouf byl výjimečný hráč; Slavii teď pravděpodobně nezbývá než nějakou dobu čekat na dalšího takového.

Mezera k adresování

Vzhledem k tomu, že se dalo očekávat, že budeme jen těžko hledat slabiny v možná nejkomplexnějším kádru Slavie za poslední roky, pojďme to aspoň zkusit. Už předtím, než se objevila zpráva o nemoci Tomáše Vlčka, jsem chtěl pro jistotu zmínit jednoho stopera navíc — ale Deliho přiznání, že má áčko pořád na očích, tenhle problém v podstatě řeší. U levého wingbacka je to složitější, protože právě jednoho (náhle zraněného) kupovali, a v systému 3–4–1–2 není další útočník vysloveně potřeba. I pokud tedy nakonec Kliment zůstane v Olomouci, máte čtyři solidní varianty: Tomáš Chorý a Mojmír Chytil pro jednu roli, Vasil Kušej a Ivan Schranz pro tu druhou.

Ten druhý typ (Schranz) by se asi nahradit dal — zvlášť když pro formaci se standardním pravým křídlem není dál moc alternativ (pokud nepočítáme Douděru, Micheze nebo přesun Provoda na slabší stranu — všechno spíš nouzová řešení). Jenže Slovákův šestý smysl nestárne, a zároveň patří k těm hráčům, kteří se nevzteká, když jim ubude minutáž. Tak proč ho z té rovnice vyřazovat. Ale čistě pro pořádek: kdyby Slavia chtěla být úplně tip top, přivedla by pátou — ideálně pravostrannou — možnost do útoku. Fajn.

Nová naděje na obzoru

Ve Slavii nikdy nechybí mladíci, kteří se alespoň okrajově ucházejí o místo v áčku. V přípravě se jich pravidelně pár ukáže, a během sezony se skoro vždycky někdo z nich dočká i smysluplného vytížení. Problém je ale vždycky v tom, co přijde potom — udělat další krok poté, co hráč okusí ligu a sklidí pochvaly od Trpišovského i širší veřejnosti. Právě v této pasti uvízl Dominik Pech, můj nováček roku 2024, který se do nominace na generálku ani nedostal; a kráčí tak zdánlivě ve stopách Daniela Samka, Mosese Usora či půltuctu dalších teenagerů, kteří si střihli epizodku v nějakém evropském utkání a pak zmizeli. Pech byl “druhým Provodem” tak dlouho, než se zničehonic ocitl za oknem, sledujíc vše zvenčí. A pokud budeme vycházet z dosavadních zkušeností, může to pro něj být klidně i konečná.

Nechci znít příliš fatalisticky, ale je trochu únavné sledovat, jak se ve Slavii objevují nadějní mladí hráči, aniž by ze strany realizačního týmu přišla nějaká skutečná dlouhodobější důvěra. Do určité míry je to pochopitelné, vzhledem k trvale vysokým ambicím klubu, ale s Ligou mistrů na obzoru — nejen letos, ale možná i v dalších letech — je těžké si představit, že by se ten přístup výrazně změnil. Přesto, kdo by mohl letos zažehnout aspoň jiskřičku naděje?

Daniel Toula (roč. 2005), vysoký, cílevědomý a pracovitý křídelník nebo hrot, už na konci sezony 24/25 něco málo ukázal — a je klidně možné, že v tom bude pokračovat. Tomáš Jelínek (roč. 2005) s týmem vydržel celé léto a díky svému fotbalovému myšlení a univerzálnosti by se mohl dočkat příležitostí taky. V béčku patřil loni k nenápadným, ale velmi spolehlivým článkům. Martin Kovář (roč. 2008), stoper s vyspělostí výrazně přesahující jeho věk, má potenciál stát se víc než jen „povinným“ dorostencem v přípravě (a je fér poznamenat, že tři zápasy v letní přípravě nejsou u hráče tohoto věku běžné), ale na áčko je to zatím nejspíš ještě brzy. Nejdřív se bude muset ukázat v druholigové rezervě.

Kdo by naopak mohl být rovnou vržen do akce v áčku: Emmanuel Fully (roč. 2006). Čerstvě zmiňovaný samotným Tvrdíkem jako mimořádně výhodný nákup po aktivaci klauzule ve výši 100 tisíc eur, Fully by klidně mohl využít situace na levém wingbacku — a v případě potřeby zaskočit i na levém stoperovi. V Chance Národní Lize sice žádné pozdvižení nezpůsobil, ale jeho letní působení u áčka působilo energicky a s odhodláním.

Před sezonou 2025/26

Níže je uvedena aktuální soupiska s maximálně 4 alternativami pro jednu pozici. Barevné hodnocení je statickým přehledem situace v celé lize k 5. červenci a je jen hravou drobností pro zpestření; samotná uvedená jména by měla být relevantní k dnešnímu dni. Chcete-li se dozvědět více o mém přístupu k sestavování “depth chartů” se všemi jeho omezeními, zamiřte sem.

Primární formace

Slavia bude nevyhnutelně přepínat mezi rozestaveními 3–4–1–2 a některou variantou 3–4–3 / 3–4–2–1, často i v průběhu jednoho zápasu. Divokou kartou na depth chartu je nově příchozí Youssoupha Sanyang, který by mohl postupně plnit roli druhé volby jak na levém křídle, tak jako levý wingback. Podobně Divine Teah, jehož levačka je skutečně božská, a který se zatím nejvíce ukazoval v levém meziprostoru, jako jakýsi levý ofenzivní záložník (v 3-4-2-1). A pozornost si zaslouží i Alex Božev, vysoce ceněný (a draze pořízený) Bulhar, patrně v hierarchii již před Ondřejem Kolářem.

Nahodilé poznámky

Jedním z nenápadných, ale důležitých aspektů mistrovské sezony bylo, jak hladce David Zima zapadl do role středního stopera — na kterou jsem mu upřímně příliš nevěřil — kdykoli nebyl k dispozici Igoh Ogbu. Nestávalo se to často, ale dostatečně často na to, aby to stálo za zmínku. Zima sice Ogbua nedožene v pozemních soubojích (ostatně lepší byl jen jeden stoper v lize) ani v konzistenci, ale jako zástupce obstojí. I tak by do té role lépe zapadl Chaloupek, zatímco Zimova schopnost vynášet míč na polovinu soupeře (druhý nejvyšší počet metrů získaných během s balonem) v této pozici často zůstává nevyužitá.

Zimu by bylo vhodné konkrétně směřovat na pozici levého stopera, kde by mohl už brzy natrvalo převzít místo po Janu Bořilovi. Ten sice v sezóně 23/24 napsal parádní comebackový příběh a ani v ročníku 24/25 nebyl vyloženou brzdou, ale naznačit, že se pomalu dostává do této fáze, by určitě nebylo mimo. Ve věku 34 let by nebylo nic špatného na tom, kdyby Bořil postupně přijal spíše podpůrnou roli.

A co se týče hráče, který úspěšně vzdoruje času: Tomáš Holeš byl v sezóně 24/25 zpět ve své nejlepší formě. Ještě loni jsem si kladl otázku, jestli náhodou nejsme svědky tichého ústupu jednoho z tahounů, ale když mu v lednu prodloužili smlouvu až do roku 2027, mohl jsem jen souhlasně pokyvovat hlavou. Holeš je totiž pořád až příliš výjimečný na to, aby ho člověk přehlížel — spolehlivý obránce, vzdušná síla na obou koncích hřiště a někdo, kdo vám pomáhá dostat se do vápna možná nejvíc ze všech stoperů v lize.

A nakonec ofenzivní záložník, který i přes desetibodovou sezonu nějak proplouvá pod radarem: Gianni-Fivos Botos. Možná je v hierarchii Slavie zastrčen příliš hluboko, ale rozhodně by neměl být úplně odepsán. Jeho pizza graf je upřímně řečeno „plnější“, než jsem čekal — tedy s méně výraznými slabinami. Překvapením byla především efektivní progrese míče.

Bitva o místo na slunci

Předně: v Giannim-Fivosovi Botosovi a Vasilu Kušejovi má Slavia možná dva hráče, kteří svým pohybem a stylem driblinku nejvíc připomínají Diega Maradonu — alespoň z dálky. A o něco méně důležité je, že zároveň vlastní nejlepšího útočníka ligy právě v bývalé hvězdě Mladé Boleslavi. Ne že bych chtěl jakkoli ubírat zásluhy Tomáši Chorému, ale Kušej byl teprve tím správným impulsem v ofenzivě, který na jaře přetvořil Slavii v mnohem nebezpečnější zabijácký stroj.

Ve hře Vasila Kušeje je několik podceňovaných prvků, ale tím, co nejvíc vyčnívá, jsou jeho špičkové hodnoty v očekávaných asistencích a tvorbě nebezpečí pro spoluhráče obecně. Často je vykreslován jako přímočarý driblér (v tom nejlepším slova smyslu), ale ve skutečnosti toho nabízí mnohem víc — mj. fantastický průměr 0,23 xA na zápas. Pomáhá mu fakt, že není typickým hrotem a často operuje z hlubších pozic než jeho konkurenti? Do určité míry ano; ale rozhodně ne natolik, aby se tím vysvětlil propastný rozdíl 0,11 xA na zápas mezi ním a druhým CF v pořadí. Podobné je to i s tvorbou nebezpečí pro spoluhráče: druhý Puškáč na něj ztrácí už výrazných 0,31 gólových či šancotvorných akcí za 90 minut.

Kušej tedy zůstává nedotknutelný. Ale kdo s ním bude tvořit útočné duo, to je teprve ten skutečný souboj. Tomáš Chorý vynechal celé léto kvůli přetrvávajícím problémům s kýlou, což otevírá cestu zpět do základní sestavy pro Mojmíra Chytila, který ale během celého roku 2025 — včetně letní přípravy — výrazně zklamal. I když dorovnal Chorého počtem osmi gólů ze hry (a to s podstatně menším počtem startů), v zapojení do výstavby byl zcela jinde. Chorý byl výrazně lepší jak ve vzduchu, tak na zemi, jako specialista na sklepnutí míče a hráč s citem pro přihrávku.

Chytil si podle většiny metrik nevedl nijak zle, ale nenechme se mýlit — do nové sezony vstupuje s velkým dluhem vůči fanouškům i trenérům. Musí se stát výrazně efektivnějším hráčem v pokutovém území.

Předpověď sezóny

Slavia měla loni v létě 78% šanci stát se znovu mistrem — a už tehdy se to zdálo přehnané. Tak co říct na letošních 89 %? Vzhledem k tomu, že Sparta se podle všeho výrazně zlepšila díky návratům Priskeho a Kadeřábka (Vitík v předpovědi modelu ještě zohledněn nebyl) a Plzeň se v celkovém součtu také mírně posunula nahoru, to působí ještě pozoruhodněji. Ale co dělat, když Slavia přivedla Sadílka, Sanyanga a Hashioku, aniž by ztratila jediného klíčového hráče (Diouf ke dni 1. července ještě také nebyl považován za odešlého), do kádru, který ligu doslova přejel — a co víc, předčil i tento štědrý bodový výhled už v netitulové sezóně 23/24?

Otázka už teď ani tolik nezní, jestli Slavia titul obhájí — ale jestli se konečně stane prvním týmem, který v prvních 30 kolech překoná hranici 80 bodů. V sezóně 20/21 i letos k tomu Slavii chyběly jen dva body. Sparta to v ročníku 13/14 také nedotáhla (79). Tak kdo tedy, když ne letošní Slavia? Ta už doslova rozbila náš model — z grafiky to teda ani nevyčtete —, ale mohu potvrdit, že podle simulací se jí to podařilo jednou za 10 simulací. Ohromující.

Jejich už tak husarský kousek se 78 body z minulé sezony se opakuje ve 20 % případů.

A pak je tu Liga mistrů — pro Slavii možná ještě důležitější bitevní pole než domácí soutěž. Mí konzultanti nastavili základní laťku na 4 bodech (po vzoru Sparty), přičemž za úspěch by se dalo označit 7–8 bodů. Všechno bude samozřejmě hodně záviset na tom, koho Slavia dostane do domácích zápasů v Edenu, ale… mohou to zvládnout? A hlavně — zvládnou to?

Odvážná predikce

Záznamy: 1/4. Diouf se konečně stal Cizincem roku v barvách Slavie

Predikce: Plzeň se zúčastní alespoň jedné Staňkovy pětizápasové série bez gólu

Odůvodnění: Na Ondřeje Koláře se bude samozřejmě vždycky s láskou vzpomínát kvůli rekordním 23 čistým kontům v sezoně 2019/20. Pouze jeden slávistický brankář se kdy alespoň přiblížil jeho neuvěřitelnému poměru (čisté konto ve 74,2 % startů) — a tím byl Jindřich Staněk zrovna teď (69,2 %), který tak výrazně předčil i svého přímého a hojně oslavovaného předskokana Antonína Kinského (63,2 %).

Jméno „Miroslav Koubek“ bude samozřejmě navždy spojeno s mistrovskou sezonou a následným evropským tažením Viktorie Plzeň — a zároveň s nejčistší brankářskou bilancí v historii. Tam se tedy jednalo o méně známého Miroslava Koubka — sparťanského náhradníka ze sezony 1980/81, který ve třech startech nezaváhal a jednou dokonce chytil penaltu — ale i ten nám teď hezky poslouží jako symbolické pojítko. Jeden ze Staňkových zápasů proti jeho bývalému klubu (v 15. nebo 30. kole) se tedy stane součástí pětizápasové série, během níž Slavia neinkasuje ani jednou. Sám Staněk to nikdy nedokázal (na jaře se dostal maximálně na čtyři zápasy v řadě), ale kdy jindy než za jednou z nejpevnějších obran v historii? Je čas vytěžit momentum do dna.