Těžko si vzpomenout na klub z poslední doby, který by se nacházel 7 bodů od přímého sestupového místa, jako nyní Pardubice, a přesto vstupoval do jara v tak dobré náladě jako východočeská organizace – vyzbrojená novým sportovním ředitelem, který přechází ze stejné funkce v samotné Slavii (hodně doporučuji osvěžující rozhovor Jiřího Bílka pro Ligu naruby mimochodem), který se zná s novým trenérem Janem Trousilem, svým bývalým spoluhráčem z nižších pater tabulky, a užívá si podpory bohatého majitele. Prozatím se nebudu označovat FK Pardubice za rodící se stálici středu tabulky, ale dost možná jsou na dobré cestě.

Výhled

Pardubice se v mžiku přehouply ze situace, kdy jejich největších zisky v porovnání s očekáváním představovaly domácí výhry proti Karviné a Boleslavi (huh), do situace, kdy zaznamenaly tři výsledky v řadě, které se jim v očích modelu buď vyrovnaly (Hradec v domácím derby), nebo je snadno porazily z hlediska nepříznivého východiska (Sparta a Ostrava, oba venku). Pokud existuje klišé, že kalendářní rok se vždycky sluší zakončit na vrcholu, Pardubice se právě staly jeho slovníkovou definicí. Ještě 28. listopadu zaostávaly za svou predikcí zhruba o dva body, nyní jsou na tom o více než pět bodů lépe a jejich program mezi prvním a posledním jarním zápasem vypadá docela schůdně. Vyhnout se baráži, což se jim podaří v 83,4 % simulací, musí být nyní reálným cílem, přičemž šance na sestup je nižší než ještě v polovině jediné kompletní Kováčovy sezóny v čele klubu (13 % v lednu 2024).

Největší zisk: Ostrava 4:1 (venku) / Sparta 4:2 (venku)
Největší ztráta: Liberec 0:4 (doma)

Nejtěžší zbývající úkoly: Slavia (D), Plzeň (V), Jablonec (D)
Nejlehčí zbývající úkoly: Dukla (V), Zlín (D)

Velká otázka
Může už někdo konečně spravit obranné standardky, prosím?

Jan Trousil rozhodně změnil Pardubice k lepšímu. Jeho tým byl znatelně ochotnější vyhrávat míče nahoře v poli, prvotní průměr 4,8 získaných míčů ve finální třetině skrze poziční hru raz dva proměnil na 6,6 (což by nyní znamenalo 6. místo v lize), a konkrétně Spartu tímto způsobem dočista zaskočil, když si dokonce jeho tým připsal jediné dva góly z kontrů v sezóně. Trousilovy Pardubice mají také lepší strukturu ve střední třetině a vyvíjely organičtější tlak na míč. Především ale po 11 kolech strávených s Davidem Střihavkou nebo Jiřím Krejčím kráčely za 19 body v základní části (pokud by udržely nastavenou rychlost), zatímco Trousilova “pace” v tuto chvíli odpovídá 52,5 bodům, přestože čelil Olomouci, Liberci a Spartě. I když je to samozřejmě neudržitelné (Pardubice by si od 12. kola zasloužily získat blíže k 9 bodům místo aktuálních 14 podle xPExpected Points (xP) measure a team's likely point gain from a particular game; not only based on sum xGF and xGA, but also based on distribution of shots (ie. five 0.01 xG shots won't give you the same chance for a win as one 0.05 xG shot).), tohle Trousilovi zkrátka nikdo nevezme.

Zároveň je to něco, co mu potenciálně dává prostor a klid pracovat na Achillově patě, která se k Pardubicím váže zdánlivě už od samotné Achillovy éry – defenzivních standardních situacích. Ještě předtím, než v sezóně 24/25 z nepenaltových standardek inkasovaly 15 gólů, což by je zařadilo na poslední místo nebýt naprosto bezradného Dynama (21), dovolily Pardubice v sezónách 23/24 a 22/23 soupeřům nejhorších 2,7 střel z rohových kopů na zápas, jako by se nechumelilo. Takový dechberoucí průměr už teď Pardubice sice netrápí (v ročníku 25/26 klesly na 1,7), ovšem co se týče hmatatelného nebezpečí, nedostatky přetrvávají. Pardubice inkasovaly 7 gólů z rohových kopů a další 4 po autových vhazováních nebo (ne)přímých volných kopech, což jim dává už třígólový “náskok” před ostatními děravými celky jako Slovácko nebo Dukla. I co se týče promarněných příležitostí, Pardubice jich připouštějí 1,17 na zápas, což je druhá nejvyšší hodnota v lize. Z hlediska xGAExpected Goals Against (xGA) estimates how many goals a team should have conceded based on shot quality, location, and context. jsou FKP na úrovni šestnáctého Slovácka (0,39/90) a při započtení pouze osmizápasové Trousilovy éry jsou dokonce jasně poslední (0,44).

Jiří Bílek správně poznamenal, že Pardubice od nástupu jejich aktuálního trenéra nadělily fantastické množství gólů (1,75 na zápas; více než Sparta nebo Jablonec za stejný úsek), ale jejich defenziva se zatím nezlepšila a velkou zásluhu na tom mají právě standardky, které jsou zdrojem 32,2 % nepenaltového xGA (nejvyšší podíl v lize).

X Faktor
Mandousova forma za stabilnější obranou

Nelze si být úplně jistý, zda si Aleš Mandous užije v Pardubicích obzvlášť velkou trpělivost, nebo dokonce zda naskočí do brány hned při jarní premiéře. Vždyť v Boleslavi de facto plnil roli jedničky po dva delší úseky 25/26 a v obou případech pozici ztratil. Navíc je ve věku, kdy je neodvratně strmý pád možný. Už jsou to skoro čtyři roky, co jsem byl téměř připraven označit Mandouse za MVP Slavie, a upřímně řečeno mi to připadá jako celá věčnost.

Přesto odmítám 33letého hráče zatím označit za “hotového” a velmi mě zajímá, co ho zde čeká. Především ho možná čeká podstatně jednodušší práce. V Mladé Boleslavi musel řešit asi o dva rohové kopy za zápas více (což nesnáší) a také mnohem více střel. V dosavadním průběhu sezony čelil v průměru 5,6 střelám na 90 minut, zatímco Pardubice dokázaly pod Trousilovým vedením snížit původní průměr 4,9 střel na branku na mnohem přijatelnějších 3,75. To by mělo hrát ve veteránův prospěch.

Svým způsobem by mu také mělo jít k duchu to, kdo mu předskakoval. Pardubice vystřídaly tři různé brankáře a žádný z nich nezaujal. Stejskal na začátku vyloženě shořel, Šerák se nakonec propadl až na 5,9 inkasovaného gólů nad očekávání a Charatišvili v omezeném vzorku, který mu byl poskytnut, též úplně neuchvátil (což je to, co pravděpodobně potřeboval, aby se udržel jako jednička). Nakonec Pardubice zklamali jejich gólmani mnohem více než druhý celek v pořadí – kuriózně Mandousův bývalý zaměstnavatel. Pardubičtí brankáři inkasují téměř půl gólu nad očekávání na zápas, Mandousův průměr aktuálně činí minus 0,7 zabráněných branek na zápas. Dokážou si obě pošramocené strany pomoci, nebo se rýsuje přirozeněji vypadající výsledek – nezřízená pohroma?

Po letech, kdy se Pardubice potýkaly s přebujelým kádrem a nevěděly, na koho se spolehnout, mají nyní jasně definované jádro hráčů, kteří jsou navíc dostatečně skrytí před mainstreamem, takže se zdá, že všichni zůstanou i po lednu (což je pro menší klub ta ideální situace), navíc doplněni o Michala Hlavatého, bývalého MVP favorita Pardubic. Jde také o příjemnou kombinaci rolí – útočník, křídlo/ofenzivní záložník, dva stopeři, krajní bek.

Přesto Abdullahi Tanko vede jako jeden z nejcennějších sběračů bodů (viz grafika níže), ale Vojtěch Patrák není o moc pozadu s 6 zásahy (a žádným jiným důležitým gólovým příspěvkem), které přinesly téměř stejné množství očekávaných bodů. Ryan Mahuta sice nemá mnoho důležitých gólů ani asistencí, ale i tak se sám přičinil o 6 tref a poskytuje konzistentní silnou přítomnost na levé straně, dopředu i dozadu. A konečně Simon Bammens s Louisem Lurvinkem, těsně následováni dalším obráncem Mikulášem Konečným (můj osobní favorit jen o tři body za druhým jmenovaným), jsou cítit na obou koncích hřiště, přičemž Belgičan vede tým v oficiálním výběru TotW (7).

Divoká karta

Možná si neporozumí s Hlavatým, a tak je vlastně reálná možnost, že jaro zahájí jako náhradník, ale byla by škoda, kdyby se Pardubice zbavily muže, který je tak spolehlivě poháněl v závěru roku 2025. Samuel Šimek patřil od října do prosince reálně k nejlepším záložníkům Chance ligy a ve 23 letech konečně rozkvetl i na této úrovni. Na gólech se příliš nepodílel (4), ale nebylo to kvůli nedostatku snahy; jeho vynikající donáška ze standardních situací vedla k celkem 10 promarněným šancím (třetí nejvyšší číslo v lize).

Zimní změny

Pardubice už v samém závěru minulého přestupového období otřásly kádrem, když o deadlinu oznámily 7 posil (z toho 3 už jsou sbalené), a líbí se mi, jakým způsobem nyní během zimy přistoupily k dotváření kádru. Hlavatý je samozřejmě hlavní tváří přestupáku, ale pokud se Trousil skutečně připravuje na časté nasazování formace na 3 stopery, pak mám pocit, že příchod levonohého stopera v podobě Jiřího Hamzy by mohl být trefou do černého. Ve Slovácku, kde ukazoval nemalý potenciál na míči, byl evidentně nedoceněný a Pardubice toho hbitě využily. Dobrá práce.

Líbil se text nebo vizuální stránka, ale nezajímají vás 🇨🇿 překlady a tabulky? Nebojte se, stále nás můžete podpořit pozváním na symbolický půllitr na stránce BuyMeACoffeeBeer.