Kdykoli Viktoria Plzeň v nedávné minulosti vyšplhala v tabulce výš, znamenalo to jediné: titul. V roce 2011 skočila rovnou z pátého místa na první – stejně jako před třemi lety. Mezitím dokázala proměnit další tři umístění na stupních vítězů (2012–13, 2014–15, 2017–18) v tu nejblyštivější slávu. Teď se namísto toho výjimečně bavíme o postupných krůčcích – ze 3. na 2. místo, ze 70 bodů na 74, ze čtvrtfinále Konferenční ligy do osmifinále Evropské ligy – ale pořád jde o významný posun, a to i kvůli Koubkově proslulé „kletbě druhé sezóny“. A pokud Plzeň zvládne tři náročná předkola Ligy mistrů (úkol to bude pořádně těžký), nebo dokáže udržet Priskeho Spartu na uzdě a zároveň aspoň trochu stáhnout náskok Slavie (potenciálně úkol ještě těžší), nejstarší trenér v lize to dokáže zas a znovu.

Dostali jsme se do bodu, kdy je narativ kolem Miroslava Koubka už trochu příliš protektorský, a upřímně bych se nedivil, kdyby nám Maestro brzy vpálil něco nepříjemného do obličeje za to, jak se jako „chytráci“ až moc rádi oháníme narážkami na věk u každého jeho (památného) výkonu – podobně jako to nedávno udělala 69letá Jana Paulová v poslední sérii Stardance. Jistě, Koubek je už víc než o dva roky nejstarším trenérem v historii ligy a během sezóny si občas potřebuje dát pauzu, ale hranici 300 ligových zápasů by nedávno nepřekročil, kdyby na to neměl. Teď se chystá vyrovnat Karlu Jarolímovi jako druhý nejzkušenější trenér od začátku tisíciletí (15. sezóna), a na rozdíl od toho vůbec nejzkušenějšího – který ve skoro každém druhém rozhovoru svůj věk zmiňuje, přestože je o sedm let mladší – je Koubek pořád schopný inovovat a zrovna teď sahá po formaci, která se v lize příliš často nevidí.

Výsledkem je, že prakticky všichni moji konzultanti a příznivci jsou s Koubkovým setrváním v pohodě.

Současně všichni uznávají, že Koubek nejlépe funguje v roli relativního outsidera – doma ztrácí lehké body, zatímco v Evropě sbírá nečekané skalpy – a všímají si jeho zvláštního zvyku zakopnout těsně před skutečně pamětihodnými úspěchy, jako by bylo vyřazení Lazia v osmifinále Evropské ligy nebo porážka Sparty v některém ze dvou pohárových střetnutí (finále 23/24, loňské semifinále), obzvlášť když proti nim měl v Chance lize 2024/25 bilanci 3-0-0. Přesto je pořád reálné, že právě dnes je Koubek pro Viktorii tím nejlepším možným scénářem.

Při pohledu do budoucna může být nevyhnutelná trenérská změna jen jednou z mnoha, které klub v příštích měsících podstoupí. Jen letos v létě Viktoria položila nový hybridní (a plně zatahovací) trávník, vyměnila Betano za Tipsport v roli titulárního sponzora a konečně dokončila rekonstrukci areálu v Luční ulici, kde hrají mládežnické týmy a trénuje áčko. Nyní by měl být areál připraven případně hostit i druholigové zápasy, což je rozhodně krátkodobá ambice Viktorie s její lepšící se rezervou, nebo pomoci ženskému týmu posunout se na další úroveň a postupně dohnat pražská „S“, zvlášť po příchodu dlouholetého trenéra národního týmu.

Ohlédnutí za sezonou 2024/25

Co se (zejména) povedlo

Dalo by se říct, že Plzeň v sezoně 24/25 předvedla své nejméně smlouvavé já vůbec. Vedla nejméně útoků na jeden provedený dotek v šestnáctce (1,35), zaznamenala nejkratší průměrnou vzdálenost střely od branky (16,54 metru) a nejvyšší hodnotu xGSExpected Goals Scored (xGS) only takes shots on target into account, including their power and placement on top of xGF. na střelu na branku (0,37 oproti 0,32 Slavie). Viktoria si navíc vytvořila vlastní rekord v počtu gólů v nadstavbě, když jich nastřílela rovných dvanáct, přestože vedla v průměru jen 31,8 minuty na zápas; pět z těchto branek navíc dala proti pražským „S“.

Dá se rovněž tvrdit, že Plzeň těžila z nejslabšího kolektivního brankářského představení v nedávné historii. Poté, co už v minulé sezoně vedla ligu s bonusem 9,92 gólů oproti očekávání, posunula Viktoria laťku ještě výš, když výrazně profitovala z toho, že soupeřovi gólmani dohromady pustili přes 12 gólů nad očekávání. Během celé sezony se hned šest brankářů (Hruška z Dukly dokonce dvakrát) úplně sesypalo (tj. pustilo o celý jeden gól víc, než se čekalo), přičemž dalších deset slabších výkonů (nad 0,3 gólu) přispělo k finální bilanci plus devět. Díky tomu žádný plzeňský tým nikdy nevyhrál tolikrát rozdílem dvou a více branek (10), přičemž nejbližší zápis v historii dosáhl „jen“ sedmi. V celé stoleté ligové historii dosáhli na víc už jen Slovan (71/72) a Sparta (04/05).

Co se (zejména) pokazilo

Kompenzovat leccos vzadu je jedna věc, a něco úplně jiného bylo to, co Plzeň předváděla letos. Viktoria inkasovala 35 gólů, z nichž ohromujícím třinácti předcházela individuální chyba. Ne jen tak ledajaká; očividný průšvih. Brankáři se podepsali pod ostudné čtyři, Sampson Dweh pod znepokojivé tři. Jejich zajištění při útočných standardkách bylo naprostým chaosem, což vedlo k častým stížnostem, ačkoli Plzeň dál produkovala šance, a stejně mizerná byla i obrana při vlastním bránění standardek. Jen šest týmů inkasovalo častěji a spolu s Bohemians a Karvinou uzavřela Plzeň sezonu jako jeden ze tří týmů z Top 10 s negativním gólovým rozdílem ze standardních situací (10:11) podle mých poznámek.

A co teprve ten podivný vztah mezi mistrem a vicemistrem? Od roku 1951 si plzeňští fanoušci napříč generacemi odnesli trauma z celkem deseti sestupových sezon. Přesto ta uplynulá může obstát ve zkoušce času jako jediná, v níž Viktoria inkasovala od Slavie v průměru přes tři góly na zápas. Pokud to rozšíříme na pražská „S“, jen dvě celosezonní zkušenosti se Spartou byly ve stejném období ještě mizernější (průměr čtyř branek v sezonách 94/95 a 00/01). A když vezmeme v potaz, že šlo jen o tři zápasy, je to o to víc zarážející.

Nejužitečnější hráč (stále na palubě)

Podle mého MVP modelu (tradiční statistiky): Pavel Šulc (1. v lize)
Podle mých pozičních modelů (pokročilé statistiky): Pavel Šulc (97. percentil na pozici CAM)
Podle metriky On-Ball Value (OBV) od Statsbomb: Pavel Šulc

Pokloňte se prvnímu králi všech třech modelů: Pavel Šulc to dokázal k překvapení doslova nikoho z nás. S 32 přímými či nepřímými gólovými příspěvky vedl celou ligu o celých 8. Jeho 14 „důležitých bodů“ znamená, že se přímo podílel na 35 % všech vyrovnávacích či vedoucích gólů svého týmu (pokud započítáme i nepřímé příspěvky, dostaneme se na 42,5 %). Osm ocenění „Hráč zápasu“ od Deníku Sport vedlo ligu s náskokem tří. Po 31. kole, v němž zase zlomil Spartu – když, jen tak mimochodem, nastoupil ke svému 59. soutěžnímu utkání za 12 měsíců – získal už třetí takové ocenění v řadě. Jeho EPAExpected Points Added (EPA) estimate the value of one's goals and assists based on game state (late game winners = top). jen z gólů (9,41) by samo o sobě stačilo na překonání všech ligových hodnot EPA včetně asistencí s výjimkou sedmi.

Mohl bych klidně pokračovat…

Pomohlo Šulcovi, že nevynechal jediný zápas Chance ligy? V uvedených statistikách jistě. Ale i když od tohoto odhlédneme, pořád vede v EPA/90 a je poblíž vrcholu i v metrikách jako střely z vysoce nebezpečných pozic (0,15 xG a více), metry získané vedením míče nebo přihrávky dokončené uvnitř/do vápna; tři zcela odlišné dovednosti. Na hráče s tak vysokým objemem střelby (téměř dva pokusy na zápas) je šílené, že v lize nejvýraznějších 84,7 % jeho střel vycházelo z centrálních pozic. A na jedenáctigólového snajpra není o nic méně šílené, že měl podle všeho spíš smůlu než cokoli jiného (nahromadil 10,54 xGS a jednou ho zastavila branková konstrukce).

Kdybyste chtěli hledat trhliny v jeho hře, museli byste začít tím, že fauluje zhruba stejně často, jako je faulován (pořád slušný ligový průměr), nebo si stěžovat na jeho posouvání míče přihrávkami, což ale sotva může být lepší u někoho, kdo často fungoval jako druhý útočník.

Šulc je komplexní hráč. Lepší už sotva být může. A tedy je i zasloužený držitel Zlatého míče.

Kdo má co dokazovat

ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz

Od chvíle, kdy v sezoně 21/22 vtrhl do ligy jako druhý nejhorší hrotový útočník podle mého pozičního modelu, se Rafiu Durosinmi stále ještě nekvalifikoval pro zpracování pizzy, opět o bolestně malý rozdíl (tentokrát zhruba jeden start). To mě naštvalo… a tak jsem si stejně jeho čísla bokem zpracoval. Odpovídají mému „eye testu“, když zdůrazňují některé výjimečné Nigerijcovy kvality (jako skvělá orientace v šestnáctce; sbírání vysokého xG, třetí nejlepší úspěšnost všech akcí v pokutovém území a také spousta úspěšně zkompletovaných přihrávek tamtéž) spolu s některými překvapivými nedostatky (například podprůměrná úspěšnost v pozemních i vzdušných soubojích). Durosinmi nepůsobil tak silně jako dřív a s narážečkami spoluhráčům nebyl tak přesný, jak by měl být. Ačkoli jeho sezona nabídla výrazné vrcholy, jako třeba trio bodů proti Spartě, jeho přínos pod hranicí šestnáctky zůstávalo konstantně slabým článkem.

To, spolu s jeho postupným odsunem na vedlejší kolej v závěru sezony a slabou přípravou (částečně kvůli zranění?), udělalo z Durosinmiho pouhého náhradníka na startu sezony, kterého by Viktoria možná i chtěla aktivně nabídnout k prodeji, ale v podstatě nemůže; nesmírné zklamání vzhledem k jeho stropu.

Pro Durosinmiho je to obzvlášť temná situace vzhledem k tomu, kdo je před ním. Prince Adu i Matěj Vydra byli toto léto vynikající, přičemž Adu znovu našel část svého dřívějšího sebevědomí. Je mnohem efektivnější při pronikání do vápna, ať už v soubojích, obcházením soupeřů, nebo kombinací se spoluhráči – něco, co Durosinmi v sezoně 24/25 nedokázal konzistentně předvádět. Zakončení – Rafiuova silná stránka – je v podstatě jediným výrazným nedostatkem jeho hry. Pokud jde o Vydru, ten si spolu s Kušejem založil vlastní ligu, když se jako jediní dva hrotoví útočníci vměstnali do Top 8 ve všech třech sledovaných metrikách / herních oblastech. Jako dobré víno… no však to znáte.

Uprostřed léta

zvláštní poděkování za provedení letní přípravou Viktorie Plzeň náleží @belly11mb, @lisak_v, @HonzaKocab, @MartinNov5, @poskal77 a Michalovi

Obměna týmu

Viktoria je jedním z pouhých pěti týmů, které přicházejí o oporu spadající do Top 50 nejvytíženějších hráčů ligy. Tím je samozřejmě Lukáš Kalvach, který se vyšplhal až na 12. místo. Zajímavé ale je, že Plzeň měla hned sedm hráčů v cca první šedesátce, když se Cadu (59.) a Vydra (61.) pohybovali na samé hraně. To je opravdu pozoruhodné číslo a svědectví o Koubkově neochvějné víře v úzký okruh hráčů uprostřed náročné sezony, do níž se promítla i krátká jarní jízda Evropskou ligou. Že bylo v celé Chance lize jen osm fotbalistů vytíženějších než Šulc, který i dnes šlape naplno, mi upřímně hlava nebere. Celkově je Viktoria ve slušné kondici; přišla jen o 20 % gólů a 30 % všech gólových příspěvků.

Největší upgrade

Nejsem si jistý, koho přesně vlastně vylepšuje – a bráno doslova možná dokonce nahrazuje můj vlastní nejvýraznější downgrade (lol) – ale Tomáš Ladra je nakonec bezpochyby výrazným posílením, protože přichází jednak jako pojistka za Šulce, který je stále reálným cílem pro Top 5 ligy, jednak jako jeho skvělý doplněk, pokud zůstane. Chance liga znala přesně tři absolutní cheat kódy na pronikání do nebezpečné zóny (tj. průměrný percentil 90+ v této kategorii) a tady Plzeň svírá rovnou dvě z těchto es v ruce. Tím posledním je Provod; mimochodem stejně jako Šulc odchovanec Viktorie. Ve Štruncových sadech, zdá se, vědí, co dělají, ty jo.

Ladra možná zde nebude mít tak oslnivá čísla jako v Mladé Boleslavi, protože by měl začínat o něco níž, spíš jako osmičkodesítka a zataženější tvůrce hry, ale to by mu mělo i tak sedět. Na někoho, kdo byl ve svém týmu často druhým nejbližším hráčem k soupeřovu brankáři, jsou jeho čísla v posunu míče dost zarážející. Zarážející v tom nejlepším slova smyslu. Dosáhnout na 80. percentil v posunu míče jak přihrávkami, tak vedením míče, by s jeho „heat mapou“ mělo být upřímně nemožné. Sbírat metry, když jste nominálně postavený tak vysoko, je mnohem těžší – a tím spíš při více než třiceti startech. Proto je až děsivé pomyslet, co by Ladra mohl předvádět z hlubší pozice; pokud se ovšem znovu neprojeví staré obavy z jeho chybějící dynamiky či fyzické síly.

Nejvýraznější downgrade

Ačkoli by se zde dalo mluvit i o Caduovi, bylo by nefér v tomto prostoru nezmínit Lukáše Kalvacha. Je tak trochu moderní ikonou, ačkoliv když jsem tohle označení navrhl svým konzultantům, asi polovina váhala a jeden dokonce zašel tak daleko, že ze šesti sezon ho považuje za skutečně klíčového jen ve dvou posledních (tj. po odchodu Pavla Buchy, kdy se musel přizpůsobit a táhnout zálohu, nebo později po odchodu Tomáše Chorého a Jindřicha Staňka, dvou jiných rozdílových hráčů). Zároveň je ale obdivuhodné, že Kalvach nikdy nevypadl z ideální základní sestavy, přestože Plzeň střídala (velmi odlišné) trenéry a procházela obdobím s menším množstvím peněz, než bývalo zvykem.

Hlavně v důsledku toho, i častějších bojů se dvěma silnými pražskými kluby namísto jen jednoho, Kalvach vyčnívá mezi deseti nejvytíženějšími plzeňskými hráči od začátku století tím, že má na kontě jen jeden titul (zatímco ostatní 3–5). Na druhou stranu: úspěchy, které pod jeho dohledem Plzeň zaznamenala ve všech třech evropských pohárech — včetně vůbec prvního evropského čtvrtfinále v historii klubu v sezoně 23/24 — jsou vlastně bezprecedentní. Těžko srovnávat.

Těžké bude také srovnávat Plzeň s Kalvachem a Plzeň bez něj. Ta první silně spoléhala na dvojitý pivot, zatímco ta druhá se zjevně vidí v rozestavení s jedním pivotem. To činí samotný downgrade zároveň méně pravděpodobným (viz Ladra), ale i pravděpodobnějším vzhledem k zátěži, která spadne na jedny ramena. Pokud to má být Lukáš Červ, znám jedno lepší řešení menší postavy:

Pokud to má být Adrian Zeljković – naopak bez osmi centimetrů dvoumetrový obr – vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby výsledky byly pozitivnější. Je to sice znepokojivý „faulovací stroj“ a vím jistě, že plzeňští fanoušci z něj zatím nejsou unešení, ale dejte mu čas. Pavel Šulc je jen jeden a je důležité zmínit, že Zeljković má stejně pádný důvod cítit se naprosto vyšťavený jako plzeňské MVP. Jak upozorňuje @slovak_football, poslední dvě sezony hrál prakticky nepřetržitě – mezi slovenskou nejvyšší soutěží (vždy přes 2000 minut), jednou základní skupinou Konferenční ligy a dvěma národními týmy – a to výrazně prodloužené letošním Eurem do 21 let, kde v červnu odehrál všechno kromě osmi minut. Bylo toho vážně hodně.

Odpočatý Zeljković má přitom potenciál brzy vyrůst v milovaného bojovníka. Byl mi popsán jako kvalitní nahrávač, ještě lepší tvůrce rozhodnutí na balonu a hráč, který se nebojí (schopně) vystřelit ze střední vzdálenosti. Jako bystrý čtenář hry s omezenou pohyblivostí zní Slovinec upřímně dost jako Kalvach (s větší tvrdostí, ale menší škálou přihrávek), který sám znovu spojil dohromady skvělé hodnoty v zachycení přihrávek a v presinku; vždy včas zpět na požadované pozici poté, co agresivně vystoupí. Zeljković by nemusel mít drasticky odlišné kvality.

Mezera k adresování

Zatímco s tím, jak Plzeň přistoupila k situaci kolem Kalvacha – a do úvahy se bere i zdravý Matěj Valenta – je mnoho lidí vlastně spokojeno, pozice obou wingbacků byly často zmiňovány jako oblast, kterou je ještě potřeba řešit. Levou stranu si nechám na později, v této části se zaměřím na tu pravou. Ta má sice pevně daného startéra, ale takového, který může být v určitých typech zápasů zneužit. Jako bývalý křídelník, který byl před plzeňskou štací na wingbacka strčen jen nakrátko (všichni děkujeme Juraji Jarábkovi za původní experiment!), zvládá Memić novou roli výborně, když svou dynamičnost přetavuje do presinku, vyhraných soubojů o volné míče a akcelerace; vše v elitní míře. Pokud jde o defenzivní čtení hry, tam jsou přirozeně otazníky.

Tohle všechno by bylo méně palčivé, kdyby měla Plzeň v záloze někoho víc na styl fullbacka namísto wingbacka; někoho solidnějšího. Jenže to rozhodně nemá. Defenzivní činnost nikdy nebyla silnou stránkou ani Milana Havla a v této fázi kariéry je spíš krajním středním obráncem. A Jan Kopic, přestože podle celkového percentilu vypadá působivě, je v této fázi kariéry očividně luxusem. Malý vzorek, z velké části postavený proti slabším soupeřům (139 minut proti Top 4), dokáže divy, a když se podíváte na pizza graf detailněji, oceníte hlavně jeho ofenzivu. „Přidaná hodnota v zakončení“ se dělá snáz, když vystřelíte celkem jen jedenáctkrát.

Nová naděje na obzoru

Když zůstaneme u postu RWB, na obzoru by mohla být divoká karta. Vždy je riskantní sázet příliš na přípravu, ale James Bello (nar. 2005) zaujal natolik, že se tomu těžko ubránit. Není úplně nový, ale vzhledem k tomu, že ještě loni v létě byl spíš útočníkem/pravým křídlem a brzy odešel na hostování do Pardubic, kde nenastoupil vůbec, nemám problém ho zde zmínit.

Bello ukázal schopnost v situacích 1 na 1, solidní centr, rychlost a akceleraci, ale jeho defenzivní nedostatky z něj zároveň dělají vhodného kandidáta na hostování.

Na opačné straně si už někteří dokázali představit, že by Martin Doubek (nar. 2004) mohl sem tam posbírat nějaké minuty jako ofenzivně laděná alternativa k Merchasi Doskimu, ale panuje určitá nejistota, zda nakonec nezamíří sbírat zkušenosti do druhé ligy poté, co byl vynechán z druhé fáze letní přípravy. Jakub Chalupa (nar. 2006) – chytrý, technicky zdatný a defenzivně solidní „mini Kalvach“, který byl podle Honzy jedním z nejlepších hráčů třetiligového béčka ve věku 18/19 let – je na tom podobně. A jeho vrstevník Petr Kubín, který také zahájil léto s áčkem, by přeskočil celou úroveň bez jediného startu za rezervu, což je obzvlášť náročný úkol pro jakéhokoliv obdobně mladého stopera, natož takto vysokého, který se ještě učí obratnosti.

Na závěr musím zmínit Floriana Wiegeleho. Ve 24 letech už to sice není žádný klouček, ale na brankáře je pořád spíš mezi těmi mladšími a jsou tací, kteří ho vidí vážně ukusovat herní čas Martina Jedličky. Toto léto se o minuty v podstatě rovným dílem podělili (Marián Tvrdoň je v současnosti jasná trojka) a bylo patrné, že Rakušan má za sebou povedené hostování ve své domovině, když v přípravě předváděl sérii jistých výkonů a několik reflexivních zákroků. Jedlička může být plzeňským hrdinou na evropské scéně, ale v domácí soutěži působil zranitelně:

Před sezonou 2025/26

Níže je uvedena aktuální soupiska s maximálně 4 alternativami pro jednu pozici. Barevné hodnocení je statickým přehledem situace v celé lize k 5. červenci a je jen hravou drobností pro zpestření; samotná uvedená jména by měla být relevantní k dnešnímu dni. Chcete-li se dozvědět více o mém přístupu k sestavování “depth chartů” se všemi jeho omezeními, zamiřte sem.

Primární formace

Prozatím se zdá, že Koubek je pevně rozhodnut dát nezvyklému rozestavení 3-1-4-2 pořádnou šanci. To je potenciálně dobrá zpráva pro Christopha Kabonga, protože se zdá, že je tu více pozic, které by mohl reálně obsadit, ale je třeba zdůraznit, že po vážném zranění kolene z úvodu sezony 24/25 se ještě nedostal do formy. Čerstvý vánek z loňska je teď blíž spíš nejhoršímu hráči léta.

Nahodilé poznámky

Sampson Dweh začal velmi dobře, agresivně vystupoval a paradoxně byl spolehlivější ve vyšších pozicích na hřišti než později, kdy občas nastupoval jako střední stoper. V jeho prvních 21 startech byl podle mých poznámek namočený jen ve třech obdržených gólech; od té doby už v osmi. V jeho hře je obecně stále příliš mnoho náhodných prvků a pokud by Plzeň někdy dostala dostatečně vysokou nabídku, neváhal bych ani na vteřinu. Je možné, pokud ne přímo jisté, že kolem něj nikdy nepostavíte špičkovou obranu.

Pokud jde o ty, kteří mohou být současně jeho konkurenty i kolegy, Jan Paluska a Svetozar Marković ukázali slibné kvality. Především jsou oba mnohem konzistentnější než Dweh. V procentuálním podílu byl Marković namočený jen v 19 % všech inkasovaných gólů a 12 % všech povolených šancí. U Dweha tato čísla činí 33 % a 24 %. Marković je sice vyloženě černá díra na míči a před soupeřovou brankou, ale vzadu má obrovskou hodnotu jako stabilizační prvek. Jen šest jeho ztrát míče či prohraných soubojů vedlo ke střele soupeře, vyhrál skvělých 14 z 17 vzdušných soubojů ve vlastním vápně a ani na zemi si nevedl o moc hůř. Jeho chování v soubojích obecně působí špičkově, ale chybí mu hrubá síla, jak ukázal (nadmíru fyzický) zápas s Hradcem. Co se týče Palusky, je to na míči očividně sebevědomý kluk, ale 0,82 šance/gólotvorné akce na 90 minut je určitě vedlejší produkt velmi malého vzorku. Na druhou stranu jeho schopnost vést míč bude jistým přínosem pokaždé, když nastoupí.

Nakonec je tu ještě jeden vedlejší souboj o místo v kádru, který musíme zmínit, než se dostaneme k tomu hlavnímu. Tom Slončík je známý tím, že Miroslavu Koubkovi občas leze na nervy, ale v přípravě dostal své šance a víceméně je využil – možná dokonce víc než nově příchozí Denis Višinský. Bude to mít váhu? S Jiřím Sabouem, který se podle vlastních slov netváří příliš jistě ohledně jeho návratu navzdory přetrvávajícímu zájmu Hradec (momentálně to není aktivní téma, přiznal), je možné, že Slončík zůstane minimálně do samotného konce léta, zvlášť když Šulc byl oficiálně označený jako jediný hráč, který ještě může případně odejít. Višinský i Slončík mezitím vynikají v poslední třetině hřiště – Slončík je ale v šestnáctce spíš ten nezištný typ než Višinský.

Bitva o místo na slunci

O tom, že Cadu bude na Doosan Areně chybět, není pochyb, a to i proto, že mu bylo vcelku jedno, jestli nastoupí napravo, nebo nalevo. Zajímavé je, že jeho pizza graf je složením dost podobný Kopicově, protože oba mají vysoké skóre v průnicích do pokutového území, presinku, zakončení nebo časně blokovaných centrech, ale jejich střely jsou často vytlačovány na obvod vápna (v Caduově případě ještě víc!) a zároveň jejich schopnosti související s dynamikou mají k ideálu daleko. Cadu byl příliš velkým přispěvatelem ve střední třetině hřiště na úkor té útočné, čímž se otevírá zajímavá možnost potenciálně nečekaného vylepšení, které by mohli nabídnout dva muži.

Merchas Doski si na jaře mezi plzeňskými fanoušky příliš dobrou pověst neudělal, ale jakékoli odsuzující závěry by byly zároveň unáhlené i přehnaně drsné. Jak je vidět níže, Doski patří ke špičce v rámci dvou užitečných souborů metrik, a to rozhodně není jen zásluha jeho angažmá ve Slovácku. Ve Štruncových sadech musí rozhodně ukázat víc ze svého repertoáru přihrávek, ale jeho dynamické předpoklady jsou konzistentní (v téže kategorii byl loni v létě 7.).

Když Doski vynechal generálku, je téměř jisté, že Karel Spáčil dostane v 1. kole šanci na levém wingbacku. Mému modelu se na něm mnoho věcí nelíbí – a většinou s tím souhlasím, sám ho vidím spíš jako projekt než okamžité řešení čehokoli – ale to, co se mu líbí, jako je posun míče vedením (90. percentil) nebo průniky do vápna ze hry (78. percentil), lze poměrně snadno přenést i výš do hřiště. Nepřekvapilo by mě tedy, kdyby nakonec Spáčil strávil třeba tři čtvrtiny času na levém wingbacku namísto soupeření s dozrátým Václavem Jemelkou.

Předpověď sezóny

Když měl model ocenit Plzeň za nečekaný titul v sezoně 21/22, projekce bodového zisku po základní části ukazovala 66,5; o Vánocích dokonce model toto číslo ještě navýšil na 68,9. V tu chvíli byla Viktoria favoritem na titul, ale všichni víme, jak to dopadlo — nakonec z toho bylo 57 bodů.

Teprve teď Plzeň poprvé od té doby znovu překročila hranici 60 bodů a doufá, že tentokrát model nezklame. Je mimochodem docela úsměvné, že loňské druhé místo znamenalo pro Viktorii „jen“ děleně desátou nejlepší základní část podle počtu bodů. Koubkovým chlapcům se přitom hranice 60 bodů jeví jen jako ten o něco pravděpodobnější výsledek (cca 55 %).

Odvážná předikce

Záznamy: 0/4. Červ se sice nechal vyloučit proti svému bývalému týmu, ale ne proti svému bratranci a Slavii.

Predikce: Plzeň uctí Kalvacha tím, že povede ligu v gólech ze standardních situací

Odůvodnění: Na vrcholu svých sil byl Lukáš Kalvach skvělým exekutorem standardních situací. Byl jedním z hlavních důvodů, proč Plzeň zvýšila svůj relativně bídný gólový přísun ze standardek z předchozích let na patnáct v sezoně 22/23 a následně na dvaadvacet v 23/24; přičemž standardky byly na oplátku velkým důvodem, proč Kalvach v posledních třech sezonách vedl ligu v očekávaných asistencích, když podle Wyscoutu nasbíral téměř 23 očekávaných asistencí z těchto situací. Asistence samotné jsou ale úplně jiná kapitola. Sám jsem si začal dělat detailní poznámky k zápasům v sezoně 21/22, kdy Kalvach čekal na svou první asistenci ze standardky až do 33. kola. O rok později si alespoň 5/6 svých asistencí připsal tímto způsobem a tento standard udržel i v následující sezoně (5 ze 7), jen aby loni tvrdě dopadl na zem s pouhými 4 asistencemi, přičemž tři (plus jednu nepřímou) zaznamenal až v posledních třech kolech. A to navzdory tolika promarněným šancím; v obou posledních ročnících totiž jeho standardky přispěly k 30+ spáleným šancím.

Lukáš Kalvach si zasloužil lepší výkaz. Takže ho teď Ladra a spol. řádně pomstí.

Ačkoli se toto tvrzení nemusí zdát dostatečně odvážné na základě průměrného xGFExpected Goals For (xGF) estimates how many goals a team should have scored based on shot quality, location, and context. ze standardních situací (0,43), což stačilo na druhé místo v lize, rozhodně odvážné je, pokud vezmeme v úvahu průměrný gólový přísun ze standardek (0,29), což už vydalo až na 9. místo. Ve skutečnosti Plzeň během celé Kalvachovy éry nikdy ligu v trefování černého ze standardních situací nevedla. Nyní v dost možná poslední Dwehově sezoně plné dominance v útočné šestnáctce (celkem 3,39 xG v minulé sezoně po 3,92 o rok dříve), odhaduji, že se to konečně změní.