Loni v létě se veškerá pozornost točila kolem Ďolíčku a plánů rodiny Jakubowiczů vzít věci do vlastních rukou; dva roky po tom, co se slib radnice hlavního města – majitele ikonického stadionu – ukázal být jen frustrujícím způsobem prázdným gestem. V zimě se opět mluvilo jen o Ďolíčku, když v listopadu přišla zpráva o nové šedesátileté nájemní smlouvě. Prosincová hodinová tisková konference pak představila konkrétní vizi nové arény a v květnu ji doplnily lákavé vizualizace. Vše se posouvá kupředu zběsilým tempem; v ostrém kontrastu s pokrokem – nebo spíše jeho nedostatkem – na hřišti.

Zvlášť s ohledem na přirozená omezení, se kterými se architekti museli popasovat, je zrenovovaný Ďolíček úžasným dílem. Na jedné straně bylo třeba zachovat biokoridor Botiče, na druhé zase brát ohled na ulici, takže východní tribuna má nakonec do hloubky zabírat jen 450 centimetrů – což už také vyvolává srovnání s legendární La Bombonerou Bocy Juniors. Televizní kamery tu nakonec budou umístěny nejen proto, aby si po celý zápas užívaly nádherný výhled na hlavní tribunu s rozšířeným tiskovým centrem.

Zvlášť s ohledem na rozpočet 350–400 milionů a napjatý časový plán, v němž Bohemians míří k dokončení během pěti let, dává smysl, že klub nedělá výrazné pokroky v jiných oblastech. Marketingový tým se rozšířil, což se projevilo na mnohem povedenější prezentaci dresů, a memorandum o spolupráci s Prahou 10, které má nově zajistit větší podporu komunitním akcím organizovaným klubem v okolí stadionu, naznačuje, že se podařilo zahladit některé spory. Jinak je ale… ticho. Tedy až na výzvy Jaroslava Veselého k posílení kádru.

Zvlášť s ohledem na odvážné a chvályhodné rozhodnutí financovat renovaci převážně z vlastních zdrojů budou Bohemians zřejmě muset na hřišti nějakou dobu spíše „přežívat“. Kádr je na hraně skupiny pro střed tabulky a rozhodně přitom nepatří k těm nejužším. Více se opřít o vlastní odchovance – přičemž devatenáctka zahájila boj o postup do nejvyšší soutěže skvělou bilancí 9-3-0, aby nakonec opět skončila těsně pod čarou (7 bodů ztráty ze 3. místa) – může být nutností, ale i tou nejlepší cestou.

Mezi rozlučkou s Josefem Jindřiškem, vyšperkovanou znovuzískáním titulu nejstaršího střelce v historii české ligy, návratem Matěje Hybše po boji s rakovinou a „homerunem“ v podobě nového Ďolíčku bylo dost velkolepých momentů a emocí na to, aby utáhly hned několik sezon.

Teď je zase nejvyšší čas doručit i nějaké čistě fotbalové pozdvižení.

Ohlédnutí za sezonou 2024/25

Co se (zejména) povedlo

Společně s Jabloncem dokázali Bohemians bezesporu nejvíc „očarovat“ prostor před soupeřovou brankou. Tyto dva týmy jen zřídka orazítkovaly brankovou konstrukci (dvakrát; druhý nejnižší počet v lize je čtyři) a obrovsky těžily z drahých chyb svých protivníků. Jablonec a Ostrava na tom možná byli v absolutních číslech ještě lépe – využili 17, respektive 18 soupeřových zaváhání – zároveň si ale poctivě vypracovali spoustu dalších gólů. V případě Bohemians byl naopak víc než každý třetí gól výrazně ovlivněn vnějšími okolnostmi. Jinými slovy: skoro dva „darované“ góly na každých pět, které „Klokani“ vstřelili. A to je hodně.

Co se týče aspektů více v režii Bohemians, jejich úspěšnost dokončených centrů do/uvnitř vápna se opět zařadila mezi nejlepší čtyři (loni dokonce ještě lepší) a jejich úspěšnost při pronikání do pokutového území ze hry byla znovu na elitní úrovni okolo 48 % (což letos stačilo na 3. místo, zatímco loni „jen“ na páté). Navíc přišla série uprostřed sezóny, během níž Bohemians prohráli jen tři z 14 zápasů – nenápadně, zcela bez povšimnutí veřejnosti, i té odborné. Tým mohl sice vypadat obyčejně, ale nikdy vyloženě špatně.

Co se (zejména) pokazilo

Na druhou stranu je to vždy o úhlu pohledu. Stejně tak by se dalo říct, že závěrečná série 13 zápasů byla pro jejich sezónu 24/25 výstižnější – Bohemians v ní totiž vyhráli jen třikrát, což znamenalo (drastickou) změnu. Celkově si „Klokani“ připsali jen dvě výhry v řadě jen jednou – a to díky dvěma po sobě jdoucím výsledkům 1:0, které měly k remízovému dojmu hodně blízko.

Ještě alarmující je, že Bohemians byli druhý rok po sobě nejhoršími zakončovateli v lize. Podle xGSExpected Goals Scored (xGS) only takes shots on target into account, including their power and placement on top of xGF. nyní zaostávají za svým xGFExpected Goals For (xGF) estimates how many goals a team should have scored based on shot quality, location, and context. součtem o téměř 15 gólů za poslední dvě sezóny. To je drsné – a zároveň hlavní důvod, proč se tým tolik trápil proti soupeřům jako Pardubice (bez vítězství), Dukla (brzká prohra z 0,14 xGAExpected Goals Against (xGA) estimates how many goals a team should have conceded based on shot quality, location, and context. stále vypálená do paměti) či České Budějovice (jen jeden vstřelený gól). Pouze v těchto šesti zápasech Bohemians nasbírali 9,57 xGF, ale jen 5,01 xGS ze střel na bránu – působili až příliš „milosrdně“.

Nejužitečnější hráč (stále na palubě)

Podle mého MVP modelu (tradiční statistiky): Abdulla Yusuf Helal (19. místo v lize)
Podle mých pozičních modelů (pokročilé statistiky): Abdulla Yusuf Helal (86. percentil mezi hrotovými útočníky)
Podle metriky On-Ball Value (OBV) od Statsbombu: Jan Kovařík

Nebyla by to žádná nadsázka označit Abdullu Yusufa Helala za skutečného game changera Bohemians. Do hry vnáší podobné kvality jako David Puškáč – jen s větší celkovou… kvalitou. Pokud jde o hmatatelný gólový přínos, tahle výměna sotva mohla dopadnout lépe: zatímco Puškáč loni zaznamenal tři body (jeden klíčový), Yusuf letos přinesl 11 bodů a další 2 nepřímé přispění (čímž vedl tým), přičemž jen 3 z nich nebyly spojeny s IGImportant Goal (IG) was either a go-ahead goal, or an equalizer. The rest is a standard goal.. Výsledkem je, že jen sedm hráčů v lize přidalo svým týmům více očekávaných bodů, mezitímco Yusuf – desetkrát v širším Výběru kola Chance ligy – se co do důležitých bodů (rozmezí 9–10) pohybuje ve společnosti jmen jako Ewerton, Matěj Šín nebo Tomáš Chorý.

Yusuf přitom rozhodně nežije jen z gólů a asistencí, jeho podprahová čísla jsou stejně působivá. Na velkého chlapa po třicítce je tento Bahrajňan překvapivě aktivní i bez míče a i s balonem na noze dokáže hru svižně zrychlit. Jeho největší předností je ale samozřejmě hra ve vzduchu a špičkový první dotek. Yusuf nebyl jen fantastickým magnetem na vysoké míče ve finální třetině (i tam vyhrál víc než polovinu ze svých 181 hlavičkových soubojů – což je samo o sobě šílené číslo), ale také vybojoval klíčových 16 z 18 hlaviček ve vlastním vápně a výrazně tak pomohl při bránění standardek. K tomu se podílel hned na 22 gólech či šancích – ať už přiťuknutími pro spoluhráče, nebo jemným zpracováním pro sebe samotného. Není proto divu, že Bohemians bez něj v průběhu více než 900 minut skórovali jen 0,39 gólu na zápas (s ním 1,39). Když má den, je nebránitelný a zároveň nesobecký; a tyhle dny nejsou vůbec výjimečné.

Kdo má co dokazovat

ať už sobě, fanouškům nebo trenérovi – potažmo všem naráz

Může být Jan Kovařík i ve 37 letech efektivním ligovým křídelníkem? V minulosti jím samozřejmě byl – zvlášť když si na cestě za čtyřmi tituly s Plzní připsal 195 startů. Mezi lety 2014–2016 byl možná vůbec nejnebezpečnějším křídelníkem ligy, nasbíral tehdy 26 bodů. Jenže to už je celé desetiletí zpátky. V posledních sezónách v Bohemians byl sice poměrně stabilně slušnou zbraní ve finální třetině, ale zároveň musel být chráněn před příliš velkou defenzivní zodpovědností. Přesto teď odehrál 1356 minut jako klasický levý bek ve čtyřčlenné obraně. Jeho spojení s Vlasijem Sinyavským, který nabízí více agility a defenzivní odpovědnosti, se tak jeví jako rozumná reakce na Kovaříkovu snadnou „průchodnost“ (vyhrál sotva polovinu svých soubojů, což je 3. nejhorší úspěšnost v lize) a časté porušování pravidel (11 faulů ve vlastní třetině).

Nejde ale jen o to maskovat jeho defenzivní slabiny nebo omezovat prostor, který musí jeho staré nohy pokrývat; jde i o maximalizaci pozitivního vlivu, který Kovařík stále může mít. Pro veterána s 17 sezónami v nohách je skvělé být v horním kvartilu co do úspěšných vstupů do pokutového území ze hry; a stejně tak vést všechny krajní obránce v xA – bez ohledu na to, zda velká část těchto čísel plyne ze standardních situací. I kdyby byl jediným důvodem, proč Kovaříka držet poblíž základu, právě jeho přínos ze standardek, je to dostatečný důvod – vždyť jen v sezóně 24/25 tak přispěl ke 4 gólům a 23 zahozeným šancím.

Jenže Kovařík je už hluboko v zóně pravděpodobného „prudkého úpadku“, takže nikdo nemůže předem tušit, jak zareaguje na nominálně vyšší roli. Je to jiná práce, v mnohem stísněnějším prostoru. A mít jako jediný Plán B Vladimíra Zemana – v zásadě jen solidního, lehce sobeckého střelce – není ideální.

Uprostřed léta

zvláštní poděkování za provedení letní přípravou Bohemians Praha 1905 náleží @ogy_16

Obměna týmu

Můj jediný konzultant to vystihl přesně: Bohemians v podstatě strávili léto zbavováním se starých nebo výkonnostně nedostatečných hráčů (a často obojího zároveň) – něco, co klidně mohli udělat už o rok dřív. To platí zejména pro Josefa Jindřiška (206 minut v sezóně 24/25), Ondřeje Petráka (388 minut a dokonce záporný MVP bodový součet) či Lukáše Soukupa (270 minut), kterého klub už o Vánocích nabízel, ale nikdo o něj nestál. Martin Dostál a Jan Shejbal sice odehráli dost na to, aby se kvalifikovali pro „pizza grafy“, ale to bylo spíš obžalobou než čímkoli jiným. Výsledkem je, že z pohledu udržení klíčových minut je na tom lépe snad jen Baník; i přes odchod osmi hráčů do pole, kteří v sezóně 24/25 zasáhli do hry (včetně dlouhodobě distancovaného Vojtěcha Smrže), si Bohemians ponechávají autory 89,7 % všech důležitých bodů, 91,5 % všech akcí vedoucích ke střele a 89,5 % všech gólových příspěvků.

Jinými slovy, Bohemians nijak netrpí. Zvlášť když si ponechávají Dostála – v každém ohledu skvělou osobnost, kterou chcete mít kolem týmu – v roli sportovního manažera áčka, kde může, při vší úctě, přinést větší čistou hodnotu. Na hřišti už svou přítomnost lehce přetáhl, i když stále patřil k nejaktivnějším roztahovačům hry nahrávkami a mazaně centrujícím hráčům.

Největší upgrade

Nemůžeme si být jistí, v jaké formě se Matěj Hybš po překonání rakoviny vrátí do sestavy, ale můžeme si být jisti, že neklesne na úroveň Shejbala – tedy kvalitu druhé ligy v tom lepším případě. To je jedno interní zlepšení, protože Shejbal dostával během Hybšovy léčby až příliš mnoho prostoru.

Pokud jde o externí posílení, jedno by mohlo přijít právě na stejný post levého stopera, kde většinu času za Slovácko nastupoval Ondřej Kukučka. Po relativní stagnaci v Pardubicích se host ze  Sparty konečně chytil v Uherském Hradišti a předvedl výborná čísla napříč celým pizza grafem. Jakmile se smíříte s tím, že vám nikdy nebude na míči dělat rozdíl (což vedle Lukáše Hůlky skousnete bez problémů), můžete se jen spokojeně usmívat. Kukučka udělal obrovský pokrok pozičně, s výrazně lepším čtením hry, což vedlo k tomu, že prakticky nefaultoval (třikrát za téměř 23 startů), udržel míč pro svůj tým při solidní třetině svých odkopů a málokdy se nechal nachytat mimo pozici. Jeho základní obranné dovednosti vyšly jako čtvrté nejlepší v lize — hned za Lurvinkem, Dwehem a Panákem. Solidní společnost pro jednadvacetiletého hráče.

Nejvýraznější downgrade

Může být jeden post (střed obrany) současně zdrojem největšího posílení i největšího oslabení? Myslím, že ano – zvlášť když pustíte spolehlivého, byť nijak oslnivého pravonohého stopera, kterého jste klidně mohli spárovat s Kukučkou (mimochodem s historií na obou krajích obrany, což by se taky mohlo hodit), zatímco si necháte nespolehlivého a ještě méně oslnivého levonohého stopera, který má zřejmě s Kukučkou spíš soupeřit o místo.

Antonín Křapka sice nebyl nutně oblíbencem fanoušků, ale rozhodně měl blíž k nenápadnému hrdinovi než k přítěži. Jeho nebezpečí při standardních situacích je podceňované (90. percentil v nepenaltovém xG) a ani jeho 11 pozitivních výkonů oproti 9 negativním v rámci bilance odvrácených a způsobených nebezpečných situací by nemělo zapadnout. Jan Vondra naopak naservíroval 17 negativních oproti třem pozitivním. Častý terč ve vzdušných soubojích (13 vyhraných z 33 ve vlastním vápně), který nevěnuje dostatečnou pozornost dění kolem sebe (31 případů špatného hlídání, postavení či komunikace), by rozhodně neměl nasbírat téměř 2500 minut herního času – za čímž Vondra podle všeho opět míří.

Mezera k adresování

Pár problémů se samozřejmě najde. Yusuf nemá skutečného náhradníka, prakticky neexistují levonohé a levostranné varianty kromě veterána, o kterém už byla řeč, a také by stálo za to pořádně nahradit Vojtěcha Smrže – tedy záložníka, který přispívá na obou koncích hřiště. Tím by mohl být Hůlka, jenže toho je potřeba jinde, takže momentálně jste odkázáni na duo Benson Sakala – Aleš Čermák, které sice do sebe nějak zapadá, ale oba jsou v určitých fázích hry spíš pasažéry. Navíc – na ofenzivního specialistu přinesl Čermák příliš málo:

A co je horší: alternativy. Těch je sice hodně, ale není úplně jasné, koho vlastně mají nahrazovat. Nelson Okeke je zřejmě Plán B za Čermáka, což nezní moc dobře – většinu času totiž působil mimo tempo a příliš často sahal k faulu. Robert Hrubý a Milan Ristovski jsou zase hráči s minimem bodů a bez výraznějších předností. Hrubý sice občas umí zahrozit díky solidnímu centru a přihrávce, ale oba se nechávají snadno „válcovat” ve středu pole. Stručně řečeno: balíček C(A)M hráčů Bohemians vypadá nabitě, ale přesto působí špatně poskládaně. Chybí top kvalita a nedostatky všech kandidátů jsou podobného rázu, související s mobilitou.

Nová naděje na obzoru

Bohemians byli v tomto ohledu dlouhodobě nejspolehlivějším zdrojem mé frustrace, ale situace se poměrně rychle mění k lepšímu. Zatímco v létě 2023 vzali trenéři A-týmu do přípravy jen dva hráče do 23 let (oba – Denis Vala a Adam Kadlec – už tehdy v podstatě známá jména), a loni v létě mě donutili zmiňovat čtyřiadvacetiletého Vladimíra Zemana, teď jsme… rozmazlení výběrem? No dobře, nepřehánějme, ale možností je víc.

I když už není kandidátem, stojí za to začít tím, že Šimon Černý je dnes plnohodnotným členem áčka poté, co byl v zimě povýšen. Veselý skutečně dodržel slovo a dopřál mu 198 minut včetně dvou startů v základu – což je na hráče narozeného v létě 2006 poměrně významná porce; zvlášť v bohemáckém kontextu.

Černý je nejmladším debutantem klubu od Adama Kadlece v květnu 2021 a ještě nějakou dobu jím zůstane, protože účastník U-17 Eura 2024 Matyáš Nechvátal (r. 2007) narazil na menší blok. Černý ale není mezi mladíky sám. Ke konci sezóny se na lavičku Chance ligy dostal také Tomáš Liška (nar. 2004), který se prosadil ve třetiligové rezervě (pokud tedy vůbec formálně existuje) s více než dvojnásobným počtem minut a trojnásobkem bodů (6+4) oproti předchozí sezóně, a to dokonce navlékl kapitánskou pásku pouhé čtyři měsíce po dvacátých narozeninách. O půl roku mladší Oliver Mikuda (r. 2005) je třetím mušketýrem, který se kolem áčka pohybuje a dokonce dostal pár minut v generálce. V béčku byl stejně pravidelným startérem jako Liška a na pozici osmičky/desítky sám pětkrát skóroval.

Průměrný věk béčka Bohemians klesl mezi lety 2023–2025 o celý rok a podle Transfermarktu by mohl letos spadnout ještě níž (21,9), i když to nelze ověřit, protože stránka „Mládež“ na webu klubu dlouhodobě není aktivní. Jan Podroužek byl v nedávném podcastu KBZ k přístupu klubu k akademii až nezvykle otevřeně kritický, dokonce zpochybnil kvality některých lidí, kteří ji vedou. Možná se ale na konci tunelu přece jen rýsuje nějaké to světlo – třeba i v podobě vzácného cizince, jakým je devítigólový ukrajinský útočník Oleksandr Koval (r. 2005).

Před sezonou 2025/26

Níže je uvedena aktuální soupiska s maximálně 4 alternativami pro jednu pozici. Barevné hodnocení je statickým přehledem situace v celé lize k 5. červenci a je jen hravou drobností pro zpestření; samotná uvedená jména by měla být relevantní k dnešnímu dni. Chcete-li se dozvědět více o mém přístupu k sestavování “depth chartů” se všemi jeho omezeními, zamiřte sem.

Primární formace

To se může změnit, až se Kukučka uzdraví a nabídne Veselému další adekvátní alternativu na stopera, ale prozatím se zdá, že Bohemians vstupují do sezóny s úmyslem využívat čtyřčlennou obranu. Pokud by v 25/26 bylo více jasno ohledně výchozího rozestavení, mohlo by to „Bohemce“ jen prospět – vždyť v minulé sezóně se klub podle Wyscoutu přikláněl k rozestavení se třemi/pěti obránci v poměru zhruba 60 ku 40, když postupně vybíral z devíti primárních variant rozestavení. Tato úvodní formace mimochodem pravděpodobně znamená víc Jana Matouška ve středu pole, což je zajímavá vyhlídka – zejména poté, co byl hlavním tahounem četných a smrtících brejků Bohemians (10 gólů podle mých poznámek).

Nahodilé poznámky

Pokud jste měli pocit, že Matoušek s Václavem Drchalem, ve trojici s Yusufem na hrotu, často všechno obstarají sami, nebyl ten pocit vůbec mimo. V týmu, který postrádá viditelnou útočnou strukturu a silně spoléhá na individuality, jsou pro fungování Bohemians naprosto klíčoví. Matoušek s Drchalem dokážou převzít kontrolu nad celými zápasy (dohromady poskládají až pět dvoubodových výkonů) a daří se jim využívat metry volného prostoru. Matoušek se pouští do obránců a obecně se snaží táhnout míč dopředu; Drchal je z této dvojice tím komplexnějším hráčem, když svou hru zaoblil natolik, že je dnes stejným dílem schopný tvůrce i ochotný zakončovatel.

Pokud jde o o něco tiššího muže, který ale Bohemians podpírá podobnou měrou, Lukáš Hůlka dosahuje vysokých hodnot v některých z těch nejzásadnějších metrik. Je prakticky neporazitelný v jakémkoli souboji, často přerušuje soupeřovy akce a obecně se objevuje na správných místech ve správný čas. Skvělé je zejména to, že Hůlka se ve stejném „patře“ u těchto metrik pohyboval i loni. V kategoriích souvisejících s rozehrávkou sice o krok či dva ustoupil, ale vedle Čermáka to tentokrát nebyl takový problém, jakým často býval v minulých letech…

… a kromě toho bude mít Hůlka v sezóně 25/26 stejně plné ruce práce s tím, aby tohoto chlapíka nosil na zádech:

Bitva o místo na slunci

Jaroslav Veselý to možná nebude považovat za dostačující, ale je nepopiratelné, že Bohemians v poslední době ukázali svou finanční sílu i na přestupovém trhu. Jedním z takových cílů byl Peter Kareem – krajní bek, kterého kouč přirovnal ke slávistickému Dioufovi a který se svého času objevil i na nákupním seznamu Ostravy – a druhým pak (přiznaně) nejdražší přestup v historii Bohemians, Tomáš Frühwald. Teď se oba musí vehementně rvát o své místo na slunci.

Zatímco Vlašim si na jaře vedla dobře i bez něj, když ho nahradila Samuelem Isifem (nyní v Dukle), Peter Kareem nasbíral v Bohemians jen 155 minut, přičemž zůstal v hierarchii zaseklý až za odcházejícím Dostálem. Pořád ale může rozkvést a sebrat místo v základu Adamu Kadlecovi, i když asistent trenéra Stanislav Hejkal byl v jeho případě poměrně upřímný, když prohlásil, že čekali „rychlejší vývoj“.

To samé se ovšem dá říct i o samotném Kadlecovi, který také neudělal dostatečný krok vpřed. Ve své pravděpodobně poslední sezóně aktuálního kontraktu by se od jednadvacetiletého beka dalo očekávat zejména zlepšení v posunu míče pomocí náběhů a v úspěšnosti osobních soubojů na jeho straně hřiště – v obou atributech má fyzické předpoklady, ale statisticky se pohybuje výrazně pod ligovým průměrem. Ani v rozehrávce zrovna nevyniká.

Co se týče Frühwalda, jeho cesta do základní sestavy je o to složitější, že Michal Reichl si ve druhé polovině minulé sezóny pozici jedničky jasně uzmul. Skončil jako třetí nejlepší pravidelně chytající brankář v metrikách zabráněných gólů i zákroků ve vysoce nebezpečných situacích; celkově druhý nejlepší lapač střel, který se po onom laciném gólu z Haškova nákopu na začátku sezóny výrazně rehabilitoval, co se spolehlivosti týče. Nakonec mu šly na vrub jen 2 z 23 inkasovaných branek.

Frühwald sám začal špatně, když ve svých prvních dvou startech inkasoval šest gólů, a na rozdíl od Reichla se nijak nezlepšil – ani v průběhu sezóny, ani během léta, kdy při nečekaném startu v generálce (Reichl byl lehce zraněný) nepůsobil přesvědčivě. Frühwald patří k nejhorším ligovým brankářům v tradičním chytání – z 15 vysoce nebezpečných střel (s hodnotou alespoň 0,4 xCGExpected Conceded Goals (xCG) form the basis of the prevented goals metric and express how many goals the goalkeeper would have been expected to concede based on the quality of shots faced.) zastavil jen jednu a v posledních pěti startech vykázal příšernou úspěšnost zákroků 47,4 % (9 chycených střel z 19).

Milionová otázka nicméně zní: byl tohle skutečný Frühwald? Vždyť v sezóně 23/24 suverénně vévodim všem brankářům Niké ligy v celkových zabráněných gólech podle Wyscoutu (9,44) i v zabráněných gólech na 90 minut (0,55), a to s výrazným náskokem. Náhlý propad na -3,20 (celkem) a -0,27 (v průměru na zápas) přece nemůže být jeho reálný standard, i když jeho sezóna 23/24 byla možná trochu přeceňovaná. Na druhou stranu jeho špatné předvídání situací (projevující se mnoha špatně načasovanými výběhy) působí jako vada, kterou už snad ani nelze napravit.

Předpověď sezóny

Tady je kousek, ke kterému je vždycky zábavné se vracet: před sezónou zakončenou slavným 4. místem byli Bohemians po základní části tipováni na 34,4 bodu. Ještě v polovině téže sezóny přitom měli jen devítiprocentní šanci na postup do evropských pohárů. Byl to zázrak, zvlášť ve srovnání s letošní prognózou po další sezóně, kterou mnozí v podstatě prospali – Bohemians totiž překonávají svou „evropskou“ verzi o víc než tři body a vysloužili si osmiprocentní šanci na zopakování účasti v UEFA. Od léta 2023 se samozřejmě v projekci zhoršili, ale po právě skončené sezóně si naopak zase připsali nárůst o 2,6 bodu. S „Klokany“ to byla v poslední době pěkně praštěná jízda nahoru-dolů. Co je asi čeká dál?

Odvážná predikce

Záznamy: 0/4. Reichl na nejdelší sérii bez gólů tak úplně nedosáhl

Predikce: Veselý si v úvodním kole odnese do Brna laděný výprask

Odůvodnění: Jaroslav Veselý se nedávno dostal na titulky, když si stěžoval, že bohaté brněnské kluby uvízlé ve druhé lize kazí trh pro chudé prvoligové celky jako „Bohemka“ tím, že rozhazují peníze. Tedy – Veselý by přísahal, že brněnské kluby výslovně nezmínil, ale samozřejmě je zmínil, takže mu teď jeho fascinaci Brnem připomeneme odvážnou Brnem inspirovanou předpovědí. A rozhodně to nebude na sílu.

Přísahám.

V Brně existuje symbol významnější než vila Tugendhat nebo sama Zbrojovka. Je jím bez debat orloj, posměšně i s láskou přezdívaný „dildo“. Stojí tam už přes dekádu a každý den v 11 hodin nám vypuštěním skleněné kuličky připomína 12 špatně utracených milionů  úspěšnou obranu města proti Švédům na konci třicetileté války. Nadšení místní se pokaždé snaží uhodnout, kterým ze čtyř otvorů kulička propadne. Je to skvělá příležitost vydělat si až 300 Kč na Aukru chytrý způsob, jak uctít legendu o brněnských občanech ze 17. století, kteří obelstili cizí vojsko (které přísahalo, že pokud do 12 hodin město nedobude, vzdá to) tím, že odbili poledne o hodinu dřív. A my tento „Brněnský stroj času“ uctíme po svém – tím, že v prvním kole sezóny prorazíme do obrany Bohemians také čtyři díry.

Baník sice dal Bohemians čtyři góly jen jednou (v roce 2002), ale já říkám, že to dnes zopakuje – třeba i s gólem v minutě, která je násobkem jedenácti. Přát si, aby jeden z úderů zasadil Skandinávec, už je asi trochu přitažené za vlasy, ale ani to nelze úplně vyloučit, dokud je ve hře Alexander Munksgaard.

Tohle se nemůže pokazit.