Až příliš dlouho se fanoušci Teplic upínali k plané naději, že se konečně ozve nový majitel. Když k tomu letos v dubnu skutečně došlo, bylo to přesně to, v co doufali — a ještě víc. Miliardář Milan Kratina nepřinesl jen chytrou vizi a konkrétní plány na zrekonstruovaná Stínadla či nové tréninkové zázemí; podařilo se mu také udržet dosavadního hlavního sponzora AGC, s nímž prodloužil smlouvu o dalších devět let s primárním důrazem na financování mládežnické akademie. Jen kdyby té všudypřítomné ambici odpovídal i hráčský kádr…

Kolem FK Teplice se toho teď děje tolik, že je upřímně těžké držet krok. Infrastruktura je zjevně tou nejvyšší prioritou — a Kratinova Accolade má v této oblasti rozhodně co nabídnout, jakožto přední společnost (53. nejhodnotnější česká firma podle žebříčku Česká elita 2024) specializující se na rozvoj průmyslové infrastruktury po celé Evropě.

Už příští rok by měly začít práce na novém tréninkovém centru; některé části zázemí by pak měly být k dispozici pro potřeby A-týmu do roku 2027. To, co „nová Stínadla“ — snad dokončená ke konci roku 2029 — pravděpodobně ztratí na kapacitě (která se beztak naplno nevyužívá od roku 1999), získají na reprezentativnosti. Severní tribunu nahradí kanceláře, administrativní prostory a další zázemí pro hráče; hlavní tribuna pak pojme zcela novou VIP sekci.

Poté, co se díky neúnavné práci Martina Kovaříka a jeho týmu výrazně zlepšil zážitek z domácích zápasů pro teplické fanoušky — o čemž se mimo jiné mluvilo v povedené epizodě podcastu Away Days —, nastal čas, aby si více užili i hostující fanoušci. A možná — ale opravdu jen možná — si všichni časem dopřáli i pořádné pivo.

Blíže k dění na hřišti trenér Zdenko Frťala pevně věří, že tohle bylo naposledy, co jeho tým hrál ve skupině o záchranu. Než se ale tento cíl stane reálně pravděpodobným, klub by si měl nejspíš najmout alespoň jednoho skauta — ideálně rovnou celý tým. I to je ambicí, jak zaznělo v nedávném podcastu Kudy běží zajíc; a pokud možno spíš krátkodobou než dlouhodobou.

Ohlédnutí za sezonou 2024/25

Co se (zejména) povedlo

Na tým, který většinu sezony (včetně nadstavby) strávil ve spodní šestce, je tohle snad ta nejlepší možná týmová vizitka. V kontrole hry byly Teplice v podstatě na úrovni týmů z první osmičky. Co se týče formy venku a podílu na xG z pozičních útoků, mohly klidně mířit ještě výš. Jejich xPExpected Points (xP) measure a team's likely point gain from a particular game; not only based on sum xGF and xGA, but also based on distribution of shots (ie. five 0.01 xG shots won't give you the same chance for a win as one 0.05 xG shot). průměr je sice trochu zkreslen dominantním výkonem ve skupině o záchranu (průměr 1,77 xP na zápas), ale i po konci základní části by Teplice figurovaly na pohodlném 7. místě, kdyby se vše odehrálo podle představ xG bohů. Místo 41 bodů ale nasbíraly jen 34; 22 pozitivních xG výkonů z 35 utkání (stejný poměr mimochodem jako Baník) přetavily jen ve 12 výher. Sigma, která hrála ve skupině o titul, byla „v zelených číslech“ jen ve 12 případech — a přesto slavila stejněkrát. Bohemians na tom byli podobně (14 ku 10).

To v zásadě znamená, že sezona Teplic pokračovala právě tak, jak začala — 90. minutou a neuznaným gólem kvůli Trubačovu pokaženému rohu, jaký se na této úrovni jen tak nevidí, a následnou Spáčilovou pumelicí úplným závěrem utkání, v němž Hradec — který porazil Teplice i v předchozích pěti vzájemných zápasech bez inkasovaného gólu — nasbíral jen 0,24 xGFExpected Goals For (xGF) estimates how many goals a team should have scored based on shot quality, location, and context..

Alespoň že tato hradecká kletba již byla těsnou výhrou ve 30. kole zažehnána…

Co se (zejména) pokazilo

No, vlastně to výše… ale zároveň platí i toto: protože se skvělý venkovní xP průměr zdaleka nepromítl do reálného bodového zisku (místo pětadvaceti jen 15 bodů ze 17 venkovních zápasů), Teplice musely neustále dohánět manko na Stínadlech — a opakovaně v tom selhávaly. Jejich bodové tempo doma nebylo nijak zlé (8. místo), ale podprahová čísla ano; čtvrtý nejslabší útok podle xGF, sedmá nejhorší obrana podle xGAExpected Goals Against (xGA) estimates how many goals a team should have conceded based on shot quality, location, and context.. Pokud se zaměříme čistě na domácí zápasy, jen dva týmy zaznamenaly méně přihrávek a centrů uvnitř nebo kolem útočného vápna.

Co Teplice možná sráželo ještě víc, bylo jejich místy lehkovážné chování. Inkasovaly druhý nejvyšší počet gólů po protiútocích nebo ne/vynucených ztrátách (13), a jejich hráči nasbírali celkem 15 individuálních hrubek vedoucích ke gólům. Poměrově vůči všem inkasovaným gólům na tom byla hůř už jen Plzeň — a v případě Sklářů šlo pořád o jednu celou třetinu.

Nejužitečnější hráč (stále na palubě)

Podle mého MVP modelu (tradiční statistiky): Michal Bílek (57. místo v celkovém ligovém pořadí)
Podle pozičních modelů (pokročilé statistiky): Jaroslav Harušťák (85. percentil mezi beky)
Podle On-Ball Value (OBV) metriky StatsBomb: Ondřej Kričfaluši

Mezi hráči, kteří odehráli celou sezonu, vhodný kandidát není. Michal Bílek po Vánocích výrazně odešel výkonově a Jaroslav Harušťák po značnou část ročníku prohrával souboj o místo v základní sestavě s Albertem Labíkem. Klub měl ale  v zimě šťastnou ruku, když přivedl dva klíčové hráče — u svých předchozích zaměstnavatelů nijak zvlášť ceněné (a z celkem dobrých důvodů), kteří se však v Teplicích stali rozdílovými a pomohli snížit průměr inkasovaných gólů o výrazných 0,8 GAGoals allowed, including penalties/90.

Prvním z nich je Matouš Trmal. V Mladé Boleslavi sice nebyl nijak oslnivý (pustil šest laciných gólů), ale v Teplicích podával vesměs výborné výkony (jen jeden takový gól). Zatímco Richard Ludha a Luděk Němeček dohromady inkasovali o 8,98 gólu více, než by odpovídalo očekávání, Trmal záhy naopak 1,23 gólů navíc pochytal — to už je více než desetigólový rozdíl. Ačkoliv i Ludha rád vyráží z brány a snaží se hru ovlivňovat různými způsoby, Trmal to ve 24/25 zvládal efektivněji a spolehlivěji za oba své kluby; v celkovém součtu byl v krizových situacích pod tlakem lepší už jen Zadražil.

Ačkoliv za tím částečně stálo i Trmalovo časté vybíhání daleko z brány, Denis Halinský se mezitím ukázal jako stabilizující prvek teplické obrany, která díky tomu dosáhla na nejlepší ligový průměr xGA za posledních 10 kol. Výrazně rozdílná síla soupeřů v nadstavbě v tom samozřejmě hrála svou roli, ale ano — včetně Slavie. S Halinským ve stoprocentním zdravotním stavu během posledních šesti kol činil průměr xGA Teplic jen 0,56. Pro srovnání: nejlepší pětizápasový úsek Sparty v sezoně rezultoval v průměrných 0,63 xGA (po 29. kole). Plzeň se v jakémkoli šestizápasovém úseku 24/25 dostala pod Teplice jen mezi 2. a 7. kolem (0,54).

Přičítat týmovou defenzivu jedinému hráči je vždy ošemetné, ale v tomhle případě se těžko nehledá příčina zlepšení právě u Halinského. Jeho čtení hry bylo výborné, stejně jako jeho výchozí postavení v kombinací s dynamikou. A navíc — u slávistického hosta nikdy nejde jen o obranu; co se týče zapojení do rozehrávky a ofenzivní hrozby, lépe na tom bylo jen šest stoperů (čtyři z nich hrají za týmy z první trojky, těmi dalšími jsou Čihák a Králik).

Kdo má co dokazovat

ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz

Teplice nejsou nutně zvyklé na to, že větší kluby projevují zájem o jejich hráče.

Teď mají ve svých řadách rovnou dva takové.

Ondřej Kričfaluši míří výš než i do té úplné české špičky, a není to žádné tajemství ani překvapení i vzhledem k tomu, že se začal objevovat v různých žebříčcích typu „nejlepší hráči do 21 let v…“ od CIES Football Observatory. Kričfaluši byl vždycky předurčen k tomu, aby o něj měly zájem zahraniční kluby — spojuje výšku s pohyblivostí, čtením hry a jednou z nejširších škál přihrávek (ba i centrů z meziprostoru), jaké jsme v posledních letech u hráčů jakéhokoliv věku viděli. Zájem o něj prý evidují z Itálie, a stejně jako u Halinského (jehož hostování je možná mimochodem v ohrožení, neboť Teplice v nedávných volbách předsedy FAČR podpořily jiného kandidáta než Slavia a vztahy jsou teď na bodu mrazu) je pro klub nejoptimističtějším scénářem asi „do zimy“.

V případě Daniela Trubače byl naopak zájem Sigmy naprosto reálný, intenzivní a zahrnoval i pár vylepšených nabídek, nakonec se ale Olomouc zaměřila jinam. Zároveň u Trubače jde spíš než u Kričfalušiho o to odměnit klub za to, že ustál tlak, než že by si sám hráč chtěl nějaký ten transfer dál zasloužit. Jeho smlouva přitom vyprší dřív než Kričfalušiho (už příští léto), a skutečnost, že nebyl součástí nedávné vlny prodlužování spolu s Matějem Radostou a Robertem Juklem, může být určitým důvodem k obavám. Podobně jako Trubačovy nezvyklé zdravotní potíže během sezony 24/25 a skutečnost, že v některých oblastech nebyl sám sebou — ať už šlo o vstupy do vápna (z poklesu na 63. percentil) nebo přihrávky kompletované ve vápně či do něj (dříve 58,5).

Paradoxní je, že i když Trubač Teplicím v této sezoně patrně přinesl méně substance než v té předchozí (61. percentil celkově), zvenku to vypadá lépe — jednoduše proto, že místo čtyř vstřelil šest gólů, z nichž pět bylo navíc zcela klíčových. Pokud vše půjde hladce, měl by se dlouholetý záložník v průběhu sezony posunout do Top 10 klubových rekordmanů v počtu startů, a ani analogický posun v tabulce střelců není nereálný (na osamostatnění se od Jiřího Pacenhauera potřebuje sedm zásahů). Byl by to vskutku symbolický odchod, pokud na něj dojde.

Uprostřed léta

zvláštní poděkování za provedení letní přípravou FK Teplice náleží @SeveroCzech a @JohnHenry_1984

Obměna týmu

Všichni mluví o Boleslavi, Dukle nebo Karviné, ale i Teplice jsou na tom s odlivem kvality a herního času z jedné sezony do druhé velmi špatně. V jejich případě nejde ani tolik o minuty — Gning a zejména Yasser patřili mezi nejefektivnější útočníky v lize, přičemž druhý jmenovaný se podílel na gólu zhruba každých 100 minut —, jako spíš o body a další cenný přínos. Aktuálně Teplice udržely jen lehce přes polovinu svých branek ze sezony 24/25 (51,1 %). Prostor pro výraznou změnu už v tomto směru sice příliš není, ale když k tomu připočteme, že Harušťák nebude Frťalovi k dispozici většinu sezony, a Kričfaluši by navíc ještě mohl být odloven před koncem přestupního okna, rázem se případně bavíme o tom, že tým přijde o svého 1., 3. a 4. nejproduktivnějšího tvůrce šancí.

Největší upgrade

Působí to zbytečně složitě. Všechny „zvučné“ posily v podstatě jen zmírnily ztráty po odchodech těch klíčových — a to ještě jen částečně. Matyáš Kozák a Matěj Pulkrab v útoku, Matej Riznič rozpačitě pendlující mezi levým bekem a středem zálohy — nikdo z nich se ani zdaleka nedá označit za upgrade. Jsou to spíš jen slabé náplasti na zjevné oslabení. Možná pokud bychom izolovali Filipa Horského jako krajně orientovaného útočníka a porovnali ho s příchozím Matějem Náprstkem… dalo by se v tom něco najít? Náprstek byl každopádně z Jablonce uvolněn až příliš snadno, v Hradci výrazně podceněn a následně sehrál důležitou roli v tom, že Chrudim kráčeli do těsné barážové bitvy s Pardubicemi na parádní vlně — jen od konce března stihl ve druhé lize sedm gólů. Horský byl mezitím pro fanoušky FKT častým terčem kritiky.

Podívejte, dvaadvacetiletý útočník rozhodně není nepoužitelný — opakovaně se dostával do správných míst v šestnáctce a bez míče byl nepříjemný, když vysoko ve hřišti uhrál 20 míčů a pětkrát presinkem založil nebezpečnou situaci — ale i tak by strávil spoustu času na marodce. Mezi oněmi výbušnými sprinty se navíc často objevovaly letargické pasáže, nikdy zvlášť dobře nespolupracoval se spoluhráči ani pro ně, a bilance mínus 26 v rozdílu faulů za 15,5 startů je vyloženě děsivá.

Nejvýraznější downgrade

Zůstaňme ještě chvíli u kompletně rekonstruovaného útoku. O jedinečných kvalitách Gninga už jsme mluvili v předsezonním textu o Karviné, ale upřímně — odchod Mohameda Yassera může bolet ještě víc. Ve vzduchu byl pro Teplice naprosto klíčový, což žádná z posil nenahradí, a celkově představoval komplexní hrozbu uvnitř i okolo útočného vápna — vyhrával souboje o míč, aby do něj pronikl nebo ho tam udržel, měl razanci v zakončení a zároveň málokdy míjel bránu. Je těžké ho oplakávat, když kvůli životosprávě (na kterou mimochodem nepřímo upozornil i sám Frťala) a vleklém cyklu šrámů mezi jednotlivými zápasy nastoupil jen do 11 utkání v základu; ale stejně tak je snadné uznat, že šlo o nesmírně užitečného hráče.

Teoreticky by Pulkrab mohl alespoň nahradit Yasserovy kvality typu v boxu. Jenže pokud vycházíme ze sezony 24/25, i to by bylo dost přitažené za vlasy. Pulkrab vyprodukoval za 10,5 startů jen 8 střel zevnitř vápna (nejnižší průměr xG zvnitřku šestnáctky na zápas) a měl na kontě jeden jediný vstup do něj. Kozák si ve 11,3 startech vedl o něco lépe — 12 střel z vápna —, ale i tak šlo v průměru o druhý nejnižší průměr xG z těchto pozic, a z 29 pokusů o akci uvnitř šestnáctky uspěl jen v 6 případech. Poskládat méně schopnou dvojici pro operování v boxu by šlo jen těžko.

Abychom byli fér, Pulkrab má za sebou solidní minulost i povedenou přípravu, a v některých herních aspektech mu malý vzorek ze sezony 24/25 lichotil (např. očekávané asistence nebo tvorba gólů/šancí pro spoluhráče). U Kozáka ale žádná přívětivá interpretace nepřipadá v úvahu.

V tuhle chvíli je nositelem druholigových kvalit.

Mezera k adresování

Je pochopitelné, že Teplice byly do určité míry zaskočeny stažením Alberta Labíka z hostování. Jenže Labík už s Karvinou trénuje dva a půl týdne, a když Jaroslav Harušťák před týdnem bohužel utrpěl vážné zranění kolene, začalo být zjevné, že celý plán Teplic byl postaven čistě na něm. A o to víc to pak zabolelo. Teď už totiž doslova není o koho se opřít. Riznič sice v přípravě obstál, ale liga bude pro tento univerzální import ze slovenské druhé ligy úplně jiná záležitost. Zároveň nechcete tahat ani Švandu, ani Bílka na jejich slabší stranu, natož navrátilce Jakuba Horu, a Laco Krejčí už na to nemá nohy. Situace byla teď v létě natolik zoufalá, že na této pozici přišla i výzva pro pravého křídelníka Jakuba Emmera.

A co hůř: Harušťák nechyběl jen Janu Suchopárkovi na Euro jednadvacítek nebo Baníku Ostrava, který zvažoval aktivaci zpětného odkupu — on byl na prahu osobního velkého průlomu. Na to, že šlo o ligového nováčka, navíc v týmu ze spodní šestky, je jeho umístění v horní polovině u všech čtyř sad metrik pro krajní beky naprosto výjimečné. Harušťák se tak ocitl ve společnosti dvou slávistických krajních obránců, dvou sparťanských a Polidara. Jeho absence nyní znamená víc standardek pro Krejčího levačku — a výrazně méně průniků do vápna ze hry. V této konkrétní statistice byl Harušťák sedmý v celé lize, i před Slámou nebo Fleišmanem.

Nová naděje na obzoru

Mnoho fanoušků Teplic očekává velké věci od Daniela Danihela (roč. 2005), jehož jméno budí zaslouženou pozornost a který by mohl snadno využít dlouhodobé absence Lukáše Marečka (vynechal celou přípravu). Jenže Danihel už si vlastně průlom odbyl loni. Další teenager mezi stopery, Nojus Audinis, by se mohl k prvnímu týmu o něco přiblížit také, ale zřejmě ne natolik, aby měl v této kapitole své místo. Patří sem ale ještě John Auta se svým 44minutovým vystoupením v nadstavbě? Řekl bych, že ano. Je ze všech tří nejmladší (04/2006), a jeden poločas určitě nestačí k plnému docenění jeho rychlých, dynamických kliček, podpořených extrémně nízkým těžištěm. Teď si zkoušel post levého wingbacka, kde by ho na nejvyšší úrovni pravděpodobně zavalili, ale pokud Teplice přejdou na 4-5-1 nebo 3-4-3, mohl by být trefou do černého.

Před sezonou 2025/26

Níže je uvedena aktuální soupiska s maximálně 4 alternativami pro jednu pozici. Barevné hodnocení je statickým přehledem situace v celé lize k 5. červenci a je jen hravou drobností pro zpestření; samotná uvedená jména by měla být relevantní k dnešnímu dni. Chcete-li se dozvědět více o mém přístupu k sestavování “depth chartů” se všemi jeho omezeními, zamiřte sem.

Primární formace

To v podstatě neexistuje — dalo by se říct, že záměrně. Frťala rád přepíná mezi různými variantami se třemi stopery a formacemi 4-4-2 či 4-5-1, a přesně tak to bude pokračovat, jelikož celá letní příprava odpovídala tomuto dřívějšímu chaosu. Absence klasického levého beka a přetlak zdravých hrotových útočníků by klidně mohly vést k zahájení sezony v rozestavení 3-5-2, s Krejčím na lavičce, pravákem Matějem Radostou na levé straně a Kričfalušim ve stoperské trojici — tedy tak, jak to vypadalo v generálce.

Nahodilé poznámky

Když už je řeč o Radostovi — ten udělal v minulé sezoně povzbudivý krok kupředu, aniž by to vlastně někdo pořádně zaznamenal, a mohl by být lepší volbou na levé straně bez ohledu na (vynucenou) situaci. Zatímco Krejčí teď už možná jen oddaluje odchod do důchodu, Radosta teprve načíná nejlepší roky a získává čím dál víc sebevědomí ve finální třetině jako jeden z nejlépe centrujících hráčů v lize.

Musel jsem se hodně držet, abych vám neukázal pizza graf Michala Bílka, protože rozhodnout, do jaké poziční kategorie ho vlastně zařadit, bylo strašné peklo. Nakonec jsem ho šoupnul mezi ofenzivní záložníky (CAM), protože často operoval vysoko — buď jako součást tříčlenné zálohy, nebo jako pravý křídelník — ale spokojený s tím rozhodně nejsem. Letos v létě se ostatně v klasicky bizarním stylu mihl jak na stoperu, tak na podhrotu. Jak jinak. Takže místo toho tady máte mého dalšího oblíbence ze sezony 24/25:

A nakonec můj oblíbený bek na koukání. Ne ten nejlepší — ale rozhodně jeden z nejzábavnějších. Josef Švanda by dneska asi dostal nálepku „nečeský typ“, protože je to technicky vybavený krajní obránce jedoucí na riziko, jaké u nás zrovna ve velkém nevyrábíme. Umí všechny ty parádičky: obejít hráče jeden na jednoho (možná nejlépe ze všech mimo Dioufa — rád si míč píchne kolem soupeře a obehně ho), s neuvěřitelnou flexibilitou sbírat odražené míče, a rozumným počínáním v tzv. cutback zóně (přihrávky pod sebe). Je to totiž hlava mazaná, víte — tedy pokud po něm zrovna nechcete centr.

Bitva o místo na slunci

Ztráta Mićeviće po vypršení smlouvy a trvalé zdravotní problémy Marečka představují určitý bolehlav — ale zároveň i příležitost. Zatímco navrátilec Yehor Tsykalo během léta nikoho nepřesvědčil, Dalibor Večerka si pravděpodobně upevnil pozici v základní sestavě před Lacem Takácsem. A to je samo o sobě trochu překvapivým zvratem. Na jaře ve mně Večerka vyvolával spíš rozporuplné pocity — viděl jsem spíš to špatné (mizerná rozhodnutí ve vápně; aktivní účast na 8 inkasovaných gólech, tedy 72,7 % těch, kterých byl přímým svědkem) než to dobré. Ale zjevně je to hráč extrémů. V některých herních aspektech je naprosto nepoužitelný (většinou ty, co souvisejí s předvídavostí a postavením), v jiných naopak patří mezi elitu (zejména v soubojích 1 na 1).

Večerka bude i v sezóně 25/26 stále hráčem ve vývoji — a to jistě není to, co byste chtěli slyšet, když nahrazujete dva prověřené hráče a zároveň přicházíte o dva z nejspolehlivějších přispěvatelů směrem dopředu (což Večerka rozhodně není). Mićević byl komplexní a zlepšující se nahrávač, Mareček zase vždy připravený vytasit nečekaný centr z hloubky pole. O to zásadnější je udržení Halinského v kádru.

Předpověď sezóny

Ačkoli Teplice již potřetí v řadě překonaly svůj původní bodový odhad pro základní část (v součtu se model už spletl o neuvěřitelných 19,6 bodu!), aktuální predikce je přesto pesimističtější než ta loňská. Je pravda, že simulace probíhaly ještě v době, kdy nebylo jasné, co bude s Halinským, ale i samotná ztráta Yassera, Gninga, Mićeviće, Langhamera či Labíka bez adekvátní náhrady by bohatě stačila na pouhé přešlapování na místě. To ovšem neznamená, že je vše černé — v roce 2022 byly Teplice podle tohoto modelu jasným favoritem na přímý sestup (68 %), zatímco nyní jsou tři kluby v horším výchozím postavení. Šance, že skončí tam, kde by si to Frťala představoval (uprostřed tabulky), je nyní 26 % — stejně jako pravděpodobnost, že se nevyhnou baráži. Takže pro „Skláře“ zase jen více toho samého?

Odvážná predikce

Záznamy: 1/4. Mićević si další start za reprezentaci nepřipsal.

Predikce: Trmal bude i po sezoně stále mít nejvyšší podíl čistých kont ze všech golmanů FKT

Odůvodnění: V tuto chvíli Matouš Trmal neinkasoval v nadpoloviční většině svých startů za FK Teplice (6 z 11), přičemž celkově obdržel jen pět branek. Udržet si taková čísla během další celé sezony samozřejmě není reálně možné, ale věřím, že má dostatečný „polštář“ na to, aby zůstal na čele klubového žebříčku až do léta 2026. Co by to znamenalo v praxi? Řekněme, že Trmal nastoupí do 30 zápasů za Teplice, se zohledněním případného rotování, zranění či karetních trestů; v takovém případě by potřeboval přibližně 13 čistých kont, aby si udržel podíl nad 46 %. A to je zvládnutelné.

Přesto jde o odvážné tvrzení. V celé historii Teplic totiž jediným brankářem, který se nad hranici 46 % dostal dvakrát, zůstává legendární klubový patriot Jiří Sedláček. Tři nejvýraznější brankářské postavy FKT, jak jsem je stihl vnímat já osobně — Tomáš Grigar (2011/12), Tomáš Poštulka (2004/05) a Libor Macháček (1998/99) — překonaly hranici 13 čistých kont každý jen jednou.

Bude teď Trmal stát za nejlepší obranou, jakou kdy Teplice měly? Rozhodně ne. Ale mohl by být nejčistěji talentovaným brankářem ze zmíněné trojice? Není to na jednoznačné „ne“, řekněme to takhle. Trmal už se dvakrát k hranici 13 čistých kont výrazně přiblížil — 10 jich nasbíral v sezoně 2018/19 jako dvacetiletý ligový zelenáč, 12 pak o rok později — a v uplynulé sezoně na tuto metu konečně dosáhl, byť si to rozdělil mezi dva kluby (7+6 ze 31 startů). Po tvrdém pádu na zem v sezóně 2023/24, kdy za Mladou Boleslav udržel jen dvě nuly ve 25 startech, bych si klidně vsadil na to, že se Trmal v příštím ročníku vrátí na absolutní vrchol své výkonnosti.