Bohemians jsou už nějakou dobu jakýmsi symbolem průměrnosti a já sám jsem se této širší myšlence zrovna nebránil. Přitom to není tak, že by každá sezóna Bohemians musela být bezpodmínečně označena za “průměrnou”; tato je toho zářným příkladem. Z hlediska postavení v tabulce byli “Klokani” nejméně šťastným týmem – na hranici Top 6 pohledem xPExpected Points (xP) measure a team's likely point gain from a particular game; not only based on sum xGF and xGA, but also based on distribution of shots (ie. five 0.01 xG shots won't give you the same chance for a win as one 0.05 xG shot)., ale ve skutečnosti hraničním kandidátem na baráž – a zrcadlovým opakem týmů, které jsme právě vyprofilovali, když pro změnu v posledních třech (bezgólových) kolech strašlivě pošramotily svou sezónu.

Výhled

Teplice, Slavia a Jablonec. Tři kluby, se kterými se Bohemians již nemusí potýkat, a tři kluby, které v této sezoně vršovický klub naprosto okradly o jmění a představují tak vhodný mikrokosmos celé sezony Bohemians. V těchto šesti zápasech totiž skórovali “Klokani” pouze jednou a zároveň tehdy nechali na stole neuvěřitelných 8,5 očekávaných bodů, přičemž v každém jednotlivém zápase s těmito soupeři za svým očekávaným ziskem zaostali minimálně o 1,3 bodu. Je to ještě neuvěřitelnější, když si většinu této sestavy zopakujete nahlas: úřadující mistři a jasní lídři, spolu s dlouhodobě Top 3 týmem, který byl ještě ve 13. kole krátce druhý.

To je ta dobrá zpráva: Bohemians už nemusí čelit dvěma třetinám současné Top 3. Znepokojivý aspekt jejich programu je, že pokud “Klokani” netrefí začátek a nevydolují, co se dá, z prvních 4 jarních kol, je pravděpodobné, že velmi rychle znervózní. Naskytla by se jim totiž složitá sekvence Olomouc-Liberec-Plzeň-Sparta v situaci, kdy by Bohemians pravděpodobně neměli daleko ke spodní trojce, a to je vskutku prekérní výchozí pozice pro zbytek jara.

Na druhou stranu, všech jejich 5 výher v této sezóně bylo nezasloužených, takže kdo ví…

Největší zisk: Dukla 2:0 (venku)
Největší ztráta: Karviná 0:3 (doma)

Nejtěžší zbývající úkoly: Plzeň (V), Sparta (D)
Nejlehčí zbývající úkoly: Dukla (D), Pardubice (D), Zlín (D)

Velká otázka:
Jak velkou škodu přes zimu zaznamenají oba dominantní kraje hřiště?

Pokud, nebo spíš jakmile, bude Samuel Isife potvrzen jako nový příchod do Ďolíčku, nastane zajímavá situace: Bohemians získají solidního hráče, kterého jim bude většina klubů závidět, ale zároveň někoho, kdo má značný potenciál ještě více ochromit jejich podzimní základy. Odchod Sinjavského je jasným trnem v oku, tím spíš, že za něj už nemůže zaskočit Hybš, přičemž Jan Kovařík a příchozí Milan Havel nejsou roku 2026 zdaleka zárukou, že budou efektivně fungovat jako leví beci. Je téměř jisté, že Bohemians nebudou v květnu vlastnit levý kanál Top 6 kalibru. Kde se nicméně může lámat chleba, to je na opačné straně hřiště.

Teprve v domácím utkání s Plzní (prohra 0:1) byl Peter Kareem poprvé nominován do základní sestavy. Do té doby v prvních deseti kolech si Bohemians vytvářeli po pravé straně 0,17 xGFExpected Goals For (xGF) estimates how many goals a team should have scored based on shot quality, location, and context. na zápas (9. nejlepší výkaz v lize), kdežto od té doby si stejnou cestou vytváří 0,41 xGF na zápas, což je vůbec nejlepší průměr v lize. Jablonec a Slavia, druhý a třetí tým v tomto období, zaostávají zhruba o 0,08 xGF/zápas, což odpovídá jedné ucházející střele.

Takhle, ono je sice pravděpodobné, že Kareem ze sestavy nevypadne. Ale dokud bude posunut doleva nebo vytlačen výše na pravé křídlo, aby se přizpůsobil Isifemu, bude to volba, kterou by Bohemians spíš neměli dělat. Z pozičních útoků vytěžili rekordních 67,8 % svého nepenaltového xGF (samo o sobě ho mají 6. nejlepší v lize) a posun Sinjavského i Kareema – byť v případě druhého jmenovaného by mohlo jít doslova jen o pár metrů – se zdá být zbytečným rizikem, které tento křehký mančaft nemusí podstupovat.

Oba obránci tvořili nepopiratelnou oporu útočných snah Bohemians.

X Faktor
Vše, co se děje v útočném vápně

Zdá se, že si všichni pamatujeme velké lapsy, a kdo by si je nepamatoval? Drchal proti Slavii. Júsuf proti Jablonci, hned v dalším domácím zápase. Opět Drchal proti Hradci, opět v Ďolíčku, a penalta Ramíreze s nepovedeným navázáním Kadlece v témže zápase k dobru. Hůlka proti Teplicím v dalším domácím měření sil. To všechno jsou obrovské důvody, proč Bohemians získali jen 0,8 bodu na domácí zápas a hlavně proč mají na svědomí mizerných 31,6 % všech vstřelených branek v Ďolíčku. Jsou to šrámy, které jen tak nezmizí.

Nicméně stejně tak je potřeba podotknout, že Bohemians nezaměstnávají ty nejhorší zakončovatele v lize. V porovnání xG před střelbou a po ní zaostávají za očekávanou koncovkou jen o jeden gól, což je sice zklamání, ale celky Dukly, Slovácka a Olomouce mají ještě lepší důvody si stěžovat na vlastní zdroje. Co je na situaci Bohemky nejvíce deprimující, je to, že i při obstojně seřízených měřidlech se něco pokazí. Bohemians zatím měli tu čest čelit pouze třem brankářům, kteří se na konci hracího dne ocitli pod hladinou, a v případě Jakuba Lapeše to bylo doslova o chlup (0,01 inkasované branky nad očekávání). Na druhou stranu “Klokani” museli překonávat rovnou 9 nadprůměrných brankářských výkonů, což se jim rozhodně nedařilo dostatečně konzistentně.

Liga momentálně zná jen tři dominantní MVP a pouze jeden z nich nezůstává na místě – ten nejjasnější z jasných. Vlasij Sinjavskij nejenže odehrál téměř vše, co se odehrát dalo, ale zároveň byl stále hladovější šelmou. Žádný jiný hráč neudělal více úspěšných driblinků v zájmu tvorby hmatatelného nebezpečí (14), žádný hráč nezkompletoval ani zdaleka tolik centrů ze hry pro totéž (18), a to všechno dělal Sinjavskij jako krajní obránce.

Příspěvek k 7 gólům nemusí znít příliš impozantně, ale Sinjavskij je produkoval výhradně za stavu, kdy na nich záleželo (přímo nebo nepřímo asistoval buď na vyrovnávací, nebo vedoucí branky), a pouze jeden z příspěvků přišel po standardce, takže platí, že se Estonec podepsal přesně pod polovinu všech gólů svého týmu ze hry (6/12). To nebude snadné nahradit. Přirozeně.

Dobré je, že pro některé zbývající “favority” vede jediná cesta vzhůru. Aleš Čermák má na kontě nedostatečné 4 body, ale už vyprodukoval více primárních šancí než za celou minulou sezonu (12 vs. 10). Júsuf Helal si nějakou záhadou vysloužil více nominací na tým týdne (4) než bodů (3) a měl by se chtít ukázat jako veterán, kterého k tomu potupně a velmi veřejně vyzval jeho trenér. A když už jsme u toho vyvolávání, nevyhnutelné odstavování odcházejícího Lukáše Hůlky bude pravděpodobně znamenat, že se Bohemka opět střelí do vlastní nohy. Prožil totiž jeden z lepších podzimů.

Divoká karta

Může být Jan Matoušek, který po podzimu stráveném v léčebně získal jen 84,2 bodů MVP, označován za divokou kartu? Klidně by to mohl dohnat. Může být Václav Drchal, na 160,3 bodech MVP po podobně nezúčastněném podzimu i přes četné příležitosti, nazýván stejně? *krčí rameny* Ale pokud výše uvedená Velká otázka dostane kladnou odpověď, je tu jen jedna vhodná divoká karta: muž, který vystřelil na více než 300 bodů MVP, přestože se nepodílel na jediném vstřeleném gólu. Poněkud nešťastný Peter Kareem.

Zimní změny

Mohou dva levonozí střední obránci fungovat vedle sebe i v obranné čtveřici? Na tuto odvěkou otázku se možná brzy dozvíme odpověď: David Lischka se totiž uchází o místo vedle Jana Vondry, případně i Matěje Kadlece. Lischka byl nedávno bizarně vyzván Pavlem Hapalem, aby hrál pravého stopera v obranné trojici Baníku, takže tato nabídka se ve srovnání s tím nezdá jako žádný experiment. Nasadit ho jako středního stopera a konečně vsadit na stagnujícího Ondřeje Kukučku po jeho pravém boku by však nakonec mohlo být rozumnější volbou.

Líbil se text nebo vizuální stránka, ale nezajímají vás 🇨🇿 překlady a tabulky? Nebojte se, stále nás můžete podpořit tím, že nás pozvete na symbolický půllitr na staré stránce BuyMeACoffeeBeer.