Těžko bychom hledali horší navázání na éru klubové trenérské legendy — jediným skutečným konkurentem by mohla být druhá největší česká metropole. Josef Masopust, o němž se tak často nemluví, je vlastně nejuctívanějším koučem Zbrojovky Brno; muž, který v roce 1978 přinesl do města jediný titul a rozloučil se ještě dvěma umístěními v nejlepší trojce. Jakmile odešel, Zbrojovka se z 2. místa propadla na 12. a během tří let z nejvyšší soutěže úplně zmizela — na šest bolestných sezón. Čeká podobná trajektorie i Slovácko po tak nejistém prvním kroku do temnoty post-svědíkovské éry?

Když po sezoně 2015/16 odešel Svatopluk Habanec — tehdy nejvytíženější trenér Slovácka a jediný před Svědíkem, který na lavičce překlenul hranici 100 zápasů — klesl klub z 12 výher na 6 a z 8. na 12. místo. Tentokrát nebyl pád na papíře tak strmý (z 12 výher na 9, se stejnými 15 porážkami a 56 inkasovanými góly), jenže vypadnout z Top 6 rovnou na samý okraj baráže o udržení je úplně jiná liga než vyměnit horní střed tabulky za spodní, jak se to Slovácku přihodilo po odchodu současného kouče Ústí nad Labem v roce 2017.

Úplně jiná záležitost to potom je, když přicházíte o osobnost, která klub svou velikostí zjevně přesahuje, jako byl Svědík. Když se Sigma v roce 2006 rozešla s Petrem „Johnem“ Uličným, pohodlné 9. místo vystřídala znepokojivá 14. příčka, jen pět bodů od sestupu. Podobnou prázdnotu zanechal na Ďolíčku i Tomáš Pospíchal, Masopustův stříbrný parťák z Chile ’62: po devíti letech, kdy Bohemka pod jeho dohledem patřila vždy přinejhorším do Top 5 — včetně titulu v roce 1983 —, se najednou propadla na 12. a 14. místo.

V případě Slovácka se ovšem takový sešup dal do jisté míry čekat. Trhliny se objevovaly už v závěrečné Svědíkově sezoně, což ještě umocnilo dvojí po sobě jdoucí angažování trenérů, jejichž nejdelší štace jinde sotva dosahovaly třetiny Svědíkovy éry v Uherském Hradišti.

A teď došla řada na Jana Kameníka: muže, který dovedl jeden a ten samý druholigový klub ke třem barážím o postup v řadě — pozoruhodný příklad dlouhodobého vzdorování všem předpokladům, zvlášť když ten daný klub na postup ani necílil. Zatímco kabina mohla být problémem pro Romana Westa a Ondřeje Smetanu před ním, fakt, že si Kameník výslovně přál návrat Milana Petržely, je dobrým prvotním signálem poté, co ho právě Smetana spolu se Stanislavem Hofmannem doslova vyštval. Opakování Westovy chyby, který se vůbec neopíral o video, by také nemělo hrozit, i když Richard Dostálek asi zrovna nepatří mezi nejprogresivnější asistenty. Svědíkovo Slovácko kdysi famózně popíralo veškeré zákony; Kameníkův Vyškov dělal totéž.

Už jen fakt, že Slovácko vsadilo na Kameníka místo Petra Rady, je mimochodem známkou zásadní změny ve vedení klubu. Zdeněk Zemek, Radův zastánce, jemuž se připisuje největší zásluha za usazení Slovácka v nejvyšší soutěži, nyní jednoznačně ustoupil do pozadí ve prospěch spolumajitele Vítězslava Skopala, který se pak málem úspěšně pokusil o úplné odstavení ředitele klubu Petra Pojezného (ten sice přežil, ale přišel o místo ve výkonné radě). Třetí spolumajitel, teprve nedávno představený, bude mít v radě svého zástupce v osobě jistého „Bombera“. Která z vizí nakonec bude nejviditelnější — nebo zda to vůbec bude ta pravá — je otázka, ale v Uherském Hradišti rozhodně nic nestojí zaseklé v čase, což po takové sezoně může být jedině pozitivní zpráva.

Ohlédnutí za sezonou 2024/25

Co se (zejména) povedlo

Pár drobných střípků, které ale povětšinou nezanechaly trvalý dojem. Zatímco Svědík ve svém posledním podzimu na Slovácku proti Top 3 uhrál bilanci 0-1-2 a inkasoval přitom osm gólů, West v prvních pokusech překvapivě neprohrál se Slavií ani se Spartou — proti mistrům dokonce udržel čisté konto (to se povedlo jen třem dalším klubům) — a odešel těsně předtím, než jeho asistenti završili hattrick znamenitých neproher výhrou 1:0 nad Plzní ve 13. kole. Hořkosladké, mírně řečeno.

Být v jedné sezoně zachráněn brankovou konstrukcí v rekordních 17 případech zní na jednu stranu skvěle, dokud si neuvědomíte, že vás totéž třikrát zradilo v jednom poločase, po němž jste zároveň doma prohrávali bezprecedentním rozdílem třídy a fanoušci na protest opouštěli tribuny.

Zpětně vzato bylo prvních deset kol pro Slovácko tím nejlepším, co se mu v sezoně povedlo. Westův tým v nich nasbíral 16 bodů při průměru 1,6 bodu na zápas a udržel šest čistých kont. Ve druhé třetině základní části přidal už jen 9 bodů a jedno čisté konto; v té závěrečné to bylo ještě horší — pouhých 5 bodů (průměr spadl o 1,1 bodu na zápas!) a jediná nula. Opravdu by nebylo přehnané tvrdit, že vyhodit Westa po jediné smolné prohře (Teplice 0:2) a jednom debaklu, způsobeném brzkou červenou kartou (Liberec 0:4), bylo chybné rozhodnutí.

Co se (zejména) pokazilo

Ačkoli jsem výše zmínil, že Slovácko technicky neušlo krok zpět, pokud jde o inkasované góly (56 v obou posledních sezonách), je samozřejmě velký rozdíl být součástí skupiny o záchranu (o 5 inkasovaných gólů navíc) oproti skupině o titul, kde Slovácko ještě za Svědíka nasbíralo historických 16 gólů navíc!

Každopádně mnohem větším problémem byla ofenziva; Slovácko spadlo z průměrných 1,30 gólu v základní části na pouhých 0,83 — třetí nejhorší bilanci v celé klubové historii. Po 5 kolech Slovácko reálně samo vsítilo jen jeden gól a málem načalo sezonu čtyřmi zápasy v řadě bez vstřelené branky. Na konci ročníku měli fanoušci plné právo na notné rozčarování.

Srovnání s (už tak nevalným) závěrem Svědíkovy éry je veskrze zdrcující. Domácí průměr xGFExpected Goals For (xGF) estimates how many goals a team should have scored based on shot quality, location, and context. 1,62 (5. nejlepší) vyměnili za 1,09 (3. nejhorší), přičemž si vypracovali výrazně méně střeleckých pokusů (jejich podíl na všech střelách generovaných na stadionu Miroslava Valenty šel dolů o 9 %). Ještě zásadnější byl ale propad ve standardkách: místo aby je měli relativně zvládnuté s podílem na xG 56,6 % (Top 4) jako minule, byli teď druzí nejhorší s bídnými 35 % a inkasovali z nich hned 17 gólů (v obou ukazatelích bylo horší už jen Dynamo). Výrazně víc také faulovali ve vlastní třetině.

Nejužitečnější hráč (stále na palubě)

Podle mého MVP modelu (tradiční statistiky): Michal Trávník (31. místo v lize)
Podle mých pozičních modelů (pokročilé statistiky): Michal Trávník (57. percentil mezi defenzivními záložníky)
Podle metriky On-Ball Value (OBV) od Statsbomb: Gigli Ndefe

Na první pohled jde o jednoho z nejslabších MVP tohoto léta. V (rozbité) realitě Slovácka je ale Michal Trávník překvapivě solidní volbou. V počtu zmařených šancí, které připravil, vedl tým o 9. Pokud jde o přímé příspěvky do gólových statistik, 6 z jeho 8 vedlo k vyrovnávacím nebo vedoucím gólům — včetně toho vítězného (spolu s asistencí) v jeho 300. ligovém startu, který byl zároveň zdaleka největším zápasem Slovácka v sezoně 24/25. Většinu toho zvládl s kapitánskou páskou (kterou nyní nosí na plný úvazek) a přitom dohlédl na devět čistých kont v rámci svých 24 kompletních devadesátiminutovek.

Vskutku: doba, kdy Trávník operoval v roli desítky za Jablonec v sezoně 18/19, jsou definitivně pryč. S Vlastimilem Daníčkem mimo hru po většinu ročníku byl teď povětšinou jasně nejhlouběji postaveným záložníkem – a nevypadal v takové roli nijak zvlášť ztraceně. Na míči nabídl solidní říz, mimo něj ho na druhou stranu bylo možná až příliš (15 faulů ve vlastní třetině, z toho dva vedly k penaltě, a k tomu znepokojivých 9 žlutých karet). Od tvůrce hry, který má často míč u nohy, byste určitě čekali větší progresi, ale některé cenné dynamické vlastnosti mu zůstaly i po třicítce.

Kdo má co dokazovat

ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz

Loni obhájil titul MVP, když si ono odkládané prodloužení smlouvy zasloužil svou nejgólovější sezonou, zatímco tato kapitola náležela ostatním veteránům a moderním legendám fotbalu v Uherském Hradišti. Letos, s Hofmannem pryč, Daníčkem doufajícím v plnohodnotný návrat po sezoně s pouhými 352 odehranými minutami a Petrem Reinberkem snažícím se na opačné straně hřiště nepůsobit příliš mimo, přišla konečně řada i na něho.

Dva roky poté, co jsem si pohrával s myšlenkou, jestli s odstupem nebude považován za jednoho z nejméně doceněných hráčů všech dob, se teď naopak ptám, zda Marku Havlíkovi nyní nedáváme adekvátně “sežrat” jeho výrazný úpadek. Už v sezoně 23/24 to nebylo ono, ale teď vypadal vysloveně jako unavený chlap, kterého k podpisu nové dvouleté smlouvy někdo donutil. Slovácko tohoto kroku rozhodně nelituje (nemůže si ostatně vybírat), zato Havlík možná ano. Načíná další rok, na jehož konci mu vyprší smlouva, a tentokrát to nemusí dopadnout dalším kývnutím Slovácku.

Těch zklamávajících trendů je hned několik. Co se týče deprimující stagnace, jde o vstupy do pokutového území ze hry — nepatrné zlepšení z 1,06 na 1,08 za zápas je jen slabou náplastí na úplně ztracenou úroveň ze sezony 22/23 (1,38). V rámci pokračujícího úpadku je velkým varováním pokles jeho xA z 0,17 na 0,11 za zápas, podobně jako fakt, že jeho míra tvorby šancí/gólů se ocitla mezi jmény jako Dominique Simon a David Krch. Jeho střela ze střední a delší vzdálenosti zůstala stejně přesná a precizní jako dřív, ale jeho reálný přínos ve finální třetině se v podstatě smrskl jen na ni; 61 zisků míče vysoko na hřišti (tři z nich vyústily v nebezpečné situace) kleslo na pouhých 43 (bez jediné takové situace) v jen drobně menším vzorku. Nohy mu z velké části jakoby vypověděly službu.

Uprostřed léta

zvláštní poděkování za provedení letní přípravou 1. FC Slovácka náleží @Jiri_Stockmann a @slovackonafurt

Obměna týmu

Za pět let, co tohle dělám, patřilo Slovácko konzistentně mezi Top 6 klubů, pokud jde o přenesení herní zátěže z jedné sezony do druhé — mezi ročníky 20/21 a 21/22 dokonce takto udrželo 91,5 % minut. Oproti těmto zvyklostem je letošní léto více nestabilní, ale rozhodně nejde o žádné šílenství s přenesenými 72,1 %. To je řadí na 11. místo v celé lize a na dělenou třetí příčku, pokud jde o počet ztracených členů nejvytíženější základní jedenáctky (4). Ačkoli čtyři takové odchody působí jako vysoké číslo, je důležité poznamenat, že na dva z nich (Michal Kohút, Merchas Doski) došlo už v zimě, což je svým způsobem špatná zpráva: fakt, že je do konce sezony nikdo nedokázal odsunout na vedlejší kolej, ukazuje, jak moc Slovácko zápasilo s jejich náhradou.

Ba jo. Co se tohoto týká…

Největší upgrade

… Slovácko si konečně pořídilo opravdového levého beka, jupí! Nejprve dorazil Daniel Kosek, aby navázal na své trápení v sezoně 20/21, rozdělené mezi Liberec (1 start) a Bohemians (1 start, 9 střídání). Pak už to Jonathan Mulder dotáhl do výraznějšího upgradu. Aniž bychom mohli přesně tušit, jak se usadí, Mulder je na beka pořádný chlap (1,89 m dle Transfermarktu), který dokáže zaskočit i ve středu obrany, a přichází rozehraný — ještě 5. července odehrál kompletních 90 minut za tým z Top 3 litevské A Lygy. To je lákavý mix už na samotný úvod. Ačkoli to nejsou úplně vypovídající statistiky, v nizozemské druhé lize v sezoně 23/24 vynikal jak v získávání míčů, tak v přesných centrech.

Mohla by být pořádná zábava ho sledovat, a neméně pořádná námaha ho zpracovávat — pokud mu teda Petr Reinberk vůbec dá někdy čuchnout…

Nejvýraznější downgrade

Je to už dlouho, co odešli Filip Vecheta a Rigino Cicilia (aniž by jakkoli hodnotně zasáhli do sezony 24/25 Slovácka), a není to tak, že by Jiří Klíma — natož Matyáš Kozák — sami nějak zvlášť chyběli. Jenže těmi, kdo ve výsledku zůstalo na postu hrotového útočníka, jsou jen Marko Kvasina a Michael Krmenčík. A to prostě nikdy stačit nebude. Přestože Kozák s Klímou dohromady nasbírali nijak oslnivých 7 gólových příspěvků, i tak tím kvůli naprosté neschopnosti obou „přeživších“ snížili celkový přínos všech slováckých útočníků na polovinu.

Kvasina nemá sílu prosazovat se v situacích jeden na jednoho (vyhrál 7 z 35 útočných soubojů ve finální třetině), nedokáže své velké tělo efektivně využít jinak než ve vzdušných soubojích (o 10 víc faulů způsobených oproti získaným) a prakticky nikdy nevypadá, že by hledal své spoluhráče. Krmenčík nabízí v zásadě totéž (zvlášť v tom posledním ohledu), jen tým stojí víc nervů svými častými ofsajdy a laxní obranou, přičemž na oplátku přináší o něco víc přidané hodnoty (téměř polovina z ní ale pochází už z jeho prvního startu v základu proti Spartě, kde jeho gól a asistence přinesly působivých 1,81 EPAExpected Points Added (EPA) estimate the value of one's goals and assists based on game state (late game winners = top).!).

Klíma mezitím nijak zvlášť neoslnil, ale rozhodně nepůsobil tak bezradně v tolika aspektech hry. Nebyl jen pasažérem při rozehrávce a bez míče představoval mnohem proaktivnější a disciplinovanější element. Zatímco Krmenčík a Kvasina se svými průměrnými percentily v dané skupině metrik figurovali na 26., respektive 35. místě, Klíma patřil mezi šest nejlepších útočníků v lize.

Mezera k adresování

Trávit většinu léta trpělivým čekáním na osmatřicetiletého odchovance nikdy není dobré znamení, ale ještě horší je, když vám ho nakonec přebere druholigová Viktoria Žižkov, k níž nemá žádné citové pouto. Každopádně, bez Ondřeje Kúdely a s Daníčkem zpět ve středu zálohy zůstává na postu stopera citelná díra.

Situace by ještě po listopadové reprezentační pauze nevypadala tak bledě. Tehdy měl Filip Vaško za sebou skvělé zápasy proti Plzni a Mladé Boleslavi — dvěma tehdejším účastníkům evropských pohárů — a v bilanci zabraňování nebezpečí (21 zákroků) oproti jeho umožňování (13 případů) byl v plusu. Podílel se jen na dvou inkasovaných gólech, tedy na 16,7 % všech, které tým obdržel s ním na hřišti. Od té doby ale neodehrál jediný zápas s pozitivní bilancí (naopak devět s negativní) a podílel se už na 30 % všech inkasovaných gólů při své přítomnosti na trávníku. Má za sebou vážné zranění a před sebou náročnou sezonu s velkou zátěží.

Na konci ročníku sice stále platilo, že tým byl bez něj výrazně horší (inkasoval děsivých 2,5 gólu na zápas!), to by ale nemělo být signálem spoléhat na Vaška ještě víc a zároveň s tím jen uplatnit opci na Andreje Stojčevského; spíše by to mělo vést k další posile, která skutečně vykompenzuje odchody Hofmanna a objevu sezony Ondřeje Kukučky.

Možná Vaško znovu najde sebevědomí v defenzivních soubojích, bude působit elegantně a hbitě za všech okolností, a zbytek obrany nakonec nebude tolik podstatný. Možná Jiří Hamza potvrdí, že je na této úrovni skutečně stoperem (tak jako ve 24/25 v Chance Národní Lize), a ne spíš defenzivním záložníkem, kterým byl převážně během svého růstu ve Zbrojovce. Možná Stojčevski všechno poskládá dohromady rekordně rychle a přestane být v osobních soubojích na zemi otloukánkem…

Aby Slovácko nepostrádalo dalšího stopera, musí vyjít až příliš takových “možná”…

Nová naděje na obzoru

Pojďme začít s menší inventurou:

V roce 2021 padl můj první slepý tip na dvaadvacetiletého Marka Merdoviće. Ten je teď zpátky v Černé Hoře poté, co si zahrál jen za třetiligové béčko Slovácka. V roce 2022 jsem byl mnohem úspěšnější s Merchasem Doskim, kterého jsem označil za „(potenciálně) ohromující objev“. Tehdy mu nicméně bylo 21; žádný teenager. V letech 2023 a 2024 jsem se pak konečně pustil do mladších, jenže Abuchi Onuoha tento měsíc přestoupil natrvalo do třetí ligy (Blansko) a bývalý kapitán dorostu 1. FCS a mládežnický reprezentant do 18 let Lukáš Novotný je na tom v podstatě stejně, když do letní přípravy vstoupil oficiálně přeřazený do béčka v MSFL. Jedna trefa, tři spíš divoké přestřely. Nic moc.

Letos mám pocit, že nemůžu šlápnout vedle. Zaprvé je vlastně jen jeden skutečný kandidát. Zadruhé je Daniel Barát (nar. 2006) asi tak jistou volbou, jakou si lze představit. Figuruje na stránkách A-týmu, nedávno prodloužil smlouvu až do roku 2028 a povýšení si zasloužil poté, co už od 16 let zářil za devatenáctku. Rozhodně to ale nebere pomaloučku polehoučku — v sezoně 24/25 odehrál za béčko jen pět zápasů (2 góly) a mezi těmito pěti výkony a jeho letními představeními (jedna asistence, převážně z levého křídla) trenéři viděli dost. Kameník dokonce Baráta nedávno výslovně pochválil a v 1. kole mu dopřál i pár minut.

Před sezonou 2025/26

Níže je uvedena aktuální soupiska s maximálně 4 alternativami pro jednu pozici. Barevné hodnocení je statickým přehledem situace v celé lize k 5. červenci a je jen hravou drobností pro zpestření; samotná uvedená jména by měla být relevantní k dnešnímu dni. Chcete-li se dozvědět více o mém přístupu k sestavování “depth chartů” se všemi jeho omezeními, zamiřte sem.

Primární formace

Formace zůstává v zásadě stejná, Kameníkova minulost i letní příprava ukazují na 4-3-3 / 4-5-1, ale oproti minulé sezoně by mělo dojít k jemným odchylkám. Mělo by jít o vyšší tempo spojené s častějšími krátkými přihrávkami, nezřídka hranými z prvního doteku, a možná také o jisté pohrávání si s invertovanými křídly — například Patrik Blahút zleva a Pavel Juroška zprava, podobně jako proti Šachtaru.

Nahodilé poznámky

Loni v létě jsem, povzbuzený jeho energickým finišem sezony 23/24, rovněž tipoval Kima Seung-bina jako startujícího pravého středního záložníka… aby si pak na první pořádný start musel počkat až do 9. kola — a ten navíc skončil už ve 23. minutě. První bod si připsal o celých 8 kol později a po 21. kole už se na žádném gólu ani nepřímo nepodílel. Nešlo ale jen o góly; Kim byl primárním tvůrcem šance jen 0,67krát za zápas a jakž takž zazářil přesně ve čtyřech zápasech celé sezony — dva z nich proti Českým Budějovicím. Další příběh nekonečné neefektivity.

Na druhou stranu, pokud má Kim o herní čas soupeřit hlavně s Robertem Miškovićem (vynechal celé letní soustředění), Danielem Tetourem (kvůli vleklým problémům se zády vynechal většinu léta a klidně už může být za zenitem) a Jakubem Křišťanem — v takovém případě si může vést docela dobře. Pro Slovácko je to už spíš špatné znamení.

Gigli Ndefe, teď už ve věku 31 let pevně usazený v kategorii „mírného úpadku“, byl loni definicí průměrné posily — což ale pořád nebylo tak špatné ve srovnání s Miškovićem nebo Azevedem. Do hráče, kterým býval v Karviné, má Ndefe hodně daleko; směrem dopředu v podstatě nedělá vůbec nic (žádný bek, dokonce ani Tomáš Vondrášek, nevytvářel méně nebezpečí na 90 minut — 0,20 akce), ale v defenzivní třetině si svou práci odvádí spolehlivě. Ve srovnání s takzvaným ofenzivním specialistou Martinem Koscelníkem (který do Bredy přišel to stejné léto co Janošek, jen aby z ní vylezl jako jiný, mnohem horší hráč) je to pořád vcelku férová hodnota.

Uvidíme, jak se situace v brance vyvine poté, co Jiří Borek dožene resty po prodloužené dovolené kvůli účasti na EURO U21, ale prozatím je zpátky mezi tyčemi Milan Heča — a to pro Slovácko zřejmě není dobrá zpráva. Klub udělal dobře, když vsadil na mladšího odchovance i přes jeho slabší období, a udělá dobře, pokud ho co nejdřív vrátí do branky. Na někoho, kdo z prvních devíti střel inkasoval šest gólů, se Borek ve zbytku sezony vzpamatoval docela solidně a nakonec pustil jen o 0,91 gólu víc, než by odpovídalo očekáváním. Heča může být potenciálně špičkovou dvojkou, ale dnes už víc asi ne.

Bitva o místo na slunci

Loni jsem neměl jinou možnost než protáhnout Patrika Blahúta svým modelem pro krajní obránce, přestože do Uherského Hradiště přišel primárně jako křídelník. Tentokrát nastupoval přesně tam, kde měl… jen aby nabídl v podstatě totéž. Běh, driblink, náraz do zdi nebo vybojovaný faul. Znovu a znovu. Přesně o tom Blahút je — a i když to není úplně bezcenné, moc to nestačí. Podobně jako u Ndefeho byl jen jeden křídelník méně zapojen do gólů vstřelených s ním na hřišti (Dominik Pleštil) a nakonec není divu, že jen dvě mužstva si z pozičních útoků po pravé straně vytvořila méně xGF na 90 minut než Slovácko.

Na někoho, kdo toho tolik naběhá, je Blahút překvapivě neefektivní při dobíhání volných míčů a v presinku vysoko na hřišti — a možná právě proto na úvodní zápas nenastoupil spolu s Pavlem Juroškou. Juroška je přitom sám o sobě mimo míč pověstně líný a patří mezi nejvýrazněji stagnující hráče ligy. Pokud nechce sedět za tvrdě pracujícím dvaačtyřicetiletým veteránem, bude muset přidat jak na míči, tak bez něj. Jinak by mě nepřekvapilo, kdyby ho dřív než Plzeň, která se o něj v roce 2024 údajně zajímala, čekal restart v druhé lize.

Předpověď sezóny

Pád byl stejně rychlý jako brutální. V létě 2023 se Slovácko vyšplhalo na ambiciózních 49 předpokládaných bodů v základní části. Teď, o pouhé dva roky později, je odhad na 30. I když se jejich prognóza loni v létě snížila na 40 bodů, sotva se mluvilo o hrozbě sestupu (1 %) nebo výraznější pravděpodobnosti účasti ve skupině o záchranu (21 %). Pak se obě tyto části projekce víceméně naplnily — a tak tady máme Slovácko jako třetího nejpravděpodobnějšího sestupujícího a takřka jistotu, že uvízne v boji o záchranu. Je zvláštní ohlédnout se teď za měsícem lednem a vzpomenout si na jen nepatrně zvýšené riziko pádu do spodní šestky (27 %) spolu s výrazně vyšší šancí na klidný střed (z 45 % na 60 %). Že by teď model až příliš korigoval sám sebe?

Odvážná predikce

Záznamy: 0/4. Petržela nedal gól v zápase, kdy Slovácko urvalo 900. bod v lize.

Predikce: Kameník zaregistruje nejvyšší výhru Slovácka v 25/26 v derby proti Zlínu

Odůvodnění: Zajímavé je, že z třinácti trenérů, kterým Jan Kameník čelil na nejvyšší úrovni předtím, než se minulou neděli ujal Slovácka, působí v lize už jen jediný (David Horejš). No, tak napůl — Stanislav Hejkal (asistent u Bohemians) nebo Pavel Hoftych (sportovní manažer v nedalekém Zlíně) se do toho alespoň částečně počítají. A to je skvělé, protože tohle odvážné tvrzení prostě musíme opřít o Kameníkovy silné regionální vazby (od rodných Otrokovic — dnes už spíš florbalová bašta, ale kdysi také prvoligové fotbalové město — až po jeho první ochutnávku nejvyšší soutěže jakožto zlínského dočasného kouče v různých obdobích let 2019 a 2020) i o jeho osobní historii s Hoftychem, který mu coby trenér Liberce uštědřil zatím největší debakl (5:0).

My tu na Czech Footy milujeme sladkou odvetu — a Kameník si právě jednu takovou užije!

Konkrétně mu fandíme, aby Slovácko zaznamenalo největší výhru sezony právě proti svému úhlavnímu rivalovi. Je mi jedno, jestli to bude už tuto sobotu nebo až v nadstavbě, je mi jedno, jestli to bude o 2 nebo o 7 gólů… dokud to bude největší vítězství, počítá se to. Svědík se v derby Zlínského kraje těšil obrovskému úspěchu — získal 72,7 % všech možných bodů s bilancí 8-1-3 a skóre 17:6 — ale nikdy to neposunul za hranici 3:0, kterou zvládl dvakrát, v letech 2021 a 2023. Já říkám, že Slovácko v této jediné speciální disciplíně najde jeho nástupce; minimálně v tomhle ohledu.