Nové obzory odemknuty. Přesně jak většina z nás předpovídala už před rokem, MFK Karviná vstoupila s trenérem Martinem Hyským do nové éry. Rozhodně nejde o žádného obyčejného kouče — bývalý lodivod Vlašimi dohlíží na to, aby se z Karviné nestala pouhá beztvárná farma Slavie bez vlastní tváře a směru. Díky své charismatické osobnosti, taktickému fištrónu, odpovědnosti a neúnavné snaze všechno poskládat tak, aby to v kraji, kde Karviná dlouhodobě paběrkovala, dávalo smysl, se Hyský stal pro Karvinou v jistém smyslu tím, čím je Janotka pro Sigmu — nenápadně přetvářející silou, která nemění jen výsledky, ale i identitu.

Jsou drobnosti, kterých si pozorovatel zpovzdálí jako já, ani nevšimne nebo ho nenapadne je vůbec brát v potaz. Třeba to, jak moc si fanoušci cení, že součástí Hyského realizačního týmu zůstávají regionálně zakořenění Marek Bielan a Radim Grussman — dvojice, která loni na jaře vytáhla Karvinou z nejhoršího. Bylo to Hyského rozhodnutí. Stejně jako to, že si udělal čas a navštívil soustředění mládežnického výběru. Nejspíš už sice nebylo jeho rozhodnutím, že klub konečně navázal smysluplnou spolupráci se symbolem města – Lázněmi Darkov, které až do teď bizarně sponzorovaly Slovácko. Ale i to může jedině pomoci.

Je samozřejmě vždycky trochu riskantní svazovat klub s jednou osobností na tak nestabilní pozici, jako je trenér, ale Hyský jako by byl z jiného těsta. Na rozdíl od jiných silných person totiž často odmítá dělat ze všeho show o sobě. Když velmi veřejně (ale slušně) odmítl nabídku stát se novým trenérem Mladé Boleslavi, bylo to sice o něm… ale jen v tom smyslu, že svou práci v Karviné nepovažuje za dokončenou. Zatímco většina fanoušků počítá s maximálně dvěma roky, Hyský by je mohl reálně překvapit. Je zjevně trenér s dlouhodobou vizí, orientovaný na budování odkazu — tedy typ, na který Karviná, ba celý český fotbal, není zvyklá.

Prozatím si tedy ušetřeme odpovědi na těžké existenciální otázky a vynechme i tu zdánlivě povinnou naslepo mířenou spekulaci, jestli je vlastně v pořádku, že představitelé vašich ligových rivalů veřejně naznačují, že trenér a/nebo hvězdný hráč jsou částečně placeni jiným, dominantním klubem. Je to divné pro všechny zúčastněné, bez debat i trochu pofidérní, a možná i lehce za čárou — ale to je tak všechno, co k tomu my, zvenčí, můžeme říct nebo si myslet. Teď si pojďme prostě jen užívat tu jízdu, bezstarostně, jako takový malý hold přístupu, který MFK zjevně plánuje volit pro každý ze střetů s velkou trojkou. Slavii nevyjímaje.

Ohlédnutí za ročníkem 2024/25

Co se (zejména) povedlo

Pořád mi nejde do hlavy, jak Martin Hyský dokázal v té konkrétní chvíli, v tom konkrétním rozpoložení, vymámit z týmu jednu ze tří šestizápasových sérií bez porážky v celé historii klubu (a první od dubna 2018!). Začalo to proti Slovácku, v 23. kole, 3. března — jen pár týdnů poté, co tým oficiálně přišel téměř o veškerou kreativitu v podobě Davida Mosese, Gianniho-Fivose Botose a Amara Memiće. Skončilo to v 28. kole, 5. dubna — po měsíci, během kterého Karviná absolvovala čtyři venkovní zápasy (z toho třikrát daleké výjezdy do Čech), jen dva domácí duely, historicky první výhry nad silnějšími soupeři (Boleslav, Olomouc) a zaznamenala průměr téměř dvou vstřelených branek na zápas. Výsledkem je, že současné trio v čele týmu (Hyský, Bielan, Grussman) je dnes podepsáno pod čtyřmi z celkových jedenácti čtyřzápasových sérií bez porážky, které MFK Karviná zvládla od sezony 2016/17 — neuvěřitelných 36 % za něco málo přes dvanáct měsíců.

Další trik z kouzelníkova klobouku: návrat Karviné jako domácí tvrze. V sezoně 2016/17 vtrhla Karviná do ligy jako uragán, na nově rozšířeném stadionu nasbírala 22 bodů z 15 zápasů (téměř polovinu všech možných) a nastavila tím dvacetibodovou laťku i pro další dvě sezony. V následujících čtyřech ročnících ale MFK na tyto výkony už nenavázala — pokaždé zůstala hluboko pod průměrem 1,2 bodu na domácí zápas. Teď je zpět. Jela si doma na vlně 1,4 reálného bodu na zápas (10. místo) a 1,5 očekávaného (8. místo). A to i přesto, že hned ve čtyřech těchto duelech dohrávala o jednoho hráče v poli méně. A vlastně, když už jsme u toho…

Co se (zejména) nepovedlo

Trénovat tým, který v průměru absolvuje nejdelší výjezdy ze všech 16 účastníků Chance ligy, je samo o sobě dost náročné. Ale úplně jiná disciplína je, když se z pěti takových cest (dobře, čtyř — jedna vedla jen do sousední Ostravy) vracíte s tím, že jste jejich podstatnou část odehráli v oslabení. Karviná strávila celkem 8,8 % celé sezony v deseti — jeden z pouhých dvou týmů, které se přiblížily hranici 10 %. To je hodně. (Celkově mimochodem Karviná figurovala hned v 11 utkáních, kde do děje vstoupila nějaká červená karta. V součtu jich v jejích zápasech padlo 14.)

Tím se dokresluje obraz všudypřítomné naivity. Je sice možná obdivuhodné, že se i proti Slavii snažíte hrát odzadu, ale v momentě, kdy z toho vypadne porážka 1:5 a jedna z nejvyšších hodnot xGAExpected Goals Against (xGA) estimates how many goals a team should have conceded based on shot quality, location, and context. v dějinách (5,41), už to zavání zbytečně zatvrzelým trváním na svém. Tím spíš, že šlo už o 14. zápas sezony — to už by Karviná zkrátka měla vědět líp. Nikdo nenavrhuje, aby Hyský opustil své zásady, ale jejich občasné pragmatické naředění by určitě nebylo od věci a mělo by patřit mezi priority pro sezonu 25/26. Sparta (17. kolo) a Jablonec (22. kolo), oba duely dohrané v plném počtu a zároveň se čtyřmi a více obdrženými góly, jsou další takové příklady.

Nejužitečnější hráč (stále na palubě)

Dle mého MVP modelu (tradiční statistiky): Jakub Lapeš (17. místo v rámci celé ligy)
Dle mých pozičních modelů (pokročilé statistiky): Jakub Lapeš (82. percentil mezi brankáři)
Dle metriky On-Ball Value (OBV) Statsbomb: Jiří Fleišman

Když přišel čas sestavit brankářskou hierarchii Karviné pro sezonu 2024/25, upřímně jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlel. Bylo jasné, že jedničkou má být Milan Knobloch, zatímco Jiří Ciupa se zdál být tou pravou, zkušenější dvojkou. Jakub Lapeš byl v mých očích až třetí volba. O dvanáct měsíců později? Knobloch je bez angažmá od ledna, Ciupa stále působí v Jihoafrické republice, kousek ode mě, a Lapeš — toho času “veterán” dvou ligových startů — je po právu MVP Karviné. Zaznamenal největší míru složitých zákroků na zápas (celkem 17), a navrch přidal pět úspěšně vyřešených situací jeden na jednoho.

Čerstvě šestadvacetiletý gólman rozhodně není bezchybný — spousta jeho ztrát v soubojích nebo při rozehrávce vedla ke střelám soupeřů, často kvůli nejisté rozehrávce odzadu nebo nepovedeným pokusům o zachycení míče (claims). Jenže zaprvé, tohle všechno bohatě vyvážil špičkovou „damage control“ — ať už šlo o výběhy daleko od brány (což Hyský požaduje a vždy požadovat bude), nebo 10 jistých vyboxování v kritických chvílích. A zadruhé, je dost možné, že tahle agresivita pro něj sama byla novinkou — stejně jako dřív pro Knoblocha — a nutno dodat, že v této proaktivní roli působil Lapeš s přibývajícím časem čím dál jistěji. Většinou na špičkách a pozorný Lapeš teoreticky zneškodnil nejvíc branek zpoza vápna (2,27).

Ve výsledku žádný brankář MFK neudržel v jedné sezoně tolik čistých kont jako on.

Ani Laštůvka, ani Holec.

Kdo má co dokazovat

ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz

Nedočkavě vyhlíží velkou nabídku, zatímco zároveň neochotně zůstává v pohotovosti, kdyby měl znovu pomáhat Karviné — jenže Filip Vecheta se možná ničeho takového letos v létě nedočká. Některé kluby zkrátka ještě nemohou být přesvědčené.

A já jim vlastně rozumím.

Aby bylo jasno — Filip Vecheta byl pro Karvinou fantastický úlovek. Ale zároveň šlo o případ, kdy se naskytla příležitost nejen kvůli zapojení Slavie, ale i — ne-li hlavně — proto, že stagnace ve Slovácku už byla neúnosná a z Vechety se, ruku na srdce, stávala až podezřele snadná kořist. A to se mi v celém tom příběhu často ztrácí: ano, Karviná by se dřív na hráče Vechetova statusu možná vůbec nedostala, ale jaký ten status vlastně byl? Jeden z nejméně přínosných hroťáků sezony 23/24, který u Martina Svědíka nikdy nebyl zrovna oblíbenec? Tři góly jako strop? Vechetova úroveň kvality rozhodně nebyla blízko té slávistické — a dost možná ani nikdy nebude. Vždycky to asi bylo víc o tom, jak se to celé finančně složí, než o nějakém promyšleném přestupovém mostu směrem pod pražské reflektory.

Na druhou stranu — ano, Vecheta se výkonnostně Slavii evidentně přiblížil. Tedy alespoň co se týče viditelného výstupu. Pod povrchem to ale bylo pořád hodně podobné. Stále měl potíže tvořit šance pro spoluhráče. Ve vzduchu sice lépe využíval svou postavu, ale dál se trápil s koordinací končetin při defenzivní práci. A i na poměry typického „hráče do vápna“ je jeho průměr 0,23 vstupu do šestnáctky za zápas vyloženě tristní (tohle je teritorium Jakuba Řezníčka). Z otřesného zakončovatele se stal nadprůměrný, budiž — ale jak moc mu v tom věřit, když má vyšší index štěstí než Kliment (3,8 „navíc“ vstřelených gólů)?

Odtud se bere ta extra motivace se ukázat.

Vecheta to musí předvést znovu. Teprve pak pochybovači jako já zacouvají do křoví jako tady Homer Simpson.

Uprostřed léta

zvláštní poděkování za provedení letní přípravou MFK Karviné náleží @sispais_06 a @Karvina_Direct

Obměna kádru

Pořád ještě sice žije naděje, že se vrátí Alexandr Bužek — momentálně poněkud zvláštně chybí jak na soustředění Slavie, tak Karviné, bůh ví proč — ale i kdyby k tomu došlo, na temném obrazu karvinského hráčského zemětřesení to moc nezmění. Loni se klub rozloučil se sedmi hráči s 900+ minutami na kontě kvůli přípravě na razantní změnu trenéra, letos v tom pokračuje. Někteří z těch, kdo byli fakticky odstřihnuti, patřili ještě k reliktům Jarábkova režimu (Raspopović, Ražnatović, Bergvist v létě; Regáli, Svozil a Mikuš v zimě), jiní už byli příchody pod Hyským, které neklaply (Čavoš, Tomič). Připočtěte Botose s Mosesem a dostanete se na 16 hráčů, kteří dostali v sezoně 2024/25 minuty a se kterými se Karviná už rozloučila — víc jich registruje jen Dukla (19). V defenzivě (včetně brankářů) to schytala víc už jen Boleslav a co se týče procenta odebraných gólových příspěvků, předběhly Karvinou pouze Boleslav a Dukla. Které zjištění má tedy větší váhu: že Memić i Botos byli navzdory odchodu v půlce i na konci sezony pořád v Top 3 gólových přispěvatelů týmu (12 a 11), nebo že Karviná bez nich dávala víc gólů na zápas než s nimi (1,31 vs 1,21)?

Největší upgrade

A právě tady může touha po „dalším rozměru Vechety“ nabrat dost nečekaný zvrat: Abdallah Gning mu k tomu totiž klidně může napomoci a stát se chybějícím článkem prostě tím, že do Karviné naplno přenese svou vlastní hru. Slyšel jsem šumy o opakovaných zdravotních problémech, které mu prý ubraly na typické svižnosti — ale já to nevidím. Na jednom čtverečním metru Gning pořád dělá věci, na které v lize jen málokdo má. Každým druhým dotykem s míčem loni něco rozpohyboval, stejně jako ve své průlomové sezoně. Ať už faulem na sebe, nebo prostým prodřením se skrz obranu, rozjel 14 šancí nebo gólových akcí. V celé lize byli v tvorbě nebezpečí pro svůj tým víc namočení už jen Kušej, Kliment a Adediran.

Ve finále byste mohli vzít Vechetovu pizzu, položit na ni tu Gningovu — a dostanete RoboCopa. Tam, kde Gning doháněl fanoušky Teplic k šílenství neproměňováním tutovek a obecně kazením 70% akcí uvnitř vápna, tam si Vecheta vedl v pohodě, nebo i líp. Naopak tam, kde Vecheta působil líně nebo neohrabaně, Gning svou agilitou neustále narušoval klid a řád. Otázka teď zní: zvládne Gning fungovat i na desítce, aby Hyský mohl dál stavět na svém 4-2-3-1? Na papíře ano — a s typem jako Vecheta už si rozuměl, viz spolupráce s Yasserem.

Nejvýraznější downgrade

Jistý propad soupisky Karviné — konkrétně její středové linie — nebyl tolik o jednom konkrétním jméně, jako spíš o postupném úbytku kvality i kvantity. Začalo to Mosesem na přelomu roku, zodpovědně se vracejícím strážcem vápna, jehož absence byla na jaře citelná; pokračovalo to Bužkem (byť v double pivotu skoro nenastupoval) a Patrikem Čavošem, a celé to ještě zhoršilo částečné stažení Boháče do obrany — čímž možná dlouhodobě zmizel z rovnice další kus člověka (na depth chartu jsem ho záloze ponechal k dobru spíš jen z lítosti).

Teprve v tomhle kontextu se dá na Čavoše dívat víc jako na citelnou ztrátu a míň jako na prospěšný odchod. Upřímně — nebyl to žádný zázrak, jen zkušená výplň, která těžia z anonymity a z toho, že toho moc nepokazila. Jenže když váš plán B na zalepení díry po něm spočívá v podstatě jen v tom „sedět a čekat na Godota… tedy Bužka“, tak to není na vyšší známku než 3-.

Mezera k adresování

A když už jsme u Boháče: je docela ironické, že tím, že ho necháte nechat ještě větší díru ve středu pole, vlastně plně neřešíte jinou velkou potřebu, která podle mě zůstává stejně palčivá jako dřív. Karviná si totiž systematicky každé přestupové okno po jednom odmazávala přesně ten typ prověřeného, stabilního stopera — Bederka, Svozil, Bergqvist — který nyní nutně potřebuje. Dá se namítnout, že Krčík, který má za sebou dvě sezony v roli ligového startera, už tím „prověřeným“ je. Jenže “stabilní” rozhodně není — vzadu dělá minimum přínosného a fuckupy sbírá až příliš často. V rozehrávce je cenný. A tím to končí.

A tak se stává, že i na prahu svých nejlepších let je Krčík spíš hráč náladový než spolehlivý — což je obzvlášť špatná zpráva, když ho zblízka doplňují další dva dozrávající, ale stejně vrtkaví stopeři. Sahmkou Camara svým sebevědomým nástupem do ligy vyvolal vlnu zájmu jako jakýsi nový Eduardo Santos, ale když prvotní pozdvižení ustalo, zůstala spíš rozpadlá konstrukce. I ta na první pohled očividná jistota a technika na míči při riskantní rozehrávce zezadu se ve finální třetině překlápí do absolutního ničeho. Co je ale důležitější — všichni tři čistě karvinští stopeři se pohybují v rozmezí od 29. do 34. průměrného percentilu, pokud jde o konzistenci a spolehlivost. A hádejte, kdo mezitím skočil do top 10 percentilu v kategoriích „tendence k výpadkům v obraně“ a „net performance“ (poměr mezi dovolenými a přerušenými nebezpečnými akcemi soupeře na zápas)? Jaroslav Svozil.

A právě tady by se Boháč mohl nakonec hodit. Neodehrál dost minut na to, aby se kvalifikoval na pizzu, ale i tak jsem si jeho čísla bokem prohnal — čistě ze zvědavosti. A málem mě to posadilo na zadek. Byl by nejčastějším „zachráncem“ hluboko na vlastní polovině (díky klíčovým blokům a záchytům), nejúspěšnějším sběračem volných míčů a zároveň nejbystřejším hráčem, co se týče čtení hry. Slavit by bylo předčasné — ale řekněme, že moje zvědavost je vzbuzená.

Nová naděje na obzoru

Všechny karvinské výběry U-17, U-18 a U-19 jsou zpátky v nejvyšších soutěžích svých kategorií (pouze U-16 zůstávají, po nešťastném druhém místě, tam kde byly), a to hned rok po čtyřnásobném sestupu, který způsobil jediný rychle vykolejený půlrok devatenáctky. A to je zdaleka nejdůležitější zpráva ohledně mládežnického fotbalu pro nejvýchodnějšího účastníka Chance ligy. Nejstarší z výběrů to zvládl naprosto suverénně — až tak, že si mohl už v průběhu sezony dovolit posunout některé své top hráče výš, do třetiligového béčka (extrémně mladého, ale mimo ohrožení sestupu). Šlo hlavně o zahraniční talenty, jak už je v Karviné zvykem — zaujali především Cadu (6+3 na jaře za béčko, a to jako bývalý stoper/defenzivní záložník předělaný na hrotového útočníka) a Yahaya Lawali (r. 2006; 3+8), kteří ve vyšší kategorii rychle zaujali, zatímco svým vrstevníkům nechali napospas mj. i jistého Al-Ameena Durosinmiho — podle dostupných informací opravdu příbuzného Rafiua.

Na rozdíl od Cadua se Lawali připojil k áčku na hlavní přípravný kemp v Krakově a mohl by si říct o minuty buď na jednom z krajů, nebo dokonce ve středu zálohy, kde byl občas také uváděn. Podle Wyscoutu nastupoval na U-17 Africkém poháru národů 2023 jako primární pravý bek Nigérie, která tehdy vypadla ve čtvrtfinále; podle Šimona byl mezitím pro béčko hlavně levým bekem či záložníkem. Hyský miluje hráče do šířky, kterým je jedno, na které straně hrají.

Před sezonou 2025/26

Níže najdete aktuální (plus minus) soupisku týmu, přičemž pro jednu pozici uvádím maximálně čtyři alternativy. Barevné hodnocení je statickým snímkem ligové situace k 5. červenci a slouží jen jako hravý doplněk pro lepší představu; uvedená jména by ale měla být relevantní i dnes. Pokud vás zajímá víc o mém přístupu ke konstrukci depth chartů, včetně všech jeho omezení, zavítejte sem.

Nahodilé poznámky

Obě krajní obranné pozice Karviné by letos mohly být tiše výborné. Jan Chytrý, který si odbyl druholigový debut už jako čerstvý devatenáctiletý a od té doby šel pořád dopředu, přináší mladické zkušenosti — podobně jako svého času Tomáš Vlček. Pokud by se mu nedařilo, nebo bude potřeba záskok na levé straně, kde už také několikrát za Jihlavu nastoupil, Kristián Vallo je víc než solidní náhradník. Hra se pro něj často zpomaluje, když zvládá nejrůznější souboje a situace 1 na 1 s přehledem — někdy až neuvěřitelně velkým. Vysoká modrá hodnocení nejsou v jeho případě náhodná:

Na levé straně je Albert Labík (zatím bez smlouvy), proslulý svým čichem na zakončení a častými náběhy do vápna, který si to rozdává s neúnavně relevantním čtyřicátníkem Jiřím Fleišmanem.

A nakonec dva hráči, na jejichž přirozený výkonnostní posun s ohledem na věk Karviná sází možná nejvíc. Samko má neuvěřitelný tah středem a umí se dostat do zakončení — jen málokdo v lize vnášel míč do vápna tak často a ochotně jako on. A co se týče Davida Planky, ten po právu patří mezi největší objevy sezony 24/25 v rámci celé ligy. Jeho syrové percentily zatím možná tak úplně neoslní, ale zatímco Samko je hodně „na život a na smrt“, Planka je sázka na jistotu, pokud jde o posun míče dopředu bez ztráty. V tomhle ohledu je jednou z nejbezpečnějších voleb v celé soutěži — v metrikách zaměřených na progresi míče byl prvním hráčem, který už nedosáhl na označení „silný/strong“, a lepší než třeba Hlavatý, Trubač nebo Havlík. To už je pro letní ročník 2005 dost velká pochvala, o tom žádná.

Pojďme si vlastně na toho brzy dvacetiletého kluka posvítit ještě víc. Od Planky je určitě fér čekat větší zapojení do tvorby šancí ze hry, ale jeho cit pro standardky je už teď cenným aktivem — a možná je spíš na Hyském, aby svého mladého oblíbence začal systematičtěji posouvat blíž k soupeřově bráně a nechal ho vařit. Planka uspěl ve 13 z 26 pokusů o akci uvnitř vápna, což je další důkaz efektivity — a to nejen vzhledem k věku. V jeho nohách se skrývá ještě víc. Teď už jen najít klíč.

Bitva o místo na slunci

Přijde mi to jako včera, co Ebrima Singhateh dorazil do Karviné jako projekt na opravu — a najednou je z něj nejdéle sloužící čistokrevné křídlo v týmu? Uf. Přitom je skoro jisté, že Hyský bude i nadále občas využívat Samka a/nebo Ayaosiho na kraji, tak jako to dělal po část sezony 24/25, ale takový výchozí bod je prostě fascinující. Tím spíš, když vezmeme v potaz, že Singhateh může brzy uvolnit místo jinému novému příchodu, Ousmanu Condému — skutečnému taháku mezi křídly a jednomu z nejžádanějších U-21 hráčů druhé ligy, který má podobný, ale snad ještě vyspělejší profil.

Další čisté křídlo bojující o přežití a zřejmě i o jediné volné místo (pokud počítáme s tím, že Gning se Samkem obsadí dvě ze tří pozic pod Vechetou, ať už v jakémkoliv rozestavení), Samuel Šigut je hráč, na kterého mám osobně o něco lepší názor — i když podle pizzagrafu vypadá ještě jednorozměrněji než Singhateh. Šigut je především specialista na situace 1 na 1 s výborným tahem do vápna, a když vezmete v úvahu dynamácký kontext, který tíží jeho vzorek, vypadá fakt, že v přímé tvorbě šancí a gólových akcí na zápas předčil i Memiće, najednou docela obstojně. Je to další proaktivní, věčně zapojený ofenzivní hráč — takový Gning pro chudé.

Jedním z kandidátů na průlom, který možná až příliš tiše proplouvá pod radarem, je Emmanuel Ayaosi. Jeho minutáž je sice nebezpečně malá, ale i v těch 550+ minutách stihl ukázat škálu dovedností hodnou švýcarského nože — od otravného pressingu až po kreativní přihrávky. Kdyby dostal pár startů v řadě, mohl by se rychle rozhořet. Navíc je mu pořád teprve dvacet.

Předpověď sezony

Krátkodobý cíl Karviné — ten, za kterým se vydala hned v den, kdy Hyský podepsal smlouvu — je jasný: odpoutat se od skupiny věčně nálepkované jako „ti, co se chtějí vyhnout baráži“. Prvním krokem bylo dostat se do bezpečných vod prostřední skupiny, což se povedlo. Ale zopakovat to dvakrát po sobě bývá pro kluby karvinského střihu, kvality a rozpočtu často nepřekonatelný kopec. Šance? Jen 28 %. Jenže — loni šli proti ještě nižším kurzům (16 %) a už o Vánocích měli na kontě 80 % ze své původní predikce na základní část (28,9 bodu). Dva extra body a 83% pravděpodobnost záchrany už vůbec nejsou zanedbatelné.

Odvážná predikce

Záznamy: 0/3. Karviná ve skutečnosti zaznamenala 3. nejnižší průměrnou návštěvnost, ne nejvyšší

Predikce: Karviná stanoví rekord v počtu zápasů v řadě se vstřeleným gólem

Odůvodnění: I když jsme v tomto směru dřív vyjmenovali slušnou řádku úspěchů, jeden bolestivě těsný moment na hraně klubové historie přece jen zůstal neuzavřený — Hyského parta jen o fous nedotáhla sérii zápasů s aspoň jedním vstřeleným gólem do nového klubového rekordu. Nutno uznat, že alespoň dorovnali nejdelší šňůru z ročníku 2017/18 (10 zápasů) díky fantastickému startu proti Spartě, ale už o víkendu nato v Jablonci, kde domácí pro čisté konto sotva museli vyvinout nějaké úsilí, padla klec.

Příště už to ale klapne.

Pokud Karviná v nějaké části kádru udržela úroveň, tak je to ofenziva (alespoň prozatím), tak proč ne? Ve skutečnosti to možná není ani tak odvážné tvrzení — Teplice zvládly natáhnout gólovou šňůru na 19 zápasů ještě v roce 2023. Takže přidávám bonusovou drzou predikci: Denny Samko, hrdina památného duelu se Spartou a jinak překvapivě neefektivní zakončovatel, se trefí právě v tom rekordním utkání.